Pro cizince je vyhrát Japan Cup skoro nemožné
Filip Minařík se zamýšlí nad tím, proč nikdo z cizinců nevyhrál už šestnáct let Japan Cup, který letos ovládl domácí favorit Contrail.
Komentář Ondřeje Blahníka
Japan Cup (Gr.1, 2400 m, 575.460.000 Yen)
V neděli ráno se mnoho turfmanů těšilo na jeden z nejbohatších dostihů světa Japan Cup, který odstartoval v 7:40 našeho času a v Tokiu v 15:40. k žádnému překvapení, zvítězil domácí favorit, hosté z Evropy byli nejlépe pátí. Dostih se tradičně odběhl na pevnější dráze a vítězný čas 2:24,7 patřil k průměru, když rekord drží při svém prvním vítězství Almond Eye, která v roce 2018 vyběhla neskutečných 2:20,6 minuty vyloženě na pevné dráze.
CONTRAIL loni napodobil svého otce Deep Impacta, když vyhrál japonskou trojkorunu. K výhře v Japan Cupu mu však v cestě stála fenomenální Almond Eye, pro níž to byla druhá výhra v tomto dostihu. Letos Contrail absolvoval pouhé dva starty. Na jaře skončil třetí v Osaka Hai, kde se běželo na pro něj nevyhovující měkké dráze. Pak se na dráze objevil až koncem října a opět prohrál. Porazil ho ale jen tříletý Efforia, jemuž distance 2000 metrů lépe sedla. Vyhrál na ní první klasiku, v derby byl těsně druhý za Shahryarem. Za ním skončila nejlepší japonská mílařka Gran Alegria, tak výkon to byl dobrý a 2400 metrů mu sedí víc. Proto do Japan Cupu nastoupil jako velký favorit a při druhém pokusu svoji roli potvrdil, když vedený svým stálým jezdcem Yuichi Fukunagou vyhrál o 2 délky. Byl to jeho poslední dostih kariéry, po níž odchází na Shadai Stallion Station, kde by mohl nahradit svého otce, který uhynul před dvěma lety.
Druhý v Japan Cupu skončil Authority, jemuž se v Tokiu daří, před tím obhájil prvenství v Gr.2. Třetí byl derby vítěz Shahryar. Páté místo získal první evropský zástupce, jímž byla francouzská vítězka Prix Jean Romanet Grand Glory, kterou jel vítěz prvního ročníku Evropského poháru žokejů Cristian Demuro. Dvojice Aidana O’Briena Japan a Broome, kteří před tím v Breeders‘ Cup Turf obsadili čtvrté a druhé místo, skončila na osmém a jedenáctém místě.
Historie
Japan Cup byl jednu dobu nejbohatším dostihem světa a stále patří mezi ty nejbohatší. Běhá se od roku 1981 a až do začátku devadesátých let se v něm prosazovali především zahraniční hosté. Byli to koně trénovaní v USA, Evropě i Austrálii a na Novém Zélandu. Pak domácí začali vyrovnávat, po třech jejich úspěších, vyhráli třikrát Evropané. V roce 1995 výborný německý vytrvalec Lando, další rok Singspiel, pozdější vítěz Dubai World Cupu, Coronation Cupu a International Stakes, v roce 1997 vyhrál Pilsudski, který ten rok vyhrál Eclipse stakes, Irish Champion Stakes a Champion Stekes a druhých místech v King George VI and Queen Elizabeth Stekes a Prix de l’Arc de Triomphe.
V dalších letech už byli zahraniční vítězové jen dva. V roce 2002 to byl Falbrav, což byl jeho první velký dostih po přechodu z Itálie. Tehdy to byl jediný ročník, který se běžel v Nakayamě na 2200 metrů. To pro něj bylo dobře, protože lepší byl na středních tratích, na nichž v dalším roce vyhrál Prix d'Ispahan, Eclipse Stakes, International Stekes a Hong Kong Cup, na míli pak Queen Elizabeth Stakes. Posledním byl další svěřenec Lucy Cumaniho Alkaased, který ten rok vyhrál Grand Prix de Saint-Cloud a byl druhý v Coronation Cupu.
Od roku 2006 je to již nepřetržitý seznam domácích vítězů. Byly mezi nimi takové hvězdy jako Deep Impact, Vodka nebo dvojnásobné vítězky Gentildonna a Almond Eye. S japonskými koňmi ale nezřídka uspěli evropští žokejové. Dlouhodobě v Japonsku působící Christophe Lemaire vyhrál dokonce třikrát, další vítězství si připsali Mirco Demuro, Christophe Soumillon nebo Oisin Murpy.
Proč v Japan Cupu už nevyhrávají cizinci
Na to, proč už Japan Cup 16 let nevyhrál žádný cizinec, jsem se zeptal Filipa Minaříka, který v Japonsku několikrát působil a v Japan Cupu jel německé Gr.1 vítěze Ivanhowe, Ita a Guignola, s nimiž v letech 2014, 2015 a 2017 obsadil šesté, osmnácté a deváté místo. Zajímalo mě, zda je to tím, že kvalita japonských koní šla tak nahoru, nebo je to tamním stylem dostihů, které se běhají v hodně rychlém tempu na pevných drahách. Jací koně by tam z Evropy měli jet, aby proti domácím uspěli.
„Kvalita japonských koní šla obrovsky nahoru a půjde ještě výš, na druhou stranu Contrail nikdy nebyl venku, nemá to zapotřebí, ale chtěl bych ho vidět. Myslím, že takový Vítězný oblouk by mu vůbec neseděl. Potřebuje tyhle extrémně rychlé dostihy a tvrdou půdu, jako většina japonských koní.“
„Japan a Broome startovali v Japan Cupu, protože jsou v japonském majetku, ale pasovali tam. Očividně toho ale měli dost. Po Breeders‘ Cupu tam jet z Ameriky na ně bylo moc.“
„Letos tam měl jet Torquator Tasso, ale nečekaně vyhrál Oblouk. Kdyby ho nevyhrál, tak by tam určitě jel, ale netroufnu si říct, jak by tam dnes na té tvrdé dráze dopadl. Vítězný oblouk je dobré měřítko kvality koní, kteří by mohli uspět. Druhý, třetí, čtvrtý, pátý z Oblouku by tam mohli jet, ale jak bylo vidět letos na Tarnawě, měla toho po Oblouku na Breeders‘ Cupu už plný kecky.“
„Úplně mě nenapadá, s jakým koněm tam jet, aby uspěl. Mě se líbí, že tam vždy zvou Němce, vítěze Velké ceny Baden Badenu. Ty mají šanci, aby se tam někde zamotali a vydělali peníze, ale vyhrát? Danedream tam byla šestá, další vítězka Oblouku Solemia nedoběhla nikam. Z Ameriky tam také cesta nevede. Takže tam dojet a porazit je, je velice těžké, skoro až nemožné.“
„Třeba na Contrailovi bylo vidět, že je potřeba, aby byl kůň čerstvý. Letos jel jen dvakrát. Z Evropy tam přivést čerstvého koně a v karanténě ho tam během čtrnácti dnů připravit je také celkem nemožné. Takže je to vlastně „mission impossible“, ale určitě se to někomu povede třeba během deseti let. Nějaký „master“ plán ale na to neexistuje.“
Filip Minařík na EJC 2021 – foto Martin Haleš
