Uživatel: | Registrovat
Menu

Předplatné

Pro přístup k placenému obsahu Vám nabízíme:

Měsíční předplatné za 99 Kč

nebo

Roční předplatné za 599 Kč

Více informací...

Objednat...

Dražba v Deauville

Dražba v Deauville

Blog Terezy Pavlů pro Tipařův palec, v němž představuje chod na dražbě ročků společnosti Arqana v Deauville.

Tereza o sobě říká: „Vyrostla jsem u koní, respektive v hřebčíně Střelice a čtvrtým rokem mám tu čest pracovat pro Annu Sundström-Coulonces Sales. Teda pracuji tam jen přes léto a na nějakých dražbách, protože ještě studuji.“ (ob)

Blog Terezy Pavlů

 

Úvodní slovo

Chov koní má své kouzlo, ale i mnoho úskalí a vyžaduje nekonečnou touhu učit se a schopnost přijmout zklamání. Toho druhého je třeba mnohem více. Každý chovatel je jiný. Každý má své názory, své způsoby a přesvědčení.

Někdo nedá dopustit na český chov, někdo tvrdí, že je český chov k ničemu. Někdo je ochoten investovat velké částky do zahraniční krve, někdo naopak pracuje pouze s tím, co má „doma na dvoře.“ Co je správně? Vše. Rozhodující je výkon na dráze a je naprosto běžné, že kůň s původem „poníka na vycházky“ porazí šlechtice s modrou krví. Každý má šanci, a to je důvod proč chovatelé pokračují ve své práci, i když je návratnost mnohdy nulová.

Moc nás není. Jsme už takovou ohroženou skupinou a většina členů už pár dobrých let pobírá důchodové dávky. Přitom není nic úžasnějšího než sledovat úspěchy koně, kterého znáte od jeho prvního nadechnutí a prvních nejistých krůčků.

V tomto blogu bych Vám chtěla přiblížit můj život po boku anglického plnokrevníka.

 

Dražba v Deauville

Je brzké ráno. Koně se po protahují v lonžovacím kruhu a v paddocku. Z jejich nozder se valí pára, kterou prosvítá ranní slunce. Vůně koní se prolíná s vůní čerstvých croissantů a pain au chocolat. Vítejte na každoroční October sale v Deauville.

Ráno začínáte podle počtu koní v yardu. Na této dražbě jsme měli okolo dvaceti koní, takže se začínalo kolem páté. Všichni potřebují ráno opohybovat, boxy musí být vymístované, žlaby na vodu vyčištěné a naplněné.

V 8 ráno musíte být nastoupení. Shrnete ze sebe slámu a seno, které nasbíráte při ranní práci, a ještě k tomu se snažíte nevypadat unaveně.

Mnoho lidí takto žije celý rok. Jedou z dražby na dražbu ve Francii, Irsku, Anglii a často si dražební sezonu prodlouží ještě v Austrálii. Někteří pracují v hřebčínech a na dražbu vyjedou jen občas.

Stejně jako na dostizích potkáte rozmanitou směsici lidí. Od obyčejných pracovníků přes malé consignmenty (stáje, které se živí přípravou koní na dražby a zajišťují vše pro koně, kterého majitel chce prodat), slavné velké hřebčíny, nakupující, kteří jsou rádi, že koupí koně za pár tisíc euro až po takzvané „big guysׅ,“ kteří utratí i miliony euro za jediný lot.

Co vlastně může člověka (i nekoňaře) na takové dražbě zaujmout? V první řadě jsou to nádherní koně. Přípravě na dražbu se hřebčíny a consignmenty věnují i měsíce. Samozřejmě ne vždy se to povede, a ne každý to dělá dobře. Občas kroutíte hlavou a přemýšlíte, jak se tam ten kůň mohl dostat. Koně na dražbě prochází selekcí. Týmy z dražebních společností vyjíždí do stájí a koně vybírají nejen podle původů, ale i vzhledu a pohybu.

Kromě krásných koní je to pak v druhé řadě adrenalin. V dražebním ringu je to jako v kotli a nesmíte se ani poškrábat na hlavě, abyste náhodou na nějakého koně nepřihodili.

Pokud jste doposud na žádné dražbě nebyli nebo se ji teprve chystáte navštívit (Arqana v Deauville či Tattersalls v Newmarketu opravdu stojí za to), tak si můžeme přiblížit co vás čeká.

Pokud chcete nakupovat, je dobré obstarat si katalog předem a důkladně si jej projít. Pokud je váš vybraný lot v prvním nebo druhém dražebním dnu, je lepší přijet už dva dny předem, kdy se na koně můžete v klidu podívat a budete mít čas i na další vámi vybrané koně. Loty na následující dražební dny přijíždí po prvním či druhém dnu, protože kapacita areálu bývá omezena. Například letošní October sale byla ze strany Arqany velice špatně zorganizovaná. Pořadatelé zvolili kvantitu nad kvalitou, a to samozřejmě přineslo mnoho komplikací a pověstná „ochota“ Francouzů tomu moc nepomohla.

 

Dražební prostory společnosti Arqana v Deauville – foto Arqana

 Vraťme se ale zpět k tématu a vašemu vysněnému koni. Poté co jste si ho vyhlídli v katalogu a například už jste viděli fotku či video v online katalogu na stránkách dražební společnosti, je nejdůležitější samotné předvedení.

Podle katalogu si najdete, kde váš kůň stojí a kdo ho prodává. Při příchodu do yardu si vás odchytne tzv. „card person.“ Dostanete kartu se všemi loty, který daný prodejce či hřebčín nabízí, zaškrtnete svůj lot a napíšete své jméno. Card person poté kartu předá člověku, který celou dražbu tráví u počítače a zadává kdo viděl jakého koně do systému. Majitelům nejenže přijdou informace, kolik měl jejich kůň tzv. visitů, ale pomáhá to vysledovat, kdo má zájem o určité spojení či původ. Pokud se daný člověk ještě vrátí vidíte, že může mít zájem i o samotného koně. Prodávající už tak může zhruba tušit, kdo bude v ringu na lot čekat. Dá se tak říct, že při samotné dražbě už jsou karty tak trochu rozdány, ale mnohokrát samozřejmě přijde překvapení či velké zklamání.

Poté vám vašeho koně přivedou. Ještě před tím, než koně postaví před vás můžete vysledovat mnoho věcí. Kolik lidí jde do boxu pro vašeho koně. Pokud je nějaký problém, je možné, že koně jde chystat více lidí, protože například dražbu psychicky nezvládá a je potřeba předvádějícímu pomoct koně nachystat. To se stává, ale velice minimálně a spíše si ve dvou pomáháme s dekou a čištěním. Když ale z boxu slyšíte nějaký hluk tak to za určitou pozornost stojí.

Věnovat byste se měli i uzdění, které kůň má. Většina stájí používá kožené ohlávky, na které se přicvakne štajgr. Občas ale vidíte, že někdo používá gumu pro těžko voditelného koně. Často se používají i uzdečky. Pro roční koně jsou ale praktičtější výše zmíněné ohlávky s odnímatelným štajgrem.

 

Před dražbou – foto Tomáš Janda

Pak už přijde na řadu samotné předvedení, kde kromě sledování stavby a pohybu koně pozorujete i jak reaguje na okolí. To však může být často zkreslené, protože některé stáje sedují koně až příliš.

Většinou má každý kůň svého vlastního „předvaděče.“ Záleží samozřejmě na různých stájích, ale většinou se šéf snaží ve svém týmu najít ideálního člověka pro každého koně. Určuje se to nejen podle výšky, ale i charakteru člověka i koně. Občas to trvá první dva dny předvádění, kdy se při nestíhání na koních střídáme a pak si jednoduše s nějakým náhodným koněm „sednete“ a nakonec je z něj i váš parťák do dražebního ringu. Vyžaduje to hodně trpělivosti a lásky. Práce s mladými koňmi není jednoduchá a musíte je i sebe udržet v psychické pohodě minimálně tři plné dny předvádění, které ne každý kůň snáší dobře.

Nedá se říct, že by hřebci byli odolnější než klisny. Když se jim něco nelíbí nebo jsou již hodně unavení, tak jsou schopní udělat velké scény. Některým koním se pozornost vyloženě líbí a místo aby na dražbě trochu stresovali a shodili váhu tak naopak přiberou a jsou velice spokojení.

Pokud se vám váš vybraný kůň líbí je dobré se prodávajícího zeptat. Jak se říká „líná huba hotové neštěstí“ a mnohokrát se dozvíte o koni úplně vše. Mnoho lidí zde prodává vlastní chov a ročky znají od hříběte. Zeptat se můžete i na rezervu a zjistíte, jestli máte možnost na váš lot finančně dostáhnout. Záleží však na prodejci, jestli vám takovou informaci chce nebo vůbec může podat.

 Pak už je čas vyrazit do dražebního ringu. Všechny stáje mají své barvy a uniformy. Není zde nějaký speciální dress code (pokud váš zaměstnavatel neurčí jinak), ale zpravidla byste měli mít nějaké slušné (hlavně čisté) kalhoty a pevné boty (pro vaši bezpečnost a pohodlí). Na dražbách ročků to v paddocku není úplná procházka růžovým sadem. Zodpovídáte nejen za koně, ale i prodávajícího, majitele koně a vlastně i za celý tým, který se poslední dny opravdu hodně nadřel, aby všichni koně byli v pořádku a zvládli desítky až stovky show.

Do paddocku vstupujete 10 lotů před vaším číslem a musíte to ve zdraví zvládnout. Často se stává, že se nějaký roček splaší a mnoho z nich má spoustu energie nebo je hluk a koně kolem příliš stresují. Kolem paddocku je spoustu lidí a můžete být i vyzvání k předvedení mimo paddock. Vidíte zde i zájemce o vašeho koně, kteří už se chystají do ringu, ale ještě si vašeho koně naposledy prohlíží.

 

Paddock na dražbě Arqana v Deauville – foto Tomáš Janda

Těsně před vaším vstupem jdete do boxu, kde čekáte před dveřmi do ringu. V tu chvíli jste vy i kůň už dost vyřízení a většinou se zde žádné drama neodehrává.

Je to tady. Hlasatelé představují váš lot (ve francouzštině, takže většinou hádám že už jsem na řadě podle zkomolené výslovnosti veškeré angličtiny v původu koně, když minu i to tak se před námi prostě otevřou dveře). Vcházíte do malinkého ringu a hra se rozjíždí. Ze samotného dražení moc zážitků nemáte, protože se snažíte v tom malinkém kolečku (Deauville má být v americkém Keeneland stylu, jenže tam s koňmi stojí a nechodí dokolečka) otočit v nejhorším případě velkého ročního hřebce, který je ještě dost nadšený z těch všech klisen, co po cestě potkal. Občas kouknete nahoru na jaké ceně jste a licitátor se vysměje vašemu upocenému obličeji. Pak navážete oční kontakt s prodejcem. Podle toho, jak se tváří vidíte, jestli se situace vyvíjí dobře nebo špatně. Většinou však vidíte spíše zmatený výraz, protože přihazující jsou na různých místech areny a je obtížné vše sledovat. Občas to vypadá jako na tenise, kdy se hlavy lidí otáčí zprava doleva při souboji o zajímavý lot.

V nejlepším případě vás z pobíhání v kolečku vysvobodí zvuk kladívka a zvolání „Prodán!“ V horším případě je to neprodán a při cestě z ringu míjíte zklamané obličeje.

 

Dražební ring společnosti Arqana v Deauville – foto Arqana

Ono to totiž není o tom kolik si prodávající „nahrabe“ peněz. Většina z nich jsou lidé jako my. Zbožňují koně a chtějí pro ně tu nejlepší budoucnost, nejlepšího trenéra a péči. Jen se pohybují v jiném a mnohem bohatějším byznysu. Mnohokrát se kůň prodá slušně, ale k trenérovi, kterému byste nesvěřili ani svého plyšového koně. A to je pak velký smutek, když koně znáte od hříběte.

Většinou si z hřebčína i dražby pamatuji všechny koně. Baví mě sledovat původy, a hlavně číst pohyb a charakter koně. Nepovažuji se za žádného profíka a jestli jsem ve 22 letech někde tak maximálně na začátku cesty, která ve vede neznámo kam. Jestli bych ale měla vybrat něco pro mne speciálního tak to byli dva koně. Klisna a hřebec po Le Havre, kterého mí zaměstnavatelé a vlastně spíše druhá rodina, než pracovní tým odchovali.

 

Klisna po Le Havre z McCool – foto Arqana

Oba jsou velice inteligentní, elegantní koně s dlouhým užším krkem, a hlavně neskutečným krokem, kterému mých 175 cm dlouhé tělo sotva stačilo. Velice vyrovnaní koně, které jen tak nezapomenu vám svým vzhledem jasně říkají, co anglický plnokrevník je. Připomínali mi koně ze starých maleb, kdy koně vypadají jako dlouhonohé laně.

Klisna byla v ringu trochu zklamáním, kdy byla prodána za „pouhých“ 21 000 euro. Jenže míří do tréninku k Josephu O’Brienovi, který se na ni byl dívat hned dvakrát.

 

Hřebec z Le Havre po Moon Over Water – foto Arqana

Příběh hřebečka z matky po Galileo byl o něco veselejší a neočekávaný. Odhadovaná cena byla rozhodně nižší než výsledných 80 000 euro. O kopii svého otce Le Havre se totiž přímo popral trenér současného plemeníka Jean-Claude Rouget s anglickým trenérem Brianem Meehanem.

Tento moment byl velice speciální, protože chovatelem hřebečka byla právě rodina Sundström, kteří odchovali i Le Havre. Respektive to byla Anna Sundström, pro kterou mám tu čest pracovat.

Z ringu jsme tedy odcházeli s velkým úsměvem a nevěřili jsme vlastním očím, co se právě stalo. Přesně za tyto momenty ta práce stojí. Ať už pro vás kůň vyhraje dostih nebo je vaším top lotem na dražbě. Pokud pro ně děláte maximum a dáváte jim lásku, jednoho dne to vrátí.

 

(fotky Tomáše Jandy nejsou z Octobre Sale)