Ignacius Reilly si řekl o směřování do Listed (analýza)
Jedním z dvojice vrcholů nedělních dostihů ve Velké Chuchli byla 62. Velká dubnová cena, na jejímž startu se sešla výborná společnost.
O tom, že Velká dubnová cena byla obsazena zřejmě nejlépe v historii, už se napsalo mnohé. Na úvod aspoň zopakujme, že mezi třináctkou startujících bylo deset jedničkových vítězů. Z nich jich hned osm na jedničkový triumf dosáhlo v loňském roce, takže jejich úspěchy nebyly nijak vousaté. Zajímavé srovnání nabídla také účast dvojice koní, která na podzim bodovala na německé black-type scéně.
IGNACIUS REILLY (5:1) sice zatím status black-type nezískal, ale v červenci mu k němu scházely pouze dva krky. Stalo se tak ve francouzském Vichy, kde dokonce dlouho sahal po vítězství, ale v závěru se potvrdilo, že distance 2400 metrů leží nad jeho optimem. Předtím bodoval v českých klasických dostizích. Ve Velké jarní ceně jeho finiši nikdo neodolal, přestože absolvoval teprve druhý životní start. V Českém derby měl smůlu, že byl schovaný za středem pole, zatímco duo nejlepších získalo v lahovickém oblouku rozhodující náskok. V cílové rovině sice stáhnul zhruba 10 délek, ale k vítězství mu 1 a ½ délky scházelo.
Protože druhou polovinu loňské sezóny vynechal, v neděli absolvoval teprve pátý životní start. V pomalejším úvodu byl ve středu pole chtivější, přesto měl v cílové rovině dost sil. U distančního mezníku převzal vedení, a i když mu poté hrozit Torque Power, blíže než na půl délky se nedostal. Reprezentant Syndikátu V3J se tedy po desetiměsíční pauze vrátil ve velkém stylu. Jeho ideální parketou by měly být právě distance do dvou kilometrů a včerejším výkonem si řekl o návrat na black-type scénu.
Trenér Václav Luka k jeho výkonu sdělil: „Věřil jsem, že je dobrý, ale věřit v této konkurenci ve vítězství by byla až drzost. V práci každopádně chodil dobře. Dostih nebyl moc rychlý, takže byl chtivější a v jeho průběhu si neodpočinul. Průběh tedy nebyl ideální, ale dokázal se s tím vypořádat. Když vidím, co umí, tak mě zpětně o to víc mrzí výsledek derby. Jsem totiž přesvědčený, že ho s dobrým průběhem mohl vyhrát. Jeho optimum by mělo ležet na distancích od 1800 do 2000 metrů, ale nebál bych se s ním jít ani míli. Když to situace dovolí, rádi bychom s ním zamířili ven. Už mám v červnu vyhlídnuté Listed ve Francii.“
IGNACIUS REILLY
byl zakoupen prostřednictvím
a na dražbě společnosti
Torque Power (6,5:1) je rovněž zástupcem loňského klasického ročníku, který se ukazuje jako kvalitní. Do cílové roviny točil na chvostu pole, ale v cílové rovině přišel podobně jako při vítězství ve Velké ceně Prahy s úderným závěrem na vnější straně dráhy.
Saša (27:1) je sice předloňskou vítězkou Velké ceny Prahy, přesto vzhledem k nabité konkurenci podala životní výkon právě v neděli. Přeci jen „osmnáctka“ jí sedí více než míle a finišem podél bariéry se dostala na třetí místo.
Portorikos (15:1) byl loni často směřován na vytrvalecké distance a neúspěšně absolvoval dokonce supervytrvaleckou Cenu prezidenta republiky. Obě vítězství z minulé sezóny ovšem získal na dvou kilometrech a podobné distance jsou mu evidentně bližší, když v neděli na trio nejlepších mnoho neztrácel. Byl přihlášený na tento týden do steeplechase v Karlových Varech, ale včera byl škrtnutý.
Black Canyon (10:1) oskočil nejlépe a poté se podílel na diktování tempa, když na protilehlé rovině cválalo v první vlně až pět koní. Do poloviny cílové roviny sahal po obhajobě, ale v závěru slábnul.
Sir Sun (20:1) se vracel na dráho po loňské vynechané sezóně a náročný comeback zvládl se ctí. Protože neměl žádné penality, nosil méně kilo než většina soupeřů.
Darkolva (20:1) měl po zimě ještě pár kilo navíc a v pomalém úvodu se neusadil. Tohle byl pro něj každopádně především zahřívací start, když loni nešel dostih pod 2400 metrů.
Zoriana (25:1) patřila k v průběhu dostihu aktivním koním, ale v závěru neměla co nabídnout. Ani při třetím startu za hranicemi Slovenska se tedy neprosadila.
Kronprinz (2,8:1) zpočátku cválal v první vlně, ze které odpadl po kolizi kilometr před cílem. V cílové rovině neměl výraznější moment. Měkká dráha mu přitom nahrávala. Výkon dvojnásobného Gr.3 vítěze s německým handicapem 95 kg byl tedy zklamáním.
Angkor Wat (20:1) nezanechal nejlepší dojem už v paddocku, když byl více vytažený. Přestože loni býval chtivější, tentokrát jeho jezdec Martin Laube neměl od startu nic v rukách. Už po vytočení oblouku se mu nejlepší začali rychle vzdalovat.
Boomboom Kiss (8:1) má bezpochyby vysokou třídu, o čemž vypovídá francouzský handicap 40 kg i listopadové umístění v drážďanském Listed. Tentokrát pro něj byla distance trochu krátká. V průběhu dostihu byl aktivní, ovšem v cílové rovině rychle vyklidil pozice.
Capitaine Cook (150:1) odpadl na začátku cílové roviny a na vítěze ztratil přes 30 délek, což vzhledem k jeho francouzskému handicapu 23,5 kg nebylo překvapením.
Hua Hin (180:1) rovněž ve Francii neukázal dostatek třídy (handicap 27 kg) a navíc je sprinterem, takže se zpočátku hnal a nakonec mohl být rád, že aspoň stihl distanci.
(Jaroslav Fabris)
