Existuje někdo, kdo může v neděli porazit Sacamira?

Rozbor Martina Jakoubka

V nejdřívější možný termín letos vyběhnou koně na trasu Velké pardubické. Na start by se mělo postavit o 3 koně více než loni. Oproti minulému roku se mi však pole přihlášených zdá výkonnostně více různorodé. Zatímco loni jsem svou úvahu nad šancemi jednotlivých koní shrnul tak, že na tabulové umístění může dosáhnout každý, letos si to tak docela nemyslím. Svou analýzu šancí jednotlivých účastníků letos nepojmu jako jejich vizitky s rozborem vyhlídek, ale pokusím se účastníky zahrnout do výkonnostních skupin a vysvětlit důvody, které mne k tomu vedou. Začnu skupinou největších outsiderů a skončím favority na vítězství. Ani letos si neodpustím disclaimer, že článek vyjadřuje pouze moje osobní názory. Jelikož nebude součástí žádných oficiálních materiálů, dovolím si být hodně subjektivní, za což se předem omlouvám těm, kterých bych se třeba mohl dotknout. Není mým záměrem někoho srážet a bagatelizovat, nebo naopak glorifikovat. Pouze chci shrnout své úvahy nad šancemi účastníků tohoto dostihu, přesně podle toho, jak mi po týdnech uzrály v hlavě :-)

Koně, pro které je úspěchem samotná účast

Při vší úctě a s plným respektem k irským účastníkům (Alpha Male, Jet Fighter) tuto kategorii věnuji hlavně jim. Jejich výkon během zářijového mítinku mne nepřesvědčil, že by mohli být vážnějšími kandidáty na lepší umístění ani v rámcových dostizích velkopardubického mítinku, natož v dostihu hlavním. Na druhou stranu je mi něco sympatického na celém tomto podniku. Jestli je pravda, co píše v biografii Laty Brandisové autor Richard Askwith, totiž že ať se nám to líbí nebo ne, je Velká pardubické na ostrovech stále vnímána jako legendární ale až bláznivě riskantní podnik, pak si zaslouží obdiv kdokoliv, kdo do ní s tímto vědomím vstupuje. Líbí se mi i detail, že oba Irové měsíc před závodem trénují v Česku... hrozně mi to připomíná dobu heroických, možná trochu donkichotských, účastníků Velké v čele například s ostrovany Georgem Saundersem nebo Charlotte Brewovou.

K oběma Irům přiřazuji i dva koně, kteří se letos dost potýkali s kvalifikačními kritérii a proklouzli do dostihu na poslední chvíli. Jsou to Royal Gino a Stuke. Jsem zvědavý, jak si v neděli poradí se všemi nástrahami dlouhého kurzu s vícero záludnými skoky. Pokud ho přejdou, mají dle mého daleko větší potenciál překvapit solidním umístěním než zmínění Irové. Jako jejich devizu vidím, že jsou oba velmi dobře rychlostně disponováni a v očekávaných podmínkách tvrdší dráhy by se měli udržet se špicí po většinu dostihu. Pochybnosti u mne kromě jistoty nad skoky vzbuzuje náročný program, který oba dva letos absolvovali – například hned trojice kvalifikačních dostihů – a nezkušenost s takto dlouhým dostihem.

Adepti nedotovaných pozic

Do této kategorie zahrnuji koně, kterým věřím, že se s nástrahami dráhy popasují, ale u nichž by mne doběh na tabuli spíše překvapil.

Takový Dulcar de Sivola (těžko věřit, že už to bude jeho pátá Velká) je spolehlivý skokan. Vytrvalost na to, aby dokončil dostih s rozumným odstupem na vítěze, rozhodně má, ale opakovaně se ukázalo, že mu chybí schopnost po náročném dostihu ještě přepnout na vyšší rychlostní stupeň a bojovat s nejlepšími. Loni v menším poli (prořídlém navíc několika pády) to stačilo na poslední dotovanou pozici. Peníze bych mu přál i letos, ale příliš nevěřím, že ho na tabuli uvidím.

Imphalova letošní sezona je pro mě zklamáním. Místo toho, aby jeho forma gradovala, se zdá, že s blížícím se podzimem upadá. V září působil naprosto matně a bez jiskry. Žokej ho musel vyloženě přemlouvat, aby alespoň uvisel chvost závodního pole. Jediné, čím si takový výkon omlouvám, je možnost, že dostih absolvoval z plného tréninku a s naakumulovanou únavou. Z výrazu realizačního týmu po doběhu se mi ale zdálo, že byli Imphalem také zklamáni, proto úplně nevěřím, že by se v neděli dokázal představit ve zcela jiném světle.

Napotřetí už by se do cíle dostihu mohl dostat Kaiserwalzer, kterého v neděli pojede Jaroslav Myška. Z kariéry koně zaujme především 2 roky staré vítězství v relativně slabě obsazené kvalifikaci. Nebýt tohoto úspěchu, čítaly by výdělky koně na překážkách pouze necelých 240 000.- ze 32 startů. Relevantnější pro posuzování šancí je samozřejmě aktuální forma, o které ale na základě letošních výsledků nejsem přesvědčený. Mám rovněž trochu pochyby o tom, jak Kaiserwalzer prostojí 6,9 km. Z těchto důvodů tvrdím, že tabulí pro něj dostih neskončí.

Kaiserwalzer vyhrál poslední kvalifikaci v roce 2021 – foto Jana Syručková

Koně, od kterých se mnoho nečeká, ale mohli by překvapit

Je pro mne trochu s podivem, jak vysoký kurz je vypsaný na Lombarginiho, který už je pátým rokem připravován tak, aby podal maximální výkon druhý říjnovou neděli. Dvě druhá místa v ceně Labe a loňská 6. příčka ve Velké dokazují, že se tento záměr daří. Je pravda, že letos vyšel výdělky naprázdno, ale myslím, že není nereálné, že dojem ze sezony v neděli napraví. Ve svých dvanácti letech už nemá absolutní rychlost souměřitelnou se špičkou, ale jeho vytrvalost a zkušenosti ho klidně mohou dostat na nižší dotovanou pozici. Vidím ho jako zajímavou variantu na sázku do 7. místa.

Pokud bych měl odvážně vybrat jméno svého černého koně dostihu, zvolím Zatara. Mám sice kupu důvodů myslet si, že jej musí porazit minimálně sedm, osm kvalitnějších soupeřů, přesto si nějaká část mého já myslí, že by mohl doběhnout mnohem výše. Moc se mi líbí režim, ve kterém běhá, to, jak je dosud šetřený. Optimista ve mně věří, že při svých sporadických startech ještě zdaleka neukázal svůj plný potenciál. Opět je dle mého evidentní, že při jeho přípravě se vše podřizuje načasování formy a myslím si, že při dobrém průběhu se může dostat před řadu starších a opotřebovanějších koní, kteří jsou ale viděni jako šancovější. Jako plus beru i jeho jezdecké obsazení, jelikož Jakubu Kocmanovi se v poslední době skvěle daří.

Lombargini vyhrál v roce 2021 srpnovou kvalifikaci – foto Jana Syručková

Koně bojující o nižší tabuli

Popáté uvidíme na startu dostihu Playera. Ten měl letos trochu smolnou sezonu, během níž musel nezvykle absolvovat hned tři kvalifikace. Naštěstí pro něj nemusel jít tu poslední a realizační tým využil září k jinému způsobu ladění formy. Ačkoli je Player bezesporu špičkový kůň, myslím si, že se od něj vylepšení dosavadních úspěchů už nedočkáme. Očekávám, že opět s polem vyběhne na trávu, ale postupně se před něj nějací soupeři dostanou. Možná i kvůli nucené improvizaci při skládání jeho sezonních startů mu osobně přisuzuji roli černého Petra – zas tolik by mne totiž nepřekvapilo, kdyby nakonec na tabuli nebyl.

Player vyhrál loňskou srpnovou kvalifikaci – foto Jana Syručková

Star snad nikdy nepůsobil tak dobře jako právě v této sezoně. Pod tréninkovým vedením Hany Kabelkové se výrazně zklidnil a veškerou svou energii nyní během závodu soustředí na výkon samotný. Tuto změnu přetavil ve dvě cenná umístění v posledních dvou kvalifikacích. Evidentně je na tom ve 12 letech výborně s vytrvalostí a vyloženě mu sedne měkčí půda. Bohužel pro něj se však dá očekávat podklad pevný, který bude favorizovat koně s větší absolutní rychlostí. Proto si myslím, že v neděli maximálně vyrovná své maximum v podobě 6. místa, spíše ale skončí těsně mimo tabuli.

 Umístění na tabuli by si mohla při svém debutu ve Velké pardubické a při svém druhém pardubickém startu vyběhnout jediná klisna v poli účastníků – Santa Klara. Ve druhé kratší kvalifikaci podala statečný výkon, během kterého v první polovině cílové roviny ještě bojovala o vítězství, nakonec ale zeslábla, nedostala se před Lodgian Whistla a předstihl ji Sacamiro. V neděli ji čeká porce 1 700 metrů navíc a mám pochybnosti o tom, jak takovou distanci zvládne prostát a zda po takové porci kilometrů dokáže předvést kýžený úprk do cíle. Jejím vyhlídkám nepřidává ani již zmíněný fakt, že v Pardubicích poběží teprve podruhé.

O něco lepší vyhlídky bude mít zmíněný Lodgian Whistle. Tomu jednoznačně pevný podklad šance zvyšuje, není totiž pochyb o tom, že v poli patří k vůbec těm nejrychlejším. Otázka ovšem je, jestli mu distance dovolí své rychlostní předpoklady prodat i se skoro sedmi kilometry v nohou. Podle mého může zkusit vytěžit maximum z dráhy, která nebude tolik brát síly, a pokusit se soupeře utahat. Na výběhu z trávy už by nejspíš měl být ve vedení, protože v samotné cílovce očekávám, že bude vadnout. Tato taktika by ho mohla vynést vysoko, nebo naopak připravit o zbytečně mnoho sil. Osobně se přikláním k tomu, že porce metrů na něj je příliš vysoká a do závěrečného souboje o vítězství nezasáhne.

Lodgian Whisle vyhrál miliónovou kvalifikaci – foto Jana Syručková

 Ačkoli to píšu velmi nerad, protože zrovna této dvojici bych vítězství přál ze všech nejvíc, na lepší umístění než nižší tabulové to nevidím ani pro Argana. Tuto sezonu dokazuje, že je výborným vytrvalcem, ale na tvrdší dráze to nebude tolik možné prodat. Nechybí mu ani schopnost závěrečného zrychlení i když si myslím, že pár z jeho soupeřů (např. Sacamiro, Godfrey, Mr. Spex) mají závěry ještě silnější. Jako otazník vidím i taktiku, kterou tradičně chodí. Jít takto koncem pole je určitě dobrá sázka na jistotu, hrozí menší riziko zapletení se do nějakého karambolu, na druhou stranu nějaké karamboly zpravidla přijdou a nezřídka kdy na ně zadní koně nějak musí reagovat a trochu potom ztrácí rytmus. Několik takových incidentů musel Argano s Liškou řešit v první kvalifikaci. Možná ještě důležitější faktor, proč Argana nefavorizuji je čistě spekulativní a stojí za ním vlastně velice kladné mínění, které o jeho jezdci mám. Atmosféra Velké pardubické je samozřejmě často vypjatá. Někteří jezdci jsou známí jistou bezhlavostí, ochotou urvat sebemenší výhodu i za cenu něčeho, co třeba není úplně košér. A přesně takový Martin Liška není. Nějak nevěřím tomu, že by byl schopen vědomě získat nějakou nefér výhodu, někoho zavírat, vytlačovat, ani dle mého nebude chtít zmáčknout Argana za nějakou komfortní hranici. Já tomuto sportovnímu gentlemanství hrozně fandím, ale kladu si otázku, jestli pro vítězství v takovémto dostihu žokej nemusí někdy jít na hranu, možná i za ni... Přál bych si nicméně aby to neplatilo. Doufám samozřejmě, že o vítězi rozhodnou čistě sportovní kvality a vítězství Argana by pro mne bylo nádherným zjištěním, že ne vždy musí vítězit dravci s ostrými lokty...

Argano vyhrál poslední kvalifikaci na Velkou pardubickou – foto Tereza Bartoníková

Koně s nejvyššími ambicemi

Především díky péči své trenérky a uvážlivému plánování účasti v dostizích je Talent i ve svých dvanácti letech ve špičkové kondici. Nemyslím si, že jeho realizační tým bude vymýšlet cokoliv nového. Od Talenta očekávám klidný průběh a pověstný finiš, který jej předloni dovedl k vítězství a loni k druhému místu. Myslím si sice, že touto taktikou půjde dostih i trojice jeho nejvážnějších konkurentů, na jejichž straně je výhoda mládí a tím pádem patrně i schopnost vyvinout vyšší rychlost, ale nic není daného. Osobně ho vidím jako čtvrtého favorita dostihu, ale lepší umístění absolutně nevylučuji a velice bych ho Talentovi přál.

Talent vítězí ve Velké pardubické 2021 – foto Jana Syručková

Jako třetí šanci vidím letos Godfreye. Přiznám se, že mě uchvátil už první kvalifikací. Jeho výkon mi přišel nesmírně skokansky čistý. Jako by po každém skoku na své soupeře získával pár čísel k dobru. Ve finiši navíc bojoval vyrovnanou bitvu s Chelmsfordem, který patří k těm absolutně nejlepším koním pro kvalifikační distanci. Stejně výborný dojem zanechal i během svého zářijového startu, kdy na ještě kratší a pro něj neoptimální distanci prohrál pouze s Coupstarem. Myslím si, že v neděli se předvede v ještě lepší formě a očekávám od něj útok na vítězství. Rychlostně patří k naprosté špičce a zdá se i dostatečně vytrvalý. Menší otazník si osobně píšu k jeho jezdeckému obsazení. Daniel Vyhnálek, jakkoliv je to bezesporu velice kvalitní jezdec (nezapře zkušenosti z rovin a jeho styl v cílové rovině patří za mě ke špici mezi českými překážkovými jezdci), přece jenom ještě nemá tolik zkušeností jako mnozí jiní a třeba v zářijovém startu mi přišlo, že se nechal s Godfreyem zahnat do nepříliš dobré pozice pro závěr. Přesto to tehdy finišem vytáhl na druhé místo. Každopádně nechci, aby to vyznělo tak, že tvrdím, že jezdec Godfreyovy vyhlídky snižuje. Vůbec ne. Na druhou stranu od něj ale asi nemůžeme očekávat mazácký výkon ve stylu Váni staršího aneb nejkratší cestou vpřed. Ale od koho toto čekat můžeme? :-)

Naprosto rozumím tomu, proč bude Sacamiro vbíhat do dostihu v pozici prvního favorita. Jeho letošní výkony byly působivé. V cílové rovině dokáže neskutečně zrychlit, v minulé Velké pardubické navíc dokázal, že mu nedělá toto předvést ani po absolvování tak náročného dostihu. Aby toho nebylo málo, tak jej jede pravděpodobný letošní šampion českých překážkových jezdců, fenomenální Jan Faltejsek. Vítězství přeje Sacamirovi veliké množství lidí (mne nevyjímaje) poukazujících na sympaticky skromné zázemí, ze kterého pochází. Největší otázka letošní Velké Pardubické pro mne je, jestli vůbec existuje síla, která by mohla Sacamira s Faltejskem, pokud se jim vyhnou karamboly, porazit?

Sacamiro vyhrál srpnovou kvalifikaci – foto Andrea Zavadilová

Trochu v rozporu s vypsanými kurzy si myslím, že by to mohl být stejně jako loni Mr. Spex. Nebýt tréninkového výpadku díky nešťastnému i když snad nijak dramatickému zranění, psal bych to s větší jistotou, i přesto si ale stojím za svým. Jestli nás něco Mr. Spex naučil, pak to, že jeho výsledky během sezony jsou naprosto irelevantní. To důležité v jeho přípravě se neodehrává na dráze v Pardubicích, ale v Újezdě u Boskovic. Někdo může vnímat jeho zářijový start zakončený doběhem na předposlední pozici jako zklamání (sám trenér hájil Mr. Spexe nechutí běžet po měkčím podkladu), mně ale nijak tragický nepřišel. Zbrzdilo jej vyhýbání se Royal Ginovi za velkým angličákem. Po tomto incidentu jeho odstup na špici vyšplhal na více než 4 vteřiny, až do poslední proutěnky ale dokázal akceptovat tempo nejrychlejších a náskok špice stáhnul na nějaké 2,5 vteřiny. Samotný závěr už potom úplně vypustil, takže výsledek vypadal hůře, než ve skutečnosti byl. I v tomto pro někoho zpackaném dostihu si tedy najdu důvod ke svému optimismu. Myslím si, že v poli startujících snad nenajdeme většího vytrvalce, zde navíc v kombinaci s výborným závěrem. Od jarního zranění už by mělo utéct dost času na to, aby Mr. Spex dohnal veškerý tréninkový deficit a opět předvedl, že co se průběhu sezony týče, je koněm jednoho dostihu.