Skončila éra Nagano Golda a Subway Dancera
V minulých letech mohli dostihoví fanoušci fandit dvěma českým reprezentantům, kteří byli schopni uspět v grupových dostizích v Evropě.
Komentář Ondřeje Blahníka
Oznámením, že Nagano Gold ukončil kariéru skončila jedna éra. V minulých letech jsme mohli sledovat dva koně v českém tréninku, jak jsou schopni zaběhnout mezi absolutní evropskou špičkou. Subway Dancer je sice stále na tréninkové listině Zdena Koplíka, ale od startu ve Velké ceně Slovenska se na dráze neobjevil. Doufám si tvrdit, že v 10 letech bychom už od něj stejně nemohli čekat nejlepší výkony.
Přestože Subway Dancer byl o dva roky starší, oba začali kariéru shodně v roce 2016. Oba také stáli podobnou částku. Subway Dancer byl synem Gr.3 vítězky Sub Rose a vynikajícího plemeníka Shamardala. Jako roček však nebyl prodán za 60.000 € a když se na dráze neobjevil ani jako tříletý, mohl ho Chris Richner koupit za 3.000 € pro Martina Wolfa a stáj Bonanza. Nagano Golda si jako odstávče koupil Václav Luka za 3.500 liber pro jejich Syndikát V3J, přestože jeho polobratr Jamr vlastnil rating 107 lb a ten rok na jaře byl pátý v Al Maktoum Challenge R3 (Gr.1) v Dubaji.
Díky tomu, že Nagano Gold začal ve dvou letech běhat u nás, byl podle mě českému publiku o něco blíž. Ve dvou letech se sice zúčastnil Ceny zimního favorita, ale do pozornosti se dostal až jako tříletý. Ve Varech těsně prohrál s Black Canyonem, který rok před tím vyhrál zadrženě Pražského zimního favorita a pak stylem start-cíl deklasoval soupeře v trojkovém dostihu o 17 délek. Tím se stal druhým favoritem Českého derby, kde však přepálil tempo a skončil mezi poraženými. Po tomto dostihu se majitelé rozhodli přemístit Nagano Golda k Václavu Lukovi, který na temperamentního hnědáka musel přijít. V EJC Long - Velké ceně českého turfu ho ž. Sebastien Maillot nedokázal usadit, ale v St Legeru jsme poprvé viděli, co u něj vede k úspěchu. Sedmnáctiletý David Liška, který ho znal z práce, ho zaparkoval vzadu za koně a prakticky jen pod rukama předvedl takovou koncovku, s níž měli v cíli pohodlný náskok 4 délek. Do konce sezóny ještě vyhrál Class 1 ve Francii a tím byla jeho cesta předurčena.
Další tři roky jsme u nás Nagano Golda neviděli, když jeho cílem byly black type dostihy. V roce 2018 přišlo první vítězství v Listed ve Vichy, které vyhrál ve velkém stylu a první zkušenosti s grupovou scénou, na níž zaznamenal dvě čtvrtá místa. Celá jeho kariéra však byla ovlivněna jedinou věcí, průběhy dostihů. Kůň, který se díky svému temperamentu v koních „žene“, potřebuje v klidu relaxovat za koňmi, ale v pomalu rozjetých dostizích je taková taktika značně nevýhodná. A francouzské dostihy jsou svým „tempíčkem“ doslova proslulé. Pro Václava Luku to bylo často takticky neřešitelné, když věděl, že v dostihu není nikdo, kdo udělá tempo, ale Nagano Gold musí zůstat vzadu. Jak se později ukázalo, ani cesta přes vodiče nikam nevedla, protože aby ho soupeři respektovali, musel by mít hodně vysokou úroveň a to si mohou dovolit jen velké stáje jako třeba Coolmore. Asi proto přišla myšlenka poslat ho tam, kde se běhá jiným stylem. Do kolébky dostihů, do Anglie.
A když do Anglie, tak rovnou na největší rovinový mítink Royal Ascot! V Hardwicke Stakes (Gr.2) ho čekali silní soupeři, vždyť největší překážkou se pro něj stal Derby vítěz z minulého roku Masar, který po startu klopýtl, připletl se mu pod nohy a v rovině ho chvíli blokoval. Ale Nagano Gold dostal přesně co chtěl. Rychlý dostih, kde mohl relaxovat vzadu, a belgického žokeje Christopha Soumillona. Ten ho nakonec protáhl mezi soupeři a nechal rozvinout jeho největší zbraň, fantastický finiš. Čerstvého vítěze Coronation Cupu Defoe nechytil jen o ½ délky.
„Bylo to fantastické. Ten dostih byl jak grupa 1. Christophe Soumillon si s ním dokonale sednul. Byl to snad první žokej, kterému vůbec netahal. A to, co se rozjelo po dostihu, se snad také nedá popsat. Přicházeli gratulace z celého světa. Pozvali nás do Hong Kongu i na Melbourne Cup,“ přibližoval atmosféru Václav Luka. V tu chvíli se spřádali plány na největší evropský dostih Prix de l’Arc de Triomphe.
Do Paříže jsem se na „Nagana“ přijel kouknout osobně. Kvůli němu jsem se vybavil i českou vlajkou. Přestože dráha byla hodně měkká, dostih to byl jako řemen a ukázalo se, že Waldgaist, Enable a Sottsas jsou ještě o něco vyšší liga. Nagano Gold skončil osmý.
Prix de l’Arc de Triomphe 2019 – Václav Luka se mnou
Ne vždy však jsou dostihy Grupy 1 tak dobře obsazeny. Další rok sahal Nagano Gold po triumfu na nejvyšší scéně v Grand Prix de Saint-Cloud a s Way To Parisem prohrál jen o krk. V sedle byl opět Christophe Soumillon.
Je zajímavé, že s ním Christophe Soumillon vlastně nikdy nevyhrál, přestože si dokonale sedli. I loni spolu byli nejblíž vítězství, i když to bylo jen Listed, když to Nagano Gold v sedmi letech začal zkoušet na supervytrvalecké distanci. Že Nagano Gold potřebuje svého „Sumiho“ předvedl i domácím divákům na Evropském poháru žokejů. Přestože je Gérald Mossé vynikající žokej, potřeboval jeho ruku.
Bylo krásné mu fandit a sledovat, jaký velký dostih zas poběží, ale také nervy drásající vidět, jak specifickým koněm je. Vidět už po startu, že je všechno špatně, když není v dostihu dobře usazen a puluje. Je také škoda, že kůň, který se dokázal měřit s evropskou špičkou, dosáhl v mezinárodní klasifikaci na hodnocení 116 lb, odchází z dráhy jen jako Listed vítěz. Poslední výhrou byla Velká varšavská 2020. Jeho stylu francouzské dostihy často odběhnuté v pomalém tempu moc nesedly a Anglie byla daleko. Po rozjetí pandemie Covid 19 a brexitu dvakrát tolik. Mrzí mě, že po nepovedené Preis von Europa, kdy se již v oblouku nechal Theo Bachelot strhnout a nepočkal si na koncovku, se hned upustilo od německé cesty, kam si naopak řada koní z Británie a Francie jezdila vyhrát Grupu 1. Ne vždy v nich totiž byl Torquator Tasso.
Zaráží mě také oznámení, že Nagano Gold bude působit v chovu v Pičíně u Rabbitu. Tam mu sice jeho majitel pošle klisny, ale není to komerční hřebčín. Dřív se spekulovalo, že by mohl působit jako překážkový plemeník na ostrovech nebo ve Francii, ale u nás bych čekal, že půjde třeba do Napajedel. Ty sice podražily své služby, ale myslím, že by k němu řada chovatelů poslala své klisny. Kdo by nechtěl mít doma svého „Nagana“.
Subway Dancer potřeboval také to svoje a i pro něj nebyly francouzské dostihy často to pravé, přestože tam dosáhl velkých úspěchů. I on potřeboval rychlé tempo, ale na rozdíl od Nagano Golda si ho dokázal diktovat sám. Často tím ale jen rozjel dostih pro ostatní. Jeho čas přicházel pravidelně na podzim, kdy se dostával do nejlepší formy a kdy se dočkal pro něj dalšího stěžejního faktoru, měkké půdy.
Jeho kariéra zpočátku vypadala nenápadně. Jak jsem již psal, začal běhat až ve čtyřech letech a patřil mezi řadu koní, kteří jsou v našem tréninku a běhají ve Francii. Sice vyhrál dva dostihy, ale nic převratného. Až přišla šokující zpráva. Radek Koplík vyhrál Gr.3 ve Francii. Na kom? Na Subway Dancerovi. A říjnovou Grand Prix des Provinces v Lyon Parilly ovládl naprosto suverénně. Dráha byla podle mě měkčí než uváděná dobrá až měkká, o čemž i vypovídá čas 2:14,87 minut na 2000 metrů. Radek Koplík opět neváhal a poslal ho do čela. Pobídky bičem vyplýtval na začátku roviny a pak již mu ho jen ukazoval. Subway Dancer nezpomaloval a v cíli měl náskok 3 ½ délky.
Znamenalo to pro něj postup do grupové společnosti, a ani další sezónu si v ní nevedl špatně, přestože na vítězství nedosáhl. Byl k tomu však blízko. A dokonce na největší francouzském mítinku při Prix de l’Arc de Triomphe. Ten se v roce 2017 uskutečnil v Chantilly, protože v Longchamp se stavěla nová tribuna. V Prix Dollar (Gr.2) měl všechno, co potřeboval. Měkkou dráhu a nemusel vodit, protože o tempo se postaral jeden z Godolphinů. Druhé místo o krk bylo super, zvlášť když v rovině neměl tolik místa.
V další sezóně dvakrát zaběhl dobře v Gr.3, i když jednou byl diskvalifikovaný kvůli dopinku. Na vině bylo kontaminované krmivo. Vrchol měl ale přijít. Dokonce vrchol jeho kariéry. Zdeno Koplík ho odvážně poslal do Champion Stakes v Ascotu. Čekala ho měkká dráha a tempo, kdy s ním mohl Radek Koplík jít zezadu. Cracksman byl nechytatelný, ale v rovině předběhl většinu soupeřů a na ¾ délky se přiblížil k druhému Crystal Oceanovi, což byl také vynikající kůň. Za sebou nechal řadu hvězd. Překvapení to bylo velké, kurz na něj byl 67:1. Česká republika se dostala do povědomí Britů, rok před Nagano Goldem.
Po Champion Stakes 2018 v Ascotu
Další rok to bylo podobné. Trochu to vypadalo, že v sedmi letech už trochu ztrácí formu, ale přišel podzim a bum! Přímo v pařížském svatostánku v Longchamp na hluboké dráze vítězství v Prix du Conseil de Paris (Gr.2) s Radkem v sedle skoro o 2 délky. Kurz 39:1. Jeho francouzský rating vylétl na úroveň po Ascotu na 50,5 kg, což bylo o 2 kg méně, než jakého maxima dosáhl Nagano Gold.
Subway Dancera jsme poprvé v našem regionu mohli vidět loni ve Velké ceně Slovenska v barvách nového majitele Lokotransu. Šel dobře, ale bylo to na něj dlouhé. Navíc v devíti letech už neměl tu formu. Už rok před tím jí ztrácel. Od té doby nestartoval. Je sice stále na tréninkové listině Zdena Koplíka, ale i kdyby ještě běhal, v deseti letech po něm nemůžeme chtít zázraky. Na takřka nerozlučnou dvojici, kterou tvořil s Radkem Koplíkem, už se těšit nebudeme. Na rozdíl od Nagano Golda je od šesti let valachem, takže úvaha o možném postu plemeníka padá.
Uvidíme, kdo tuto dvojici nahradí, a zda budeme mít u nás v brzké době tak dobrého koně, abychom mu mohli fandit na nejvyšší scéně. Na čele loňské klasifikace se objevil Partenit, který byl ve druhém životním startu druhý v Gr.3 v Deauville. Ten ale momentálně ani není v českém tréninku, když jeho cílem by měly být dostihy v Dubaji. I když se k Vaškovi Lukovi vrátí, jde o to, zda se dokáže propojit s českým publikem, když bude startovat výhradně v cizině, což je jasný záměr jeho majitele Viktora Timoshenka. Uvidíme, kam to dotáhne slovenský Opasan, který vyhrál naše derby a čeští fanoušci ho vzali za svého. Druhý jeho start v Gr.2 nebyl špatný. Zatím se ale Nagano Goldovi a Subway Dancerovi nemůže zcela rovnat.
(Ondřej Blahník)
