Reportáž: 2 + 5 závodišť v hrabství Yorkshire

Reportáž Jaroslava Fabrise

Po ostrém startu podzimu nás čeká přeci jen trochu volnější víkend, když sezóna pokračuje nedělními dostihy v Lysé nad Labem. Našel jsem tak trochu času, abych se zhruba po měsíci vrátil ke své návštěvě Anglie, jejímž hlavním cílem byl čtyřdenní Ebor Festival v Yorku. Každopádně během necelého týdny jsme toho stihli výrazně víc. V naší čtyřčlenné výpravě role organizátora tradičně patřila Petru Malíkovi, který naplánoval opravdu pestrý program, jehož součástí byly návštěvy katedrál, hradů, železničního muzea, fotbalové League Two i Mistrovství světa v ragby žen. Většina našich cílů se ovšem točila kolem dostihů. Vedle Ebor Festivalu jsme totiž navštívili ještě dostihový den v Beverley plus jsme zavítali na dalších pět závodišť v hrabství Yorkshire.

katedrála v Yorku, foto: Jaroslav Fabris

Začněme ale ohlédnutím za dostihy v Yorku. Čtyřdenní Ebor Festival se koná od středy do soboty a patří k nejvýznamnějším mítinků britského kalendáře. Vždyť jeho součástí jsou čtyři dostihy nejvyšší kategorie Gr.1, což předčí pouze dvojice mítinků v Ascotu, a to pětidenní Royal Ascot a jednodenní, ale o to nabitější, British Champions Day. Z hlediska vyplacených dotací se Ebor Festival nachází dokonce hned za Royal Ascotem. Vůbec největší pozornost tradičně poutá Juddmonte International Stakes, tedy vrchol středečního programu. Za posledních pět let se totiž hned dvakrát jednalo o vůbec nejlépe hodnocený dostih světa.

doběh v Yorku, foto: Jaroslav Fabris

Zda bude nejvyšší příčky atakovat i letošní edice, je nicméně s otazníkem. Rating dostihu totiž vychází z ratingů koní umístěných na prvních čtyřech místech, přičemž třetí místo senzačně uhájil s kurzem 151:1 odskakující Bier Castle. Ten se postaral o dramatickou zápletku, když dlouho s výrazným náskokem vedl a nakonec ho chytila jen dvojice největších favoritů. V hodnocení jeho výkonu se tak zahraniční handicapeři značně rozcházejí. Anglický handicaper mu totiž udělil rating 120 liber, zatímco jeho francouzský kolega jeho výkon ohodnotil známkou 112 liber, což je rozdíl téměř nevídaný. Definitivní verdikt dá až lednové vydání mezinárodní klasifikace. Každopádně na prvních dvou místech se v Juddmonte International Stakes umístili první a pátý kůň průběžného pořadí mezinárodní klasifikace, když godolphinský Ombudsman vrátil porážku z Eclipse Stakes coolmorskému Delacroix.

Ombudsman po vítězství v Juddmonte International Stakes, foto: Jaroslav Fabris

K samotným dostihům se asi netřeba dlouze vracet, ale pro ilustraci vysoké kvality Ebor Festivalu poslouží aktuální kurzy pro Arc mítink. Vítězka Yorkshire Oaks Minnie Hauk je totiž spolufavoritkou samotného Arcu, zatímco australská hrdinka Nunthorpe Stakes Asfoora vévodí sázkovým nabídkám pro Prix de l'Abbaye. V akci byl v Yorku také vítěz anglického i irského Derby Lambourn, ale v pozici desetinového favorita Great Voltigeur Stakes skončil až pátý. Aspoň krátkou zmínku zaslouží také Ebor Handicap. Jeden z nejprestižnějších britských handicapů je vrcholem sobotního programu a v posledních letech mu kralují irští překážkoví trenéři. Letos totiž stejně jako předloni slavil Willie Mullins, zatímco loňského vítěze připravil Henry De Bromhead.

britská královna Camilla předává ceny po vítězství Minnie Hauk, foto: Jaroslav Fabris

Z českému pohledu zaujalo vítězství 57letého Johna Francise Egana. Ten byl na přelomu století ve středoevropském regionu pravidelným hostem, když spolupracoval především s trenérem Františkem Holčákem. Společně slavili jedenáct jedničkových vítězství včetně úspěchu v Českém Derby 2001 s Tribal Instinctem. Otec úspěšného žokeje Davida po dostihu prohlásil, že jezdí lépe, než když mu bylo třicet. Minimálně dle statistik Racing Postu s tím lze souhlasit. Letošních 14 vítězství ze 126 startů sice nevypadá nijak výjimečně, ale pokud byste na každý Eganův start vsadili jednu libru, váš zisk by činil přes 106 liber. Letos totiž dokázal zvítězit i s koňmi, kteří odskakovali s kurzy 41:1 nebo dokonce 81:1.

John Francis Egan před vítězstvím Asgard's Captainem, foto: Jaroslav Fabris

Co se týče návštěvnosti, tak konkrétní čísla publikována nebyla. Každopádně před mítinkem pořadatelé uvedli, že očekávají více než 70 tisíc diváků, což je meta, které se zřejmě podařilo dosáhnout. Generální ředitel závodiště v Yorku William Derby byl totiž s návštěvností spokojen, když dle jeho slov ve srovnání s loňským rokem každý den stoupla o 2 až 6 %. Obecně platí, že letos na britská závodiště míří více diváků než loni, když v první polovině roku návštěvnost dostihů vzrostla o 5 %. Dodejme, že za posledních deset let je York mezi britskými závodišti třetím nejnavštěvovanějším. Lépe jsou na tom pouze Ascot a Cheltenham.

diváci uvnitř dráhy v Yorku, foto: Jaroslav Fabris

K diváckému zájmu přispěla i návštěva britské královny Camilly, která předávala ceny vítězům ve čtvrtek a v sobotu. Shlédla také starty několika koní v královských barvách, ale těm se příliš nedařilo. Diváci jistě ocenili také pravidelné autogramiády špičkových žokejů, které se pravidelně odehrávaly před začátkem dostihového dne. Osobně podobné akce příliš nevyhledávám, nicméně když byli k dispozici takové hvězdy jako Ryan Moore a William Buick, připojil jsem se ke zbylým členům naší výpravy na společné foto. Poprvé jsem se setkal s tím, že u koní startujících v největších dostizích bylo v programech uvedeno také jméno vodiče. Jedná se sice o maličkost, ale zároveň jde o pěkné připomenutí a ocenění práce stájového personálu.

skupinové foto s Williamem Buickem a Ryanem Moorem

Po skončení Ebor Festivalu jsme navštívili ještě nedělní dostihy v Beverley, kde byl na programu Family Fun Raceday. Jak název dostihového dne napovídal, jeho doprovodný program byl zaměřený na rodiny s dětmi. Těm byl uzpůsoben především prostor uvnitř dráhy, kde se nacházela řada pouťových atrakcí a návštěvníci se evidentně dobře bavili. Koneckonců Beverley se v několika anketách umístilo mezi závodišti, které diváci hodnotí nejlépe. Samotná dráha má dokola zhruba 2200 metrů a v závěru výrazně stoupá. Zajímavostí je, že na rovném kilometru údajně hrají čísla boxů větší roli, než kde jinde. Důvodem je mírná pravotočivá zatáčka i sklon dráhy. Mezi startujícími koňmi se nacházel i polobratr jednoho z historicky nejúspěšnějších českých koní Subway Dancera Mafting, ale v roli favorita skončil až čtvrtý.

pohled na závodiště v Beverley, foto: Jaroslav Fabris

Mimo dostihové dny jsme navštívili dalších pět závodišť. Konkrétně se jednalo o Pontefract, Wetherby, Thirsk, Ripon a Doncaster. Některá z nich byla přístupná lépe, některá hůře, ale krátká návštěva areálu nikde nebyla problémem. Naší první zastávkou cestou z letiště bylo závodiště v Pontefractu, jehož rozloha je skutečně působivá. V roce 1983 totiž došlo k novému vytyčení dráhy, takže délka oválu činní 3300 metrů, čímž o několik stovek metrů překonává York i Doncaster. Jedná se dokonce o nejdelší rovinovou dráhu v Evropě. Stejně jako jinde, i v Pontefractu platilo, že na mnoho místech na závodišti byly dobře viditelné termíny nadcházejících dostihových dnů. To je koneckonců něco, co zas tak moc nestojí, přesto to u nás v takové míře viditelné není.

termíny dostihových dnů v Pontefractu, foto: Jaroslav Fabris

Závodiště v Thirsku a Riponu působí skromnějším dojmem, ovšem toto označení je nutné vztáhnout na britské reálii. Každopádně především závodiště v Riponu působí malebně, když uvnitř 2600 metrů dlouhého oválu se nachází rozlehlé jezírko.

jezírko uvnitř dráhy v Riponu, foto: Jaroslav Fabris

Závodiště ve Wetherby a Doncasteru naopak vypadají moderně. Koneckonců na obou drahách v nedávné minulosti vyrostly nové tribuny. Ta ve Wetherby byla otevřena v roce 2017, zatímco ta v Doncasteru o deset let dříve a nutno poznamenat, že působí opravdu monumentálně. Že neslouží pouze dostihům, jsme poznali při naší návštěvě, když v jejích útrobách probíhal bleší trh. Právě Doncaster je vedle Yorku nejdůležitější drahou v hrabství Yorkshire. Od roku 1776 je totiž domovem nejstaršího a nejdelšího klasického dostihu, tedy St. Legeru.

tribuna v Doncasteru, foto: Jaroslav Fabris