Reportáž: Glorious Goodwood dostál svému jménu

Reportáž Jaroslava Fabrise

Zkraje minulého týdne jsem reportoval o své návštěvě Ascotu, kde bylo vrcholem King George VI and Queen Elizabeth Stakes, ovšem hlavním cílem našeho zájezdu byl mítink Glorious Goodwood, který letos nesl oficiální název Qatar Goodwood Festival. Pětidenní mítink se tradičně koná na přelomu července a srpna a patří k vrcholům britské sezóny. Jeho součástí jsou totiž 3 z celkových 36 britských rovinových dostihů se statusem Gr.1, přičemž minimálně stejným počtem dostihů nejvyšší kategorie se mohou pochlubit už jen čtyři další mítinky. My jsme navštívili první čtyři dny mítinku, přičemž trojice Gr.1 se koná během prvních třech dnů, tedy od úterý do čtvrtka. V pátek už jsme přímo ze závodiště mířili na letiště, tak aby se většina z naší čtyřčlenné výpravy mohla potkat také na sobotních dostizích v Pardubicích, přestože to pro mě znamenalo jen něco málo přes dvě hodiny spánku.

pohled do prostoru cíle, foto: Jaroslav Fabris

Ale zpátky do Anglie. Pokud budete Goodwood hledat na mapě, zjistíte, že nejde o žádné město, nýbrž o historické panství. Kromě závodiště pod něj aktuálně spadá například populární automobilový okruh, golfová hřiště nebo letiště. Hlavním sídlem šlechtického panství je Goodwood House, který je už přes 300 let domovem rodiny vévodů z Richmondu a Lennoxu. Nejbližším městem je zhruba 8 kilometrů vzdálený Chichester. O mnoho dál to není ani k pobřeží Atlantskému oceánu, na který tak dohlédnete z horních pater tribuny, odkud můžete sledovat i poblíž dráhy se pasoucí stádo krav. Samotné závodiště je výhradně rovinové a od začátku května do října hostí 19 dostihových dnů.

pohled na dráhu, foto: Jaroslav Fabris

Při prvním pohledu na dráhu vyvstane myšlenka, jak zrovna tady někoho napadlo pořádat dostihy. V roce 1802, kdy se začala psát historie závodiště, se ale členitost terénu tolik neřešila. Každopádně tradiční ovál šlo na této ploše vytyčit jen těžko. Tribuna se totiž nachází na vrcholu svahu, jehož průměrné klesání vychází na zhruba 13 %. Dráha tedy nezabíhá přímo do údolí, ale v podstatě ho kopíruje. V supervytrvaleckých dostizích dokonce platí, že koně startují do protisměru, na konci několikrát lomeného rukávu obkrouží nepravidelný ovál o délce necelých 1500 metrů a stejnou cestou se vrací k cíli. Úvodní páteční dostih se odběhl na distanci 4100 metrů, na níž se startuje dokonce až několik metrů za cílem. Svá specifika má i rovná dráha o délce 1200 metrů. Jejích prvních 200 metrů totiž stoupá, ale následně vede převážně z kopce. Přestože je tedy dráha vytyčena tak, aby se vyhnula extrémním převýšením, stále o ní platí, že je zvlněná a některé oblouky jsou ostřejší.

start 4100 metrů dlouhého Coral Goodwood Handicapu, foto: Jaroslav Fabris

K výsledkům z minulého týdne se asi netřeba dlouze vracet, každopádně trojice Gr.1 vítězů zasluhuje aspoň krátkou zmínku. Jedná se totiž o jedny z největších hvězd evropského turfu. Vrcholem prvního dne byl supervytrvalecký Goodwood Cup (3100 m), v němž svěřenec Aidana O’Briena Scandinavian natáhl svou vítěznou sérii už na sedm dostihů. Stejně jako v ascotském Gold Cupu druhé místo obsadil Trawlerman, ale zatímco v polovině června je dělila pouhá hlava, nyní to bylo 8 a 1/2 délky. K výraznému rozdílu přispěla i skutečnost, že Trawlerman šel ze špice, kde mu dostih znepříjemňoval volný Amiloc a zvlášť křižováním necelých 600 metrů před cílem ho vyvedl z rytmu.

Scandinavian po vítězství v Goodwood Cupu, foto: Jaroslav Fabris

Nejen vrcholem středečního programu, ale rovněž vrcholem celého mítinku Glorious Goodwood, bylo Sussex Stakes (1600 m). Jeho dotace oproti loňskému milionu liber nejprve stoupla na 1,2 milionu a pár týdnů před dostihem dokonce došlo k navýšení na 1,5 milionu. Jedná se tedy o nejbohatší mílový dostih Evropy. Tomu také odpovídala nabitá konkurence, které vévodili tříletí Bow Echo a Gstaad. Jednalo se o jejich třetí letošní souboj a znovu měl navrch dříve jmenovaný svěřenec George Bougheye. Jednoduché to ale neměl, když dlouho hledal volný prostor a převahu půl délky získal až posledními cvalovými skoky. Po šesti životních startech každopádně zůstává neporažen, a protože jeho letošní program je totožný s tím, který absolvoval před patnácti lety výtečný Frankel, čím dál tím častěji se objevuje jejich srovnání. Z něho při veškerém respektu k Bow Echovi zatím Frankel vychází vítězně. Přeci jen za vítězství v Sussex Stakes obdržel Racing Post Rating 137 liber, zatímco maximum Bow Echa je o 10 liber níže.

vítězný tým po úspěchu Bow Echa v Sussex Stakes, foto: Jaroslav Fabris

Ve středu se odběhl i druhý nejbohatší dostih mítinku, jehož výsledek ovšem v databázi Racing Postu nenajdete. Vyhrazen byl totiž arabským plnokrevníkům. Konkrétně se v Qatar International Stakes bojovalo o podíly z celkové dotace 850 tisíc liber, což je více jak dvojnásobek loňských 400 tisíc liber. Jeho zařazení do festivalu je spojené s počátkem katarského partnerství v roce 2015 a jedná se o nejvýznamnější mílový dostih pro Araby v Evropě. Letos v něm uspěl RB Kingmaker s žokejem Christophe Soumillonem, který do Goodwoodu cestoval jen kvůli tomuto dostihu.

mezi arabskými plnokrevníky zvítězil RB Kingmaker, foto: Jaroslav Fabris

Posledním Gr.1 dostihem mítinku Glorious Goodwood byly Nassau Stakes (2000 m), které jsou vyhrazeny klisnám. V pětičlenném poli byla desetinovou favoritkou vítězka dvou francouzských klasik Diamond Necklace a svou roli s lehkostí potvrdila. Ani ona tak v šesti životních startech nepoznala porážku, přičemž už počtvrté uspěla v nejvyšší kategorii Gr.1. Trenér Aidan O'Brien i žokej Ryan Moore vyhráli Nassau Stakes potřetí v řadě.

Diamond Necklace po vítězství v Nassau Stakes, foto: Jaroslav Fabris

Zajímavé je, že ač Ryan Moore vyhrál s pěti triumfy už posedmé titul nejúspěšnějšího jezdce mítinku, mezi trenéry předčil třikrát úspěšného Aidana O’Briena jeho syn Joseph, který oslavil čtveřici vítězství. Mezi majiteli pak dvouletou vládu Coolmoru ukončila katarská stáj Wathnan Racing, pro níž se jedná teprve o třetí kompletní britskou sezónu, přesto její reprezentanti získali hned sedmičku vítězství.

v Gr.3 vítězný svěřenec Josepha O'Briena Enceladus, foto: Jaroslav Fabris

O tom, jak důležitým tématem je v Británii welfare koní, jsem se zmiňoval už v reportáži z Ascotu. V Goodwoodu mě v tomto směru zaujaly rozprašovače, které byly zabudovány do bariéry lemující cestu koní z dráhy k odsedlání. Na druhou stranu nad programem některých koní by zvlášť u nás mnozí povytáhli obočí. Na startu Sussex Stakes totiž byla hned dvojice koní, kteří nejenže o den dříve startovali v Gr.2, ale Lake Forest v něm dokonce zvítězil. Druhý den se sice nedostal přes sedmé místo, ovšem spíše než na únavu doplatil na nedostatek prostoru v cílové rovině. Něco podobného český Dostihový řád vůbec neumožňuje. Každopádně i na základě této zkušenosti je ve hře varianta, že se úterní Gr.2 přesune na sobotu, aby kombinace se středečním Sussex Stakes přeci jen vycházela lépe.

rozprašovače osvěžují koně na cestě z dráhy, foto: Jaroslav Fabris

Evidentně odlišná je v Británii také práce s dvouletými koňmi. Zatímco u nás se zatím odběhla pětice dostihů pro dvouletá, když maximem jsou dva starty na koně, v Goodwoodu bylo dvouletým vyhrazeno 9 z celkových 38 dostihů, tedy více jak čtvrtina programu. V podobné frekvenci se dostihy pro dvouleté konají i na dalších drahách, takže několik dvouletků absolvovalo v Goodwoodu už sedmý start kariéry. Výjimkou nejsou ani starty po pár dnech. Například v jednom ze třech grupových dostihů zvítězil svěřenec Aidana O’Briena Man's Best Friend jen osm dní poté, co uspěl v irském Naasu. Rozbor důvodů, proč se v tomto ohledu britský a český turf tak výrazně liší, by vydalo na samostatný článek. Ve zkratce bych řekl, že vyšší tlak na ranost je zřetelný už v samotném chovu. Koneckonců velké dostihy jsou pro většinu anglických majitelů těžko dosažitelnou metou, a pokud kupují provozní koně, chtějí se za své peníze bavit co nejdříve.

dvouletý Gr.2 vítěz Man's Best Friend, foto: Jaroslav Fabris

Samotný mítink provázelo teplé počasí a letní atmosféra. Tu ilustrují například jahody se smetanou, které byli divákům pravidelně zdarma servírovány po odběhnutí hlavního dostihu. Parkování bylo rovněž bezplatné a až na jeden den, kdy nám poslední stovky metrů zabraly zhruba 10 minut, vše probíhalo bez nejmenších komplikací. Pro diváky byly připraveny také shuttle busy, který v pravidelných intervalech vyráženy od železniční stanice v Chichesteru. Celkem mítink navštívilo necelých 100 tisíc diváků, což sice znamenalo pokles o 4 % oproti loňskému roku, přesto byl výkonný ředitel závodiště Adam Waterworth spokojen: „Zbourali jsme tribunu Lennox Stand a v tomto sektoru provádíme rozsáhlé rekonstrukce, takže maximální kapacita byla nižší než v předchozích letech. V ostatních sektorech však návštěvnost oproti loňsku vzrostla a sobota byla vyprodaná.“

tribuny v Goodwoodu, foto: Jaroslav Fabris

Waterworth ve svém rozhovoru pro Racing Post obecně hodnotil mítink velmi pozitivně: „Myslím, že jsem ještě nezažil festival, na kterém by bylo tak málo věcí, které byste chtěli změnit. Ve třech dostizích Gr.1 se představili tři nejlepší koně ve svých kategoriích. Měli jsme nejlepšího mílaře, nejlepšího vytrvalce a nejlepší klisnu na středních tratích. Nevidím, jak by tyto dostihy mohly být ještě lepší.“ Za sebe můžu s tímto hodnocením pouze souhlasit a na závěr doplním ještě jednu zajímavost, kterou postřehl Honza Červenka. Pokud se totiž stanete členem Goodwood Racehorse Owners‘ Group, což je syndikát, který mimo jiné reprezentoval posléze do Česka importovaný Goodwood Odyssey, můžete se v září 2027 zúčastnit zájezdu na dostihový den ve Velké Chuchli. Otázkou nicméně je, zda vás neodradí dvouletý členský poplatek 1800 liber.

vážnice v Goodwoodu, foto: Jaroslav Fabris

Kromě návštěvy Ascotu a Goodwoodu jsme během týdenního pobytu v Anglii stihli zavítat také na dostihové dny ve Windsoru a Sandownu. Mimo dostihové dny jsme se podívali také na dráhy v Brightonu, Fontwellu a Plumptonu, takže k našemu dostihovému zájezdu se za pár dní ještě jednou vrátím.

doběh závěrečného dostihu prvního dne festivalu, foto: Jaroslav Fabris