Analýza: Amadeon má i na jedničky
Nedělním chuchelským vrcholem byly nejbohatší české proutěnky, tedy 12. Zlatý pohár Elektrizace železnic Praha, a. s. (VÝSLEDEK).
Navzdory vysoké dotaci 360.000 Kč se ale na start postavila pouhá pětice koní, z nichž byli dva dohlášeni. Mezi důvody slabšího zájmu patří skutečnost, že u nás pro proutěnkáře neexistuje celoroční program, když nedělní dostih byl pro ně letošní první jedničkou. Ve srovnání s britským provozem stojí za zmínku podíl dostihů přes proutěné překážky na celkovém počtu překážkových dostihů. V Británii je to totiž zhruba 60 %, zatímco u nás pouze 30 %. To má dvojici následků. První je ten, že se dlouhodobě na proutěné překážky specializuje málo koní, když pro většinu překážkářů jsou proutěnky především mezikrokem k dostihům přes těžší skoky. K tomu samozřejmě přispívá fenomén Velké pardubické.
Druhým následkem je, že proutěnkáři hledají dostihy v zahraničí, a pokud se chytí, často tam nadále směřují i v případě vhodného dostihu v Česku. K tomu také přispívá slabší domácí konkurence v Polsku a Itálii, tedy ve státech, které jsou oblíbenými cíli českých koní. Vždyť v před týdnem konaném polském překážkovém vrcholu Wielké Partynické (dotace zhruba 420.000 Kč) byli ze sedmi koní na startovní listině čtyři připravováni v Česku. V nedělních siepi v Meranu (560.000 Kč) bylo ze šestice deklarovaných koní dokonce pět v českém tréninku. Nabízí se samozřejmě otázka, zda by nebylo lepší Zlatý pohár EŽ Praha konat v jiném termínu, aby ke zmíněným kolizím nedocházelo. Nicméně žádné výrazně lepší varianty se nenabízí, když v jiných termínech se v Itálii konají ještě bohatší dostihy. Navíc u nás by neměl Zlatý pohár EŽ Praha kolidovat s mítinkem Velké pardubické ani s jedničkovými pardubickými klasikami, protože ty svou náročností nemají k proutěnkám daleko.
Vítězství v neděli získal AMADEON (2:1). Svěřenec Heleny Vocáskové odskakoval v roli favorita, přestože nad překážkami poprvé překročil práh třetí kategorie. Už dříve ale naznačoval, že může mít na víc. Jak je ovšem u koní v péči rodiny Vocáskových zvykem, překážky pravidelně střídal s rovinami, a pokud se v některé disciplíně vyběhal vysoko, byl nasměrován jinam. Před třemi týdny v Pardubicích už si ale hlasitě řekl o start mezi elitou, protože navzdory vysoké váze lehce porazil rekonvalescenta Sundaru i slovenskou Meny Bay, kteří loni získali jedničková vítězství. Další indicií, že skok vzhůru zvládne, byla jeho rovinová třída. Už jako dvouletý totiž skončil druhý v Ceně zimního favorita a v červnu obsadil stejnou příčku v Karlovarské dvojnásobné míli.
V neděli těžil právě z toho, že byl oproti soupeřům rychlostně lépe vybavený. Dostih se totiž odehrával v pomalém tempu, které se zrychlilo až 1400 metrů před cílem, kde právě většinu dostihu předposlední Amadeon zavelel z útoku. U „dvanáctky“ už byl na čele a přes oblouk už mu dokázal sekundovat pouze Sundara. Ani on ale v cílové rovině nedokázal Amadeona výrazněji ohrozit, takže trenérka Helena Vocásková i majitel Stanislav Chudáček mohli slavit premiérové jedničkové vítězství na překážkách. Pro jezdce Sertashe Ferhanova se jedná o druhý jedničkový zásah.
Sundara (3,3:1) ukázal, že od tři týdny starého vstupu do sezóny šel nahoru, když tehdejší ztrátu na Amadeona 10 délek stáhnul na 2 a ¾. K nejlepším loňským výkonům mu sice ještě něco scházelo, ale ty podal v klasických steeplechase.
Lamum (3,7:1) je rovněž spíše klasickým steeplerem, když do Chuchle byl dohlášen. Navíc mu nesedlo pomalé tempo. Vždyť při zisku nečekaného stříbra v pardubickém Zlatém poháru volil taktiku start-cíl, a když stejné umístění získal před pouhými dvěma týdny ve Velké mostecké steeplechase, dostih poctivě rozjel Turdus.
Sixtyseven (10:1) sice nezáří ani v nižších kategoriích, přesto to pravidelně zkouší mezi elitou. Nad proutěnky se navíc vrátil po šesti letech. Za ambiciózní menežování byl ale odměněn čtvrtým místem.
Dangerous Gleam (4,5:1) doběh uzavřel. Na dráhu se vracel po bezmála roční pauze, nicméně spíše než aktuální forma ho zabrzdil průběh dostihu. Nepovedlo se mu totiž trefit tempo. Loni s ním Paul Andrew Johnson Zlatý pohár EŽ Praha přepálil, letos ho naopak Jan Odložil na špici brzdil až příliš, takže když na něj soupeři před posledním obloukem zaútočili, během sta metrů se propadl na konec pole.
Správně odjezdit tempového koně je možná tím vůbec nejtěžším úkolem, takže výše uvedené řádky nemají být ani tak kritikou některých jezdců, jako spíše dalším důkazem kvalit Josefa Bartoše. Ten byl totiž v sedle Lamuma i Dangerous Gleama při jejich největších úspěších a právě jeho cit pro tempo má na nich nemalou zásluhu.
(Jaroslav Fabris)
AMADEON
byl zakoupen prostřednictvím
