Co řekly Pardubice před Velkou
Kromě poslední kvalifikace se v sobotu odběhly i tři předzkoušky další vrchů, které budou na mítinku Velké pardubické.
Analýzy Ondřeje Blahníka
Theophila zaskočil Kaiserwalzer
Euro Equus IV. kvalifikace na 131. Velkou pardubickou se Slavia pojišťovnou
(steeplechase cross country, NL, 5800 m, 200.000 €)
Přestože již skončil jarní režim, kdy díky covidu nemohli diváci na závodiště a dostihy omezenými prostředky dotoval Jockey Club, dotace kvalifikací zůstaly stále jen 200.000 oproti dvojnásobné částce z minulosti. Na startu té poslední se sešla slabší společnost šesti koní, z níž vyčníval předloňský vítěz Velké pardubické Theophilos.
Thephilos (1,85:1) letos běžel první, silně obsazenou kvalifikaci, kde bojoval o přední příčky a skončil pátý. Rychlejší půda mu teď měla hrát do karet, ale dostih se vůbec neodvíjel pro něj. Normálně zpočátku relaxuje vzadu a dopředu se posouvá až v průběhu dostihu, ale díky pomalému začátku, kdy se nikomu nechtělo dopředu, s ním vzal Josef Bartoš taktovku na sebe. Možná i díky zkušenosti z loňské přetaktizované třetí kvalifikace, ale spíš kvůli tomu, aby měl Theophilos před Velkou pardubickou dobrou průpravu. Dostih se tak odvíjel zcela v jeho režii, udělal jen chybu na Velkém vodním příkopu. V rovině však k němu přišel Kaiserwalzer a porazil ho. Nepotvrdil sice pozici favorita, ale uděl si před Velkou pardubickou dobrý dostih. V ní by měl jít jinou taktikou a jeho šance po tomto výkonu neklesají.
„Nechtěl jsem riskovat nějakou kolizi, chtěl jsem mu udělat příjemný dostih, odtáhnul jsem jim to, Theophilos šel ještě tak na 80 %. Není takový bojovník, když ještě nejsou plné tribuny, ale až to v říjnu uslyší, tak pojede,“ sdělil po dostihu Josef Bartoš.
KAISERWALZER (8:1) reprezentuje Slovensko, ale v Pardubicích startuje pravidelně. Loni byl pátý v Ceně Labe. Letos zamířil na dvě míle do Červnové cross country Válečníka, kde skončil blízko čtvrtý. V minulé kvalifikaci byl jedním z koní, kteří podklouzli v zatáčce před Velkým vodním příkopem. Na tomtéž místě podklouzl jeden kůň i při sobotním mítinku a pořadatelé by s tím měli něco dělat.
Kaiserwalzer se v dostihu držel většinou na druhém, třetím místě s odstupem několika délek na Theophila. Po vyběhnutí na travnatý okruh se mu ze soupeřů nejvíc přiblížil, v rovině s ním svedl souboj a dokázal ho porazit, což je největší úspěch jeho kariéry. Jak moc to bude znamenat ve Velké pardubické, kde se půjde víc naplno než teď, těžko říct.
„Věděl jsem, že když to nebude tak rychlé a bude ho to bavit, že má koncovku. Vezl jsem se za Pepou Bartošem a on to pak potvrdil,“ řekl po dostihu jeho jezdec Lukáš Matuský.
Kaiserwalzer s Lukášem Matuským poráží Theophila v poslední kvalifikaci – foto Jana Syručková
Mahe King (2,85:1) se ukazoval již ve čtyřech letech, ale loňskou sezónu vynechal. V prvním letošním startu chyboval na předposledním skoku, minule již finišem ve dvojce na 5200 metrů porazil Sacamira a další slušné soupeře. Tady se držel spíš vzadu, některé skoky nešel zcela čistě, a především ho zbrzdil Velký anglický skok. Přesto opět ukázal, že vytrvalost je jeho silná stránka, v závěru zrychloval, a přestože první dva neohrozil, daleko od nich nebyl. Pokud půjde Cenu Labe, asi bude patřit k favoritům.
Star (12:1) byl letos druhý ve Zlatém poháru. Lehčí skoky na oválu jsou na rozdíl od krosů jeho parketa. V krosech se mu nikdy moc nedařilo. V Ceně Vltavy loni skončil až osmý. Ani tady nebyl moc ve hře, navíc na první překážce po vběhnutí na okruh málem ztratil jezdce, ale Pavel Složil se dokázal vrátit do sedla. To ho sice přibrzdilo, ale na první trojici ztrácel výrazně a jistil jen čtvrtou příčku.
No Time To Lose ladil formu
Cena Arnošta z Pardubic (podporovaná Dopravním podnikem města Pardubic)
(steeplechase cross country, II. kat., 3300 m, 120.000 kč)
NO TIME TO LOSE (4,85:1) před čtyřmi lety vyhrál Velkou pardubickou na blátě, když dokázal silným finišem porazit Urgent De Gregaina, který pak úspěšně běhal v Cheltenhamu. Přiznám se, že zpočátku překážkové kariéry na mě velký dojem neděl a lehkou porážkou Marmitona v Ceně Vltavy mě dokonale zaskočil. Od té doby ale patří jednoznačně k naší špičce. Památný byl jeho souboj s Theophilem v roce 2018, kdy ho udolal v třetí kvalifikaci. Prošel si ale i zdravotními problémy. V roce 2019 běže jen jednou a na krále kvalifikací Ange Guardiana ztrácel z druhého místa 5 délek. Přesto jeho jezdec Jan Kratochvíl v přímém přenosu pronesl, že klidně mohl vyhrát a komise to ani nechtěla vysvětlit.
Loni začal běhat v létě. Na rozběhnutí mu Josef Váňa zvolil netypicky krátkou distanci, přesto No Time To Lose svojí koncovkou bojoval o prvenství. Jako přípravu na Velkou pardubickou zvolil opět krátkou předzkoušku Poplerova memoriálu, ale spadl. Pádem na Taxisu skončil i ve Velké.
Letos ve dvanácti letech se ale ukazuje skutečně ve výtečné formě. Vyhrál první silně obsazenou kvalifikaci a teď si opět poradil se špičkou našich 2 mílových krosařů. Jejich kvalita asi není taková, protože mezi nimi často uspěje i třídový vytrvalec, který mezi ně zavítá. Jako průprava před Velkou pardubickou to ale bylo dobré a v říjnu by měl patřit k hlavním favoritům.
No Time To Lose s Ondřejem Velkem vítězí v předzkoušce Poplerova memoriálu – foto Zenon Kisza
Medic (3,85:1) letos změnil tréninkové působiště a na jaře nebyl v takové formě. Už minule si však na 4000 metrech poradil se slušnými soupeři a teď byl hlavním protivníkem No Time To Lose.
Crystal Cross (3,85:1) v Červnové cross country Válečníka podlehl jen útoku Dajuky. Tady si hned po startu udělal náskok, když ho ale na Hadím příkopu soupeři dostihli, nedokázal reagovat na jejich nástup a opět zrychloval až v závěru, kdy se dostal na třetí příčku.
Lad In (3,85:1) je typický tempař. Proto když se v dostihu držel v koních, bylo prakticky rozhodnuto. Na jaře měla stáj slabší formu, teď nastoupil po víc jak tří měsíční pauze. Sice se asi v půlce dotáhl dopředu, ale závěrečné zrychlení nemá. Dostih v nohách a případný návrat k osvědčené taktice ho může v Poplerově memoriálu vrátit do hry.
Chelmsford je raketa
Cena Denníku Právo
(steeplechase cross country, II.kat., 4500 m, 120.000 kč)
CHELMSFORD (3,85:1) byl loni jednoznačně nejlepším čtyřletým krosařem. Své soupeře porážel výrazným rozdílem. Letos se však na dráze objevil poprvé a proti starším soupeřům, mezi nimiž byl i úspěšný účastník Velké pardubické. Přesto to pro něj byla opět lehká záležitost a v předzkoušce Ceny Vltavy jasně dominoval. Josef Váňa ho jen pobízel rukama, aby měl náskok 16 délek. Ukázal velkou třídu a talent. Pokud nastoupí do Ceny Vltavy, neměla by ho minout role favorita, ale mohl by se zde rýsovat souboj dvou výborných pětiletých koní, pokud by běžel i Night Moon.
„Překvapivě v březnu zchromnul, což se v práci našim koním obvykle nestává. Dali jsme ho na měsíc do výběhu, zaléčili ho a pak začal normálně pracovat. Je to výborný kůň, ale jezdit ho v práci je docela peklo. Je impulzivní, což bylo vidět i před dostihem. Už v práci by rád všechno vyhrál. Třídu má velkou,“ vysvětloval důvod jeho teprve prvního letošního startu Josef Váňa.
Chelmsford s Josefem Bartošem – foto Jana Syručková
Player (3,85:1) má tento dostih pravidelně jako přípravu na Velkou pardubickou. Předloni porazil Hegnuse, který chyboval na Velké vodě. Loni prohrál s Mustamirem a ve Velké pardubické pak byl druhý. O přední místa bojoval i letos v první kvalifikaci, oproti Chelsmfordovi však teď nesl o 4,5 kg víc a podobnou nevýhodu měl i u ostatních soupeřů. Marcel Novák se s ním chopil tempa za Irskou lavicí, což bylo správné vzhledem k jeho vytrvalosti. Již před vběhnutím na travnatý ovál však svoji pozici ztratil. Díky vysoké váze i kratší distanci však nelze brát jeho výkon jako špatný. Do Velké mu to šance nebere.
Zataro (17:1) běhá hodně sporadicky. V minulých dvou letech jen jednou v sezóně. Před třemi lety porazil v menším dostihu Mazhilise a předloni byl druhý v Závěrečné cross country. Loni však propadl v Ceně Vltavy. Tady si vedl slušně a skončil třetí. Je synem Ztracené Naděje, která je matkou velmi dobrých překážkářů jako Zulejky nebo Zugora. Pokud ho ještě letos uvidíme, mohl by ještě něco ukázat.
Dajuka (2,1:1) je výborná na 2 mílích, kde uplatňuje svůj finiš. Stylem start-cíl si však s přehledem dokázala poradit i s konkurencí klisen na 4150 metrů. I tak pro mě bylo překvapením, že tu byla taková favoritka. Její cesta skončila na Irské lavici, kterou šla poprvé a skočila hlavou do koně před sebou. Bude zajímavé, jakému dostihu vlastně dá přednost na mítinku Velké pardubické. Může volit mezi Poplerovým memoriálem, Cenou Laty Brandisové klisny a Cenou Vltavy.
Sacamiro letošním objevem
Cena Catering Melodie
(steeplechase cross country, II.kat., 5200 m, 120.000 kč)
SACAMIRO (10:1) strávil svoji kariéru převážně na provinciích. V pěti letech přešel na proutěnky, v šesti si vyhrál malý steepl. Loni začal na pardubických krosech a hned se mu dařilo. Napoprvé mu utekl jen slušný New Finch, ve druhém startu již startoval v této předzkoušce Ceny Labe, kde poprvé zvládl Irskou lavici, navíc v obráceném směru, a dofinišoval čtvrtý. Až v Ceně Labe se mu nedařilo. Udělal velkou chybu na Hadím příkopu, možná na něj byla i moc měkká půda, přeci je to drobnější kůň. Do roviny točil v beznadějné pozici a i při sebelepším finiši by za peníze nebyl.
Letos mu v prvním startu utekl jen výborný Night Moon a porazil Rekiho a Hazhilise. V červnové pardubické dvojce na 5200 metrů přešel do vedení již při vbíhání na travnatý ovál, v rovině ho však porazil Mahe King.
Tentokrát se konečně prosadil naplno, přestože v dostihu bylo několik koní ladících formu na Velkou pardubickou. Jan Odložil ho držel spíš vzadu, ale před Velkým anglickým skokem již byl mezi prvními koňmi, předposlední překážku skákal na úrovni vedoucího Bridgeura a pak už to bylo jeho. Kůň z malé stáje se tak vypracoval z provincií na kandidáta Ceny Labe.
Sacamiro s Janem Odložilem vítězí v Ceně Catering Melodie – foto Zenon Kisza
Del Ray (17:1) přešel do povědomí, když před dvěma lety jako jediný dokončil dostih čtyřletých. Rok před tím ale nezaběhl špatně ve Zlaté sponě tříletých. Loni zakončil sezónu výhrou v Poháru BICZ, handicapu při Velké pardubické. Letos zamířil hned do červnové dvojky, kde na Sacamira z posledního pátého místa ztrácel něco přes 8 délek. V dalším startu bylo vidět, že 4000 metrů je na něj krátkých. Tady se držel většinou v popředí za Bridgeurem a druhým místem ukázal, že slušně ladí formu na Cenu Labe.
Apple’s Kamikaze (17:1) před třemi lety vyhrál Cenu Jana Kašpara pro pětileté, což byl v té době jeho ojedinělý výkon. V poslední době ale už patří mezi lepší koně. Loni byl třetí v Ceně Labe a letos se také postupně zlepšuje. Třetí místo bylo slušné a v říjnu na tom může být ještě líp. Jako narostlému koni se mu může hodit případná měkčí dráha.
Casper (3,3:1) byl v cíli první z koní, kteří se chystají na Velkou pardubickou. Jeho koncovka tentokrát stačila jen na čtvrté místo, ale i on by to potřeboval měkčí a delší distance mu sedne víc.
Talent (7,77:1) se držel v přední části, na živém plotě před Velkým anglickým skokem málem vysadil Martina Lišku. Výkonem nijak nepřesvědčil, ale nesl nejvyšší váhu. Letošní formy nebyly takové, jak jsme od něj zvyklí, ale na Velkou může být nachystaný líp.
Dulcar De Sivola (20:1) startoval tři měsíce po tom, co se kvalifikoval do Velké. Nešel špatně, vypadalo to, že bude líp, ale v rovině spíš ztrácel a skončil šestý. Start v nohách mu může před Velkou pardubickou pomoci, ale zřejmě tam stejně jako loni bude hrát druhé housle, vytrvalost není jeho silná stránka. Líp by se uplatnil v Ceně Labe nebo Vltavy.
Stretton (5:1) byl druhý v červnové kvalifikaci, ale tady v závěru moc nestíhal. Ve Velké může být vše jinak, ale tímto výkonem nepřesvědčil.
Jaký bude mítink Velké pardubické
Mítink by měl být na rozdíl od loňského omezeného opět dvoudenní, ale skoro stejně chudý. Dotace Velké pardubické bude 3.000.000 korun. To je pořád hodně dobrá částka. Pokud by pořadatelé sehnaly ještě nějaké peníze, rozhodně bych s nimi navýšil především dotace ostatních dostihů mítinku. Doufejme, že případná další vlna Covidu, kterou někteří předpokládají, bude mírnější než loni a mítink opět navštíví diváci.
Pardubičtí pořadatelé se možná připravili o peníze tím, že nevypsali předběžné přihlášky na Velkou pardubickou. Možná v dojmu z minulého roku, kdy díky zpřísněné situaci a krácení dotace se vypisovaly přihlášky znovu. Tento důvod ale letos tolik nehrozil.
Aktuálně je do Velké pardubické kvalifikováno 30 domácích koní. Řada z nich si ale zřejmě vybere jiný dostih nebo dokonce ukončili kariéru jako třeba vítěz z roku 2018 Tzigane Du Berlais. Uvidíme, zda se na startu objeví někdo ze zahraničí. Právě zahraniční účast a samotná kvalita startujících dělá z Velké pardubické velký dostih víc než polemika o proporcích Taxisova příkopu. Na mezinárodním věhlasu záleží, aby neztratila své jméno a nestala se z ní jen lokální cross country.
Zatím to vypadá, že se rýsuje souboj nováčka na jejím startu Evžena, který od čtyř let vyhrál postupně vždy jeden z velkých dostihů mítinku, s veterány let minulých. Především vítěz z roku 2017 No Time To Lose se letos ukazuje jako pokropený živou vodou. Ale i ostatní ladí formu na pravý čas.
V Ceně Labe se rýsuje zajímavá sestava nadějných koní, z nichž někteří můžou v další letech pomýšlet na Velkou. Pokud by v Ceně Labe proběhl souboj Chelmsforda s Night Moonem, mohlo by jít o velký hit celého mítinku.
Bohužel se dá opět čekat, že na nízkých skocích tolik velkých hvězd neuvidíme. Výška dotací nemůže konkurovat vrcholům v Itálii. Je to škoda, protože aspoň jednou za rok by člověk rád viděl, kdyby se u nás utkali ti nejlepší koně v této kategorii. Naši nejlepší koně běhají v zahraničí, ale doma na ně bohužel peníze nemáme.
(Ondřej Blahník)
