Fotografům i televizi stejným metrem

Blog – Ondřej Blahník

Minulý týden Dostihový spolek neudělil akreditaci fotografovi ČTK. Důvodem byla fotka detailu pádu Sottoventa na Taxisově příkopu, který ho stál život. Fotka byla po Velké pardubické hojně zveřejňována v médiích a strhla na sebe větší pozornost než vítězný Hegnus. Již dříve byla v médiích populární jiná fotka toho samého fotografa, na které byl smrtelný pád Zulejky v roce 2014.

Jestli jsem to dobře pochopil, fotografové v Pardubicích podepisují jakýsi etický kodex, díky němuž by neměli zveřejňovat drastické záběry. Dostihový spolek si myslí, že snímek překročil etickou hranici, proto nyní reagoval neudělením akreditace.

Načasování ale bylo velmi nešťastné a doufám, že to nevzniklo kvůli tomu, že na srazu ČASCH a překážkové komise o týden dříve se někteří členové dožadovali tvrdých zákazů, trestů a revize snímků fotografů, které mohou zveřejnit. Pokud to chtěl Dostihový spolek s tímto fotografem řešit, měl to udělat hned po Velké pardubické. Nevím, zda se teď radil s odborníky na média, ale tento krok teď opět udělal negativní pohled na celý dostihový sport.

Kdo fotku padajícího Sottoventa neviděl po Velké pardubické, měl možnost ji vidět teď a asi ve větší míře. Vznikla tu debata o cenzuře a o tom, že Pardubice chtějí veřejnosti zatajovat nepříjemné situace na dostizích a chránit si tak svůj byznys nechápaje, že dostihový sport u nás bohužel slovo byznys prakticky nezná.

Sdělení Dostihového spolku, že se s agenturou ČTK rozchází v názoru na etickou hranici zveřejňovaných fotografií pro obranu nestačí. Je potřeba sdělit, že nejde o zakazování focení pádů koní nebo zatajování fatálních zranění koní. Jen o to, že fotka zabíjejícího se koně skutečně překračuje etickou hranici. Nemyslím si, že by třeba seriózní noviny zveřejnovali detailní záběry člověka, který je usmrcován třeba při autonehodě, ale ani ve válečném zpravodajství. V Británii, Francii nebo Irsku podle mě seriózní média nezobrazují smrtelné pády koní a kultivovanost a vyspělost těchto médií je dobré připomínat i těm českým.

Asi by bylo lepší než znovu otevírat kauzu během sezóny lépe komunikovat s novináři a vytvářet si mezi nimi vztahy tak, aby i oni chtěli více objektivně informovat o dostizích a nesoustředili se jen na excesy. Smlouva s fotografy by pak měla být dobře zpracovaným právnickým dokumentem, kde by mělo být jasně napsáno, co konkrétně je etická hranice. V tomto případě zřejmě fotka pádu nebo jiné situace, která vede k fatálnímu zranění koně. Neznamená to ale, že by se o takové záležitosti nemělo informovat.

Paradoxní ale je, že Dostihový spolek takto řeší fotografy, ale již ne Českou televizi, s níž nemá smlouvu Jockey Club, ale na dostihy v Pardubicích přímo on. Příkladem může být sobotní mítink, kdy se v předzkoušce Zlatého poháru fatálně zranil Max’s Spirit. Dostih jsem viděl v přímém přenosu na Tipsport LIVE, kde důsledek pádu nebyl v přenosu vidět. Chápu, že režisér přenosu si toho během dostihu nemusel všimnout jako přítomní diváci, kteří říkají, že bylo hned vidět, že pád nedopadl dobře. Proto bych mu odpustil, že pád v detailu zopakoval po dostihu. Tyto záběry mi jinak nevadí, je tam vidět, proč se takové situace udála a jakou udělal kůň chybu.

V případě situace, která má fatální následky je tomu ale jinak a televize by se měla řídit stejnými pravidly jako fotografové. Přišlo mi tedy jako velké faux paux, když v přenosu pro televizní diváky, kde byl tento dostih pouštěn ze záznamu, se opět detailně opakoval tento pád i s vysvětlením, že měl fatální následky.

Komunikace s televizí může být složitější, o to víc je zarážející, že záznam dostihu na YouTube kanálu pardubického závodiště, který posílá i do databáze Jockey Clubu, také obsahuje detailní zpomalený záběr tohoto pádu.

 

Úpravy překážek

V souvislosti s tímto tématem bych chtěl vyjádřit svůj názor na úpravy překážek nejen v Pardubicích. Jsem rád, že Dostihový spolek po Velké pardubické, kde se na Taxisově příkopu fatálně zranil Sottovento, reagoval vytvořením komise na úpravu této překážky. Šlo jistě o negativní mediální dopad této události, ale snad i o to, že se na této překážce fatálně zranili tři koně během sedmi let a prakticky tím samým způsobem. Skoro vůbec se neodrazili před překážkou a prolétly plotem přímo do příkopu.

Myslím si, že tímto způsobem by se mělo pracovat i s ostatními překážkami na všech závodištích. Pokud se někde vytváří problém, měl by se analyzovat a řešit. Bohužel si nejsem vědom, že by někdo sbíral data pádů nebo jiných problémových situací na závodištích, podle kterých by se dala vyhodnocovat jejich závažnost.  

 

Taxisův příkop

Vzniklá komise se v drtivé většině shodla pro zmírnění hrany příkopu. Příkop bude o něco mělčí, nejhlubší místo by mělo být hned za hranou živého plotu a sklon by tedy měl být mírnější. To by mělo zmírnit fatální následky doskoku na hranu příkopu. Délka příkopu však zůstane zachována. Na zvýraznění odskokové hrany překážky se komise neshodla a pravděpodobně bude Taxis nadále bez ní. Přitom prakticky na všech překážkách na evropských závodištích jsou a i na ostatních překážkách u nás. Zatím mi nikdo nevysvětlil, proč zrovna u Taxisu by koním nepomohla. Odpověď bych nejraději slyšel od jezdců, kteří mají dostatečné zkušenosti a mohou porovnávat překážky u nás, ale i v zahraničí.

Na zmíněném srazu Svazu ČASCH a překážkové komise se také řešilo, že díky pozdnímu startu Velké pardubické, může proti koním a jezdcům na Taxisu svítit nízké podzimní sluníčko a zda by nebylo rozumné posunout čas startu na dřívější dobu. V minulosti nebývala Velká pardubická posledním dostihem.

Názory, že úpravou překážek ztratí Velká pardubická své charisma mi přijde zavádějící. Během historie se měnila její trať i překážky včetně Taxisova příkopu. Ten začínal jako příkop s pouhou proutěnkou, kterou později nahradil živý plot, který ještě ve 30. letech neměl velké rozměry. Doufám, že si nikdo nedovolí shazovat tehdejší účastníky s tvrzením, že to nebyla ta pravá Velká, jak se tomu často děje nyní na sociálních sítích.

Díky uzavření hranic se západem jsme do roku 1989 byli izolováni od hlavních dostihových zemí s mnohem větším dostihovým provozem, které udávali trend. Bylo tedy dobře, že se začátkem 90. let svojí úpravou přiblížily požadavkům jiné doby i pardubické překážky a není důvod, proč to po dalších 30 letech zase neposunout. Dostihy se stejně jako jiné sport průběžně vyvíjí.

O změnách se často mluví, že jsou vynuceny skupinami ochránců zvířat. Ale změny by měly přijít především od nás, dostihových příznivců. My bychom měli chtít, aby dostihy byly pro koně bezpečnější. Zranit se sice mohou kdekoli, ale proč tomu nahrávat. Přece nechceme, aby docházelo ke zbytečným zraněním koní.

Dostihy se v dnešní době běhají ve větších tempech. Hrdinou není ten, kdo překoná Taxis, ale ten, kdo dokáže tempo nejlepších akceptovat a vyhrát. Dávno jsou doby, kdy se někdo snažil nasednout po pádu. I malé zaváhání na překážce znamená ztrátu cenných délek, které můžou v závěru chybět. A tomu je potřeba podřídit překážky. Ty stále budou těžké, jen bezpečnější.

 

Cross Counry

Nemusíme za každou cenu soutěžit o nejtěžší překážkový dostih kontinentu. Když člověk vidí některé francouzské cross country, svojí obtížností jim Velká pardubická snad ani nikdy konkurovat nemohla. Přesto se v nich drží uznávaného trendu, že i sebetěžší překážka nemá být zákeřná a kůň má vidět, co skáče. Proto ve Francii ani v Británii nebo Irsku nenajdeme za překážkami příkopy, což je specialita právě pardubické dráhy. Ani Becher’s Brook a Valentine’s Brook na oválu v Aintree již příkopy nemají a Grand National kvůli tomu jistě neklesla prestiž. Tu totiž dělá především kvalita účastníků a přiznejme si, že kvalita našich koní na vyspělé dostihové země stále nestačí. Navíc v Pardubicích často chybí i mezinárodní konkurence.

Trend cross country drží především Francie. Největšími mezinárodními střetnutími se ale staly cross country v Cheltenhamu. Zdejší krosová série, která zahrnuje pouhé tři dostihy, láká nejen domácí Brity, ale i účastníky z Irska a Francie. Čeští koně, kteří byli u zrodu této dříve kuriozity v Británii, se již těchto dostihů skoro neúčastní. Naposledy zde v podzimním handicapu v roce 2016 běžela Delight My Fire, která si až do pádu na imitaci překážky z Aintree vedla slušně. Cross Country v Cheltenhamu se dostala tak daleko, že slouží jako stěžejní příprava pro účastníky Grand National. Vítězové Tiger Roll, Silver Birch a umístění Cause Of Causes, Balthazar King a Bless The Wings byli krosovými specialisty.

Prestiž Velké pardubické vzroste jedině tím, že na jejím startu budou pravidelně vidět kvalitní koně ze zahraničí, s nimiž bude naše špička soupeřit. A domácí špička zas stoupne v očích dostihových velmocí tím, že se někdo z ní bude účastnit větších cross country v Evropě. Na rovinách se mezi absolutní evropskou špičku dokázali propracovat Nagano Gold, Subway Dancer, Shamalgan a jiní, na překážkách se i novinářům na ostrovech hned vybavil Capferret, v cross country, což by měla být naše specialita, však nyní zaostáváme. Na účast Registany v Cheltenhamu padá prach.

 

Vodní příkop a jiné překážky

Nakonec se ještě zmíním o úpravách některých překážek. Na srazu ČASCH a překážkové komise se probírala úprava malého vodného příkopu v Pardubicích. Bylo řečeno, že na současné „štětiny“ koukají koně s nedůvěrou a dostatečně je nerespektují. Většinou bývá před vodními příkopy nízký plot, jako například u nás v Lysé nad Labem. Bylo ale řečeno, že stačí bílé břevno. Bohužel, úprava za tak krátký čas neproběhla, sobotní pád však potvrdil, že úprava je na místě. Možná by chtělo upravit i doskok, vodní příkopy ve Francii a na ostrovech jsou minimálně hluboké a doskokovou hranu mají prakticky neznatelnou.

 

 

Malý vodní příkop – Pardubice – foto: Jana Syručková

 

 

Vodní příkop v Auteuil

 

 

Vodní příkop ve Stretfordu

 

 

Plot před vodním příkopem ve Stretfordu

 

Ještě bych se chtěl ohlédnout za loňskou úpravou Velkého anglického skoku. Byla tam nainstalována masivní odskoková břevna, která prakticky zakrývají příkop. V cizině se to naopak řeší tak, že odskok je výrazný, ale nízký a příkop otevřený.

 

Úprava Velkého anglického skoku – foto: Závodiště Pardubice

 

Open Ditch v Auteuil

 

 

Reportáž z Aintree 2017 – omluvte sníženou kvalitu zvuku

(Ondřej Blahník)