Orleano dozrál v jedničkového vítěze (analýza)
Vrcholem nedělních dostihů v Karlových Varech byla 92. Cena města Karlovy Vary – Memoriál Josefa Dolejšího.
Cena města Karlovy Vary je jedním z pouhých dvou českých jedničkových dostihů na distanci 2000 metrů. Ta dříve hrála prim především v zámoří, ale stále populárnější je také v Evropě. Koneckonců nejlépe dotovaným anglickým komparačním dostihem už není 2400 metrů dlouhé King George VI and Queen Elizabeth Stakes, nýbrž právě 2000 metrů dlouhé Champion Stakes. U nás špička na dvou kilometrech neběhá častěji především kvůli parametrům chuchelské dráhy, kde by start vycházel do oblouku. Na naší centrální rovinové dráze jsou tak pro středotraťaře vypisovány především dostihy na 1800 metrů. Mezi osmičkou účastníků nedělního karlovarského vrcholu se sice nacházela trojice vítězů českých Listed, ale prim nakonec králi koně, kteří se dosud v jedničkách výrazněji neprosadili.
ORLEANO (7:1) jako dvouletý dokonce porazil ve dvou startech jediného soupeře. Postupně šel ale pod vedením trenérky Ivany Pojškové nahoru. Jako tříletý vyhrál dvě čtyřky, loni zvítězil ve trojce a letos v polovině května uspěl také ve dvojkovém handicapu. Tehdy na jeho štítě zůstal dokonce pozdější vítěz Zlatého poháru Grigri de Lancray, nutno ovšem dodat, že oproti němu nosil o 4 kg méně. Do Karlových Varů už letos zamířil u příležitosti Karlovarské dvojnásobné míle. V ní mu sice Francimor nadělil 12 délek, ale na rozdíl od něj přestal být Orleano ježděný už před distancí.
Nyní na reprezentanta stáje Hippolit Star – Pejšková, v jejíž barvách tento dostih před pěti lety ovládla výborná Dally Hit, čekala o 1200 metrů kratší distance. Ta sice leží na spodní hranici jeho optima, ale ve Varech už na ní dvakrát zvítězil. Do karet mu hrála i intenzivní dešťová přeháňka před začátkem dostihového dne, díky níž byla dráha měkčí, než vyjadřuje oficiálně naměřený údaj 3,9. Na měkku totiž Orleano podal nejlepší loňský výkon, když skončil pátý ve Velké ceně českého turfu.
Na jeho nedělním úspěchu má nezpochybnitelnou zásluhu žokej Jiří Chaloupka, který se do jeho sedla vyhoupl poprvé. Vedl ho totiž na ideální pozici blízko čela na bariéře, přičemž cenné metry získal při točení do cílové roviny. Už na jejím začátku tak převzal vedení a v cíli měl pohodlný náskok přes 3 délky.
Orleano je českým odchovancem, bohužel jeho rodiče Egerton a Olmaia už uhynuli. Olmaia je dcerou jedničkové Oxalany a během krátké kariéry zvítězila ve trojce. Ve stejné kategorii se prosadili také její potomci Orphanta a Orson, který je pravým bratrem Orleana. Ten se stal letos po Faliraki a Solemeeně třetím jedničkovým vítězem českého chovu na rovině, takže už nyní je z tohoto pohledu aktuální sezóna pro domácí odchovance úspěšnější, než tři předchozí. Léta 2018 až 2020 totiž vždy přinesla pouze dva české odchovance vítězné v rovinových jedničkách.
Australien (25:1) byl vůbec největším outsiderem. Při jedničkové premiéře ve Zlatém poháru si přitom nevedl zas tak špatně, když ještě na distanci byl ve hře o třetí místo, a ve Francii dříve získal slušný handicap 37,5 kg. Jako plus navíc vypadal návrat na distanci, na níž loni skončil ve Varech dvakrát druhý. Nejprve právě za Orleanem a poté za Cape Freedomem, který týden na to ovládl také EJC Middle. Podobně jako Orleano šetřil metry na bariéře, kde měl v cílové rovině dost prostoru pro svoji koncovku.
Achird (4,9:1) naopak vytočila oblouk více zeširoka. Na tři týdny staré vítězství z Letní ceny klisen sice nenavázala, ale výkonem nezklamala, když na čtvrtý pokus konečně porazila Rata.
Rate (2,8:1) mívá problémy s přílišnou chtivostí. Tentokrát překvapivě odskočil na špici, kde se celkem usadil, ale jen do té doby, než se k němu za prvním obloukem posunula a následně převzala vedení Imsexyandiknowit. Oproti svým přemožitelům sice nosil o 1,5 kg více, přesto by jeho top formy na tuto konkurenci stačily. K jejich vyběhnutí ovšem potřebuje klidný průběh.
Cape Freedom (5:1) se stále nedostal do formy z loňského podzimu, když se až závěrečnými cvalovými skoky dostal aspoň na tabuli. Na start šel každopádně po více jak dvouměsíční pauze.
Imsexyandiknowit (11:1) obhajovala druhé místo. Tehdy ale útočila závěrem, zatímco tentokrát na protilehlé rovině překvapivě převzala vedení. V závěru jí tak docházely síly.
Saiget (8:1) byl v úvodu chtivější a v závěru rovněž slábnul. I když v Polsku dokázal solidně zaběhnout i na této distanci, jeho optimum leží níže. Lepší výkon totiž podal na míli o derby dnu. Jeho polosourozenci byli dokonce sprinteři a pro otce Ivawooda byla míle stropem.
Wellunca (10:1) by naopak potřebovala pár set metrů navíc, takže z konce pole se neodlepila. Na dráhu šla letos teprve podruhé, když sezónu zahájila o dva a půl měsíce dříve v Bratislavě.
(Jaroslav Fabris)
