Uživatel: | Registrovat
Menu

Předplatné

Pro přístup k placenému obsahu Vám nabízíme:

Měsíční předplatné za 99 Kč

nebo

Roční předplatné za 599 Kč

Více informací...

Objednat...

Tomáš Janda: Jsem přesvědčený, že i u nás se dá odchovat Gr.1 vítěz

Tomáš Janda: Jsem přesvědčený, že i u nás se dá odchovat Gr.1 vítěz
Tomáš Janda, foto: Šárka Votavová

Tomášem Jandou už jsem před rokem pořídil obsáhlý rozhovor do chovatelského čísla Favorita a řadu témat jsme probrali i tentokrát.

Záběr Tomáše Jandy je v dostihovém světě široký. Známý je především jako bloodstock agent, ale rovněž působí jako člen prezidia a sekretář ČSCHPMDK (Českého svazu chovatelů plnokrevníka a majitelů dostihových koní) a v minulosti pracoval ve slavných hřebčích Coolmore Stud a Aga Khan Stud. Je tedy povolanou osobou na rozhovor, mezi jehož hlavní témata patří trendy v chovu a změny na trhu s plnokrevníky.

Začněme lednovou tour po francouzských hřebčínech. Jednalo se už o sedmou návštěvu zahraničních hřebčínů, kterou uspořádal ČSCHPMDK, z toho třetí do francouzské Normandie. Jak tyto akce jako jejich hlavní organizátor hodnotíš?

Zájezdy do hřebčínů už se staly tradicí a zůstávají hodně populární. Letos jsme navštívili dvanáct hřebčínů, což je asi maximum, které se dá zvládnout. Viděli jsme většinu nejlepších hřebčínů ve Francii, ale i některé menší hřebčíny. Kromě toho, že nám byli předvedeni plemeníci, jsme také měli možnost jeden hřebčín kompletně projít. Zájezdu se zúčastnilo skoro padesát lidí, což je v podstatě plná kapacita daná velikostí autobusu. Spousta lidí už se ptá na příští rok, kdy bychom měli jet do Irska.

Platí tedy, že někteří lidé se zájezdů zúčastňují opakovaně?

Nevím, jestli byl někdo kromě mě na všech sedmi zájezdech, ale možná by se jeden nebo dva lidé našli. Každopádně je dost lidí, možná tak ke dvaceti, kteří byli třeba na pěti zájezdech. Zároveň se každý rok objevují noví lidé.

Kromě nejlepších francouzských plemeníků jste viděli také dvojnásobného českého Koně roku Shamalgana, který v roce 2017 jednu sezónu působil v našem chovu. Jak se mu ve Francii daří?

Daří se mu dobře. První rok po návratu do Francie připustil dokonce k osmdesáti klisnám a ani v dalších letech počet jeho partnerek výrazně neklesnul. Koupili ho za 135.000 euro a myslím, že se jim vyplácí. Připouští za 3.000 euro, a protože je o něj zájem, jeho cena je evidentně správně nastavená. Exteriérově vypadá dobře a působí v kvalitním hřebčínu Haras de Grandcamp.

Shamalgan na Haras de Grandcamp, foto: Tomáš Jarorímek

Máš nějaké zprávy o tom, jestli k němu posílají klisny i někteří čeští chovatelé?

Jestli dostal nějakou českou klisnu v minulých letech, si nejsem jistý, ale letos jím bude připuštěná v Českém derby druhá Krasava.

Dalším někdejším svěřencem Arslangireje Šavujeva, kterého jste měli možnost vidět, je Bathyrhon. Jakou dostává příležitost on?

Také o něho je zájem. Připouští v Haras de la Hetraie a i jeho poplatek je 3.000 euro. Po zařazení do chovu připouštěl asi sto klisen, přičemž stále jich má k osmdesáti. Jako supervytrvalec ale připouští pouze překážkové klisny, takže i když měl loni první dvouleté, vyběhl mu jediný potomek.

Bathyrhon na Haras de la Hetraie, foto: Tomáš Jarolímek

Výraznou českou stopou ve francouzském chovu je také hřebčín Haras de Beaufay majitele Jiřího Trávníčka. Ten jste sice při návštěvě Francie nenavštívili, ale protože s panem Trávníčkem spolupracuješ, předpokládám, že máš o jeho fungování informace.

Hřebčín jsem několikrát navštívil, a i když se jedná o relativně malý hřebčín, ve Francii je branný jako absolutní špička, protože moc takhle moderních hřebčínů tam nemají. Byl totiž postaven v podstatě na zelené louce, protože hřebčín na stejném místě se dříve nacházel v hrozném stavu. Až mě překvapilo, jak mě ho několik lidí ve Francii chválilo, aniž by věděli, že jsem s panem Trávníčkem v bližším kontaktu. Byl jsem z toho příjemně překvapený. Kromě koní pana Trávníčka jsou v hřebčíně i cizí koně. Kromě klientů z Česka je využíván právě i Francouzi.

Když se vrátíme k plemeníkům, můžeš nejen na základě návštěvy Francie říct, jací hřebci jsou aktuálně nejpopulárnější? 

Platí to, o čem jsme se bavili už loni. Největší zájem je o ranost. Hodně hřebců, kteří třeba ani neměli Gr.1 nebo Gr.2 výkonnost, dostane díky ranosti hodně klisen. Velkou roli v počtu připuštěných klisen ale hraje také marketing.

Můžeš uvést nějaký příklad?

Z pohledu marketingu je top hřebčín Montfort et Preaux, kde stojí Le Havre. Další plemeník, který tam působí, je Recorder. Ten mi nepřijde extra zajímavý, přesto dostává třeba 130 klisen. Přitom vyhrál maximálně Gr.3. Podobný zájem předtím dokázali vzbudit o Air Chief Marshala a Rajsamana. Dokáží vytvořit zajímavou reklamu, která je hodně vidět. Důležitá je i komunikace s chovateli. Ze zmíněného Le Havre dokázali udělat top plemeníka, přestože začínal jako levný hřebec. Air Chief Marshal a Rajsaman sice více či méně zklamali, na druhou stranu udělat ze tří hřebců jednoho špičkového je pořád výborná statistika. Spíš uspěje tak jeden z deseti. Každopádně žádný hřebec nemá šanci uspět, když nedostane dobrou příležitost, kterou mu právě v tomto hřebčínu dokážou zajistit.

Někteří čeští chovatelé připouští v zahraničí, i když samozřejmě ne u těch nejdražších plemeníků. Byl tedy mezi plemeníky, které jste viděli, takový, který by pro české chovatele představoval výhodný poměr cena/výkon?

Zajímavý může být z tohoto pohledu třeba Reliable Man, který oficiálně připouští za 7.000 euro, ale podařilo se mi na něj dohodnout zajímavou slevu a letos k němu jdou z Česka dvě klisny. Má dobré výsledky, ale zároveň nepatří do úplné špičky. Navíc protože dává pozdnější vytrvalce, není komerčně příliš zajímavý. Kdyby dával rané koně, tak s tolika black-type potomky připouští třeba za 20.000 euro. Pro nás je ale naopak zajímavý, že může dávat i koně do překážek. Navíc dobré jméno mu loni dělal Rate.

Když se přesuneme mimo Francii, letos svou chovnou kariéru odstartuje Crystal Ocean. Co říkáš tomu, že kůň, který se umístil na čele aktuálního vydání mezinárodní klasifikace, míří do National Hunt chovu? Konkrétně ho zakoupil Coolmore a bude připouštět za 8.000 euro.

Crystal Ocean ukázal nejlepší výkony až jako starší kůň, což je dneska velký handicap. Každopádně myslím, že od jiných chovatelů připustí i nějaké rovinové klisny. Mezi překážkovými plemeníky by měl být každopádně hodně populární. Také ho inzerují jako hřebce s historicky nejvyšším ratingem, který jde do překážkového chovu. Protože u překážkářů není tlak na ranost, mají delší připouštěcí sezónu, takže může připustit klidně dvě stě klisen. Kdyby působil v rovinovém chovu, asi by mohl mít trochu vyšší připouštěcí poplatek, ale připustil by třeba jenom sedmdesát klisen. Coolmoru se tedy určitě vyplatí.

Crystal Ocean při Champion Stakes 2018, foto: Petra Mikesková

Každopádně Crystal Ocean nebyl žádným supervytrvalecem, ale loni byl hodnocen i jako nejlepší středotraťař. Není přeci jen zvláštní, že takový hřebec jde do překážkového chovu? Myslím, že ještě před nějakými deseti patnácti lety by to bylo jinak.

V jeho případě hraje spíše roli pozdnost. Je ale pravda, že když by běhal jenom 2400 metrů, tak už dneska možná nikoho nenapadne, že by mohl být rovinovým plemeníkem, což nepovažuji za správné. Dneska musí hřebec ukázat třídu aspoň na 2000 metrů, a to nejpozději ve třech letech. Dřív by šel určitě do rovinového chovu, ale trend je jasný a pořád se posouvá. Nemám vyloženě statistiku, ale vidět je to i v dražebních katalozích. U nás totiž chce pořád hodně majitelů vytrvalce. Ze sedmi set padesáti koní v katalogu je ale dneska potenciálních vytrvalců tak padesát. Před sedmi lety jich bylo třeba sto, což už také nebylo moc. Jak už jsme se tedy bavili loni, z tohoto důvodu potenciální vytrvalci nepatří mezi úplně nejlevnější koně. Velká část majitelů, a to především ze střední Evropy, totiž kupuje právě tento typ koní.

O čelo mezinárodní klasifikace se s Crystal Oceanem podělili další dva koně. Vítěz Prix de l’Arc de Triomphe Waldgeist rovněž odchází do chovu, když bude připouštět v Ballylinch Stud za 17.500 euro. Čím si vysvětluješ, že je výrazně dražší než Crystal Ocean?

Ve vyšší ceně může hrát roli, že vyhrál oblouk, což má samozřejmě zvuk, a také má trochu lepší matku. Zároveň ale předpokládám, že dostane méně klisen. Samozřejmě dostane něco od svých majitelů, mezi které patří i hřebčíny Ammerland a Newsells Park, a vím, že nějaké klisny k němu přijdou z Francie. Celkem ale myslím připustí tak sedmdesát cizích klisen. Obecně Waldgeist a Crystal Ocean reprezentují dvě rozdílné strategie. Jednou je zastropovat počet připuštěných klisen vyšším poplatkem, takže na trhu bude míň potomků tohoto hřebce a jejich cena tedy bude vyšší. Druhou strategií je snaha o co nejvyšší počet hříbat, ať je vyšší šance, že se někdo dobře ukáže.

Proč vlastně bude Waldgeist připouštět v Irsku, když jméno udělal především ve Francii? Koneckonců i pro jeho německé spolumajitele by byla cesta do Francii určitě snazší.

Roli hrají především daně. Dříve v Irsku dokonce platilo osvobození od daně z poplatků za připuštění, které díky přátelskému vztahu s ministrem zemědělství prosadil John Magnier. Pořád je ale rozdíl ve zdanění ve Francii a Irsku obrovský. Ve Francii totiž obecně platí vysoké zdanění pro vysoké příjmy. Proto i řada plemeníků, kteří jsou z velké části vlastněni Francouzi, jako například New Bay, stojí v Irsku. Rozdíl v daních je tedy takový, že se Francouzům vyplatí ustájit plemeníka v Irsku, kam mu posílají své klisny.

Waldgeist v Ascotu, foto: Petra Mikesková

Naopak třetí kůň ze špičky mezinárodní klasifikace Enable na dráze zůstává i v šesti letech. Není paradox, že chovatelský byznys způsobil, že dnes toho špičkové klisny naběhají více než hřebci?

Je pravda, že když by Enable byla hřebec, tak k žádnému pokusu o hattrick v Arc nedojde. Například nejlepší hřebci v Coolmoru odchází do chovu po tříleté kariéře, protože jako plemeníci vydělají víc, než kolik můžou získat na dráze. Naopak taková Magic Wand zvládla jako čtyřletá dvanáct startů a pauzu nemá ani během této zimy. U hřebců se se starty také daleko více spekuluje. Jeden výsledek totiž může změnit počet připuštěných klisen třeba o třicet. A když vezmu v potaz, že jeden skok stojí třeba 30.000 euro, tak jeden start může stát milión euro do plusu nebo do mínusu.

O jaké plemeníky je na trhu zájem, dobře ilustruje také další nováček Too Darn Hot, který bude v Dalham Hall Stud připouštět za 50.000 liber.

Přesně tak. Byl to šampión ve dvou letech a kůň do míle. Přesně takoví jsou žádaní. Navíc má výbornou matku.

Když se podívám na to, jakým plemeníkům před letošní připouštěcí sezónou výrazně vzrost připouštěcí poplatek, narazím na jména No Nay Never a Kingman. V Coolmoru působící No Nay Never totiž stoupnul ze 100.000 na 175.000 euro, na Juddmonte Farm působící Kingman zase zdražil ze 75.000 na 150.000 liber. Vidíš je tedy jako vycházející hvězdy?

Oba od svých držitelů dostali velkou podporu a jsou to plemeníci, kteří dokážou dát rané a rychlé koně. Sice absolvovali šest a osm startů, takže otázkou je jejich tvrdost, ale selekce na tvrdost je dnes v chovu malá. Důležitá je ranost, rychlost a také top třída. Většina majitelů dá přednost naději, že vyhrají Gr.1, než vyšší pravděpodobnosti, že kůň bude ve zdraví běhat do deseti let. Kdybych si měl z této dvojice vybrat, více se mi líbí Kingman. Přeci jen byl aspoň mílař, takže dává trochu delší koně. Pokud své výsledky potvrdí, může jít ještě nahoru. U No Nay Never už jsme se loni bavili, že jeho cena souvisí i s výbornými výsledky jeho otce Scat Daddyho, který předčasně uhynul.

V loňské edici Českého derby obsadili první dvě místa synové Nathaniela, který je rovněž otcem zmíněné Enable. Jak ho ale jako plemeníka hodnotíš? Když se povídám na seznam jeho potomků je za Enable výrazná výkonnostní propast.

Statistiky má opravdu průměrné. Dokáže dát sice absolutní top třídu, což je žádané, ale má komerční negativa jako je pozdnost. Navíc jeho potomci bývají labilnější. Z těchto důvodů je relativně dostupný. Kdyby nedal Enable, dost možná by skončil v překážkovém chovu. Obecně jak vytrvalec neuspěje s prvním ročníkem, většinou přechází do překážkového chovu.

Předloni si na dražbách ročků koupil hodně potomků Kingston Hilla, zatímco loni jsem žádný nákup po tomto plemeníkovi nezaznamenal. Čím to bylo způsobené?

Loni jsem koupil hodně potomků Kingston Hilla především proto, že mezi potenciálními vytrvalci byli jeho potomci ve výrazné převaze. V prvním ročku totiž dostal hodně klisen. V dalších letech ale dostal spíše překážkové klisny a moc komerčních chovatelů s ním nepřipouštělo. Od jeho potomků se totiž nečeká ranost, takže se nepředpokládalo, že s prvním ročníkem na dráze nějak zazáří. O další ročníky jeho potomků by tedy nebyl výraznější zájem. Zatímco tedy předloni bylo v katalozích jeho potomků možná padesát, letos asi dva tři. Hlavně proto jsem tedy nekoupil ani jednoho. Každopádně jeho potomci se neukazují špatně. Třeba Franceska Bella vyhrála Karpatskou cenu, a to je narozená až v květnu. I na další dostávám dobrá hodnocení od trenérů, takže klidně bych koupil další, ale zkrátka nebyli.

Je tedy nějaký plemeník, po kterém si loni koupil větší množství koní?

Žádný takový plemeník vyloženě není. Několik ročků jsem koupil po Harzandovi, který se mi jako plemeník líbí, ale připouštěl za 15.000 euro, takže většina jeho potomků byla dražší. Každopádně kvůli menšímu zájmu byl letos zlevněný na 8.000 euro. U vytrvalců je podobný propad v ceně častý, protože se neočekává, že jejich potomci výrazněji zazáří ve dvou letech. Může být tedy zajímavým hřebcem i pro české chovatele. Mám totiž zkušenost, že se na něj dá získat zajímavá sleva.

Registroval si nějak, že na základě úspěchů Nagano Golda a Ignaciuse Reillyho vzrost zájem o nákup odstávčat?

Myslím si, že nákupy odstávčat byly stejné jako v minulých letech. Koupil jsem jich asi šest, takže žádný takový trend nenastal. Přeci jen na odstávče se musí déle čekat. Samozřejmě se může za dobrou cenu povést koupit koně jako Nagano Gold nebo Ignacius Reilly, protože chovatelé jsou ochotnější pustit méně komerční koně třeba i do tisíce euro. Stále je ale dost ročků, které lze koupit do 4.000 euro a je třeba počítat s tím, že odchov něco stojí. Pro srovnání ročků jsem loni koupil asi padesát, z toho jich šlo třeba třicet pět do Česka.

Další cestou, jako přicházejí koně do českého tréninku, jsou francouzské prodejky. Protože spolupracuješ s trenérem Václavem Lukou, máš i o nich přehled. Mám pocit, že kvalitní kůň za rozumné peníze se v nich hledá stále hůře.

To je pravda, proto se je vždy třeba přizpůsobovat trendům. Prodejky byly hlavně Vaškův nápad, i když prvním koněm, který v nich byl pořízen, byl Phu Hai, na něhož jsem dostal tip já. Ještě před pár lety se v prodejkách dali koupit i black-type koně. Příklady koní jako Boomboom Kiss a Wagram sice ukazují, že to jde stále, ale je to rozhodně těžší. Ceny koní v tréninku šly totiž za poslední zhruba čtyři roky výrazně nahoru. Například dřív stál kůň s francouzským handicapem 40 kg na dražbě třeba 50.000 euro, takže když ho majitel v prodejce prodal za 25.000 euro a dalších 20.000 získal z výher, měl celkem 45.000 euro. Tedy skoro stejně jako na dražbě, kde by navíc náklady vzrostly o přihlášku na dražbu. Dá se tedy říct, že kůň byl levnější o výhru z dostihu. Dneska ale takový kůň stojí 80.000 euro, takže ho dá majitel radši na dražbu nebo ho prodá privátně. Nabídka v prodejkách je proto horší než dříve. Samozřejmě skoro každý takto koupený kůň měl buď psychický, nebo zdravotní problém, ale riziko bylo úměrné ceně a často se ti koně ještě zvedli.

Jak se vůbec koukáš na prodejní dostihy v Česku? V roce 2018 se u nás po několika desetiletích uskutečnil prodejní dostih, ale zatím nejsou prodejky pravidelnou součástí našeho provozu, když se koná pouze jedna za rok v Mostě.

Myslím, že by si i u nás určitě našly své místo. Pořád je tu dost lidí, kteří během sezóny prodávají koně. Samozřejmě ne všichni majitelé, kteří mají koně v prodejce, chtějí prodávat. To je normální i ve Francii. Je to trochu hra, důvodů pro start v prodejce je celá řada. Někdo chce opravdu prodat, jiný potřebuje peníze nebo třeba nemá jiný dostih.

Jak už jsem řekl, spolupracuješ s centrálou Luka racing, takže máš blízko i k jedinému uskutečněnému nákupu v české prodejce. Tím byla Rabbit Havana, která byla loni v Mostě zakoupena pro stáj ML Racing za 92.000 korun. Překvapilo tě, že se nenašel žádný jiný zájemce?

Dokonce bych řekl, že jsem tím byl šokovaný. Poměr cena/výkon byl u ní tak výhodný, že jsem očekával, že o ní bude mít zájem skoro každý trenér nebo majitel. Popravdě nevím, proč se tak nestalo. Samozřejmě je u nákupu z prodejky vždy nějaké riziko, ale Rabbit Havana by takovou hodnotu měla i do chovu. Vždyť v Jarní ceně klisen byla o půl délky druhá za Lady Westminster, která poté získala čtvrté místo v Listed. Normálně je za podobné peníze v průběhu sezóny problém sehnat trojkového koně. Také se velice rychle ukázalo, že se jednalo o výhodnou investici a podle práce to vypadá, že by ještě měla něco ukázat.

Když se posuneme k českému chovu, tak nabídku českých plemeníků před letošní připouštěcí sezónou rozšířila dvojice zajímavých hřebců. Začněme s Wirelessem, za jehož působením v Hřebčíně Napajedla do značné míry stojíš.

Je pravda, že jeho prodej do Napajedel jsem pomáhal dojednat. Myslím, že jako plemeník má dobrou perspektivu. Právě mílaři jsou totiž nejžádanější plemeníci. Na jeho straně je tvrdost, ale i ranost, protože oba starty ve dvou letech proměnil ve vítězství, a to je narozený až koncem dubna. Ukázal i slušnou třídu. Samozřejmě neměl Gr.1 výkonost, ale nákup Gr.1 mílaře se slušným původem stojí minimálně půl miliónu euro. Konkurence v českém chovu není špatná, ale už jsem slyšel o pár zajímavých klisnách, které dostane. Plusem je u Wirelesse také to, že mu nevadila tvrdá dráha, což je pro náš provoz důležitá informace.

Naopak někoho může odradit, že Wireless měl pověst „ostřejšího“ hřebce.

Myslím, že má horší pověst, než jaká je realita. Koneckonců i Vašek Luka říkal, že jako s plemeníkem s ním nebude problém. Nejhorší byl totiž vždycky nějakých čtrnáct dnů před startem, kdy na něj byl našponovaný. Také je otázka, co měl za sebou, než se k nám dostal. Postupně to s ním totiž bylo čím dál lepší. Jeho pověst do značné míry souvisí s tím, že běhal v Česku. Nikdy se totiž nekalkulovalo s tím, že bude plemeník, takže jsme se ničím netajili. Naopak v zahraničí je normální, že se už během dostihové kariéry hřebce pracuje s tím, že se jednou stane plemeníkem. Je tedy prezentován tak, aby o něj byl co největší zájem. Tohle má propracované především Coolmore. Žádné informace o zdravotních nebo charakterových problémech se tedy ven nedostanou. U nás je to obecně spíš naopak, protože trenéři si někdy dělají alibi.

Hřebčín Střelice posílil trojnásobný grupový vítěz Va Bank, takže jak se ti líbí on?

Určitě také patří k zajímavým plemeníkům. Nikdy jsem ho ale neviděl, takže exteriér nemůžu hodnotit. Třídu každopádně ukázal slušnou. Každopádně už poslední dva tři roky platí, že je u nás sestava plemeníků hodně zajímavá.

Když si se zmínil o zajímavé sestavě českých plemeníků, tím možná vůbec nejzajímavějším je další střelický hřebec Eagle Top. Předpokládám, že aby se k nám podobně kvalitní plemeník dostal, je potřeba i trocha štěstí.  

To je pravda. Jeho pronájem do Česka jsem dohadoval a dostal se k nám především proto, že se uvažovalo o tom, že do chovu půjde jeho pravý bratr Wings of Desire. Aby tedy dostal dobrou příležitost, nebylo vhodné mít dva velmi podobné hřebce. Ani o něj nakonec nebyl v Anglii zájem, takže skončil v Jihoafrické republice, což ale není vůbec špatná destinace.

Na podzimním zasedání prezidia ČSCHPMDK padl návrh na zakoupení či pronájem „svazového“ plemeníka do Česka. Ty si byl jako sekretář svazu pověřen vytipováním vhodného hřebce. Jak tedy tato myšlenka vznikla?

Napadlo to mě a pár dalších lidí, když jsme se bavili o možnostech, jak pomoct českému chovu. Nákup plemeníka měl kladnou odezvu i na zářijovém setkání chovatelů, které uspořádal ČSCHPMDK, ale kterého se bohužel zúčastnilo minimum chovatelů. Obecně platí, že nějaký geniální návod, jak povznést chov, neexistuje. Samozřejmě pomůžou mu majitelské a chovatelské prémie, ale na ty je potřeba více peněz. Přišla tedy myšlenka získat zajímavého plemeníka. Když by byl navíc tento hřebec pořízen pod hlavičkou svazu, neslo by to sebou pro české chovatele zajímavé benefity. Slevy na připuštění by totiž měli členové svazu, čeští chovatelé nebo i majitelé klisen, které jsou trvale ustájeny v Česku. Připouštět by s ním samozřejmě mohli i zahraniční chovatelé, ale za jiných podmínek. Vše bylo kalkulováno tak, že se od takového hřebce nečekal zisk, ale třeba po pěti šesti letech by se mohla investice vrátit. Vznikla tedy skupina lidí, kteří jsou ochotni takového hřebce pořídit do syndikátu.  

Zatím se ale „svazového“ plemeníka zakoupit nepodařilo. Jaký je tedy současný stav?

Jak už jsem řekl, sestava českých plemeníků není vůbec špatná. Je tedy těžké sehnat plemeníka, u kterého by byla návratnost aspoň za pět šest let, a zároveň by měl kvalitu, která by byla výrazným přínosem. Bylo mi nabízeno dost plemeníků, na kterých by se asi dalo vydělat. Byli totiž za slušné peníze a zároveň existují důvody, proč by u nás mohli být populární, ale nepředstavovali takovou kvalitu, kterou hledáme. Velký zájem jsme měli třeba o Best Solution. Je několikanásobným Gr.1 vítězem, jeho otcem je výborný Kodiac, pochází z dobré rodiny a navíc ukázal třídu už ve dvou letech. Finanční požadavky sice byly vyšší, ale postupně šla cena dolů. Nakonec se ale spojilo několik německých hřebčínů a přeplatili nás. Většina hřebců ve světě je totiž syndikalizovaná. Je trochu paradox, že se proti nám spojily hřebčíny vlastněné miliardáři, kteří se jsou schopní domluvit a udělat syndikát. Přitom hřebec samozřejmě stojí pouze na jednom hřebčínu. Zato u nás mi sice nikdo neřekl nic přímo, ale přes několik uší se ke mně dostávalo, že je to vlastně k ničemu. Už jsem v Česku přišel s několika novinkami, které jsou ve světě běžné a fungují, zatímco u nás mi přijde, že se na všem hledá nějaký problém. Zaštítit plemeníka svazem je přitom kvůli zmíněným benefitům především plus pro chovatele. Samozřejmě to můžeme udělat i bez zaštítění svazem, akorát pak benefity odpadnou.

Přesuňme se od plemeníků ke klisnám. Největším komerčním chovatelem u nás zůstává Hřebčín Napajedla. Jak hodnotíš tamní mateřské stádo?

Stádo napajedelských klisen je rozhodně výrazně kvalitnější než před pár lety. Není to tak dlouho, kdy měli skoro čtyřicet klisen, ale pouze jedna byla jedničková. Produkty z této éry samozřejmě napajedlům udělaly špatné jméno a stále je to poškozuje. Každopádně jsem přesvědčený, že i u nás se dá teoreticky odchovat Gr.1 vítěz. Koneckonců když se dá odchovat u Drážďan nebo u Mnichova, proč ne tady? Nahrávají tomu i stále mírnější zimy. Samozřejmě tu oproti Irsku nebo Normandii stále rozdíl v klimatu existuje, ale myslím, že se to dá nahradit jinak. V posledních dvou letech také měli v Irsku a Normandii málo srážek a na pastvinách se to podepsalo, přesto si nemyslím, že by tyto ročníky měly být slabší. Je na to akorát potřeba zareagovat. Často opakuji, že kvalitní chov musí splňovat tři atributy. Tedy perfektní podmínky, perfektní materiál a perfektní lidi. Bohužel mám pocit, že u nás se tyto podmínky málokdy sejdou.

Čím si vysvětluješ, že letos měl Hřebčín Napajedla velké problémy s prodejem ročků?

Obecně ve světě neexistuje úměra mezi cenou plnokrevníka a náklady na odchov. Každý kůň má tedy jinou cenu bez ohledu na náklady. U nás trochu přetrvává zvyk, že se všichni koně prodávají za plus mínus stejnou cenu. Z nabídky tak nejdřív zmizí ty nejzajímavější, o které je logicky největší zájem, a zůstávají pouze ti slabší. Chovatelé je ale nemůžou prodat o mnoho levněji, protože ani na těch zajímavějších ročcích výrazněji nevydělají. Celé je to trochu začarovaný kruh, protože většina našich chovatelů si z finančních důvodů nemůže dovolit s prodejem čekat, když dostane nabídku. Obecně si ale myslím, že český odchovanec s výborným původem, pohybem a exteriérem klidně může stát ke 400.000 korun, protože takový kůň by nebyl o moc levnější ani v zahraničí. Je ale problém, že u nás se málokdy vše sejde. Je tu totiž obecně málo koní na prodej, a když si proškrtám ty, u kterých se mi něco nelíbí, tak mi skoro nic nezůstane.

Na závěr se přesuneme k tvému působení bloodstock agenta. A jak si tedy spokojený s uplynulou sezónou?

Jednalo se o velice úspěšnou sezónu. Podařilo se mi koupit tři klasické vítěze Ignaciuse Reillyho, Falcon Baby a Gold Memory, nejlepšího koně ve slovenském tréninku Ryonyho nebo nejlepší koně loňského ročníku dvouletých. Mezi mé nákupy totiž patří první čtyři klisny z Ceny zimní královny, vítěz Gershova memoriálu Rate i vítěz Ceny zimního favorita Albatros. Mohl bych jmenovat i spoustu starších koní. Na překážkách byla úspěšná třeba Cheminée, která byla loni vůbec nejlépe hodnoceným překážkářem.

Občas se ti povede koupit výborné koně i za hodně nízkou cenu. Pokud vím, mezi takové nákupy patří například vítězka Ceny Masise Barthesa.

Barthesu jsme koupili po dražbě, na níž byla neprodána po nejvyšší nabídce 800 euro, takže byla opravdu levná.

Zastavil bych se také u další svěřenkyně Heleny Vocáskové Gold Memory. Ta se v Irsku ve dvou letech ani v jednom z pěti startů neumístila a maximálně vlastnila rating 65 liber. Viděl si v ní tedy budoucí klasickou vítězku?

To úplně ne. Měl jsem na ní dobré reference ze stáje a počítal jsem, že se zlepší. Nevypadala totiž jako raná klisna. Startovala navíc v těžké konkurenci, a i když se neumístila, tak několikrát nebyla daleko. Každopádně v Irsku ukázala na naše poměry spíše trojkovou třídu, takže jsem počítal, že se zlepší tak do dvojek. Nebyla kupovaná s tím, že vyhraje klasiku. To by bylo příliš troufalé u koně s takovým ratingem.

A uskutečnil si tuto zimu nějaké zajímavé nákupy, které míří do klasických dostihů?

Měl jsem, a stále mám, objednávky na několik dražších koní, ale v nabídce jich nebylo tolik, aby se nákupy povedlo uskutečnit. Majitelé logicky nechtějí koupit levnějšího nebo typově jiného koně. Stále se tedy rozhlížím, ale ceny koní v tréninku pořád rostou. Řekněme, že do 40.000 euro se nedá koupit opravdu dobrý kůň. Za tuhle cenu je možné koupit tak koně s dvojkovou třídou. Například na dražbě se mi líbil jeden potenciální vytrvalec s ratingem 75 liber, ale stál 70.000 liber. Koně s ratingem aspoň 80 liber, nebo ve Francii 37 kg, což je u nás jedničková třída, stojí k 80.000 euro.

Na klasických přihláškách ale figurují dvě klisny, konkrétně Decanter a Secret Passion, které jako dvouleté běhaly na ostrovech, a za jejichž nákupem stojíš.

Jsou to podobné typy jako Gold Memory. Obě jsou pozdnější a měly by se zlepšit. Ukázaly ale trojkovou třídu a každý takový kůň nemůže vyhrát klasiku. Zvlášť když letošní ročník tříletých klisen vypadá silnější než ten loňský. Z tréninku na ně každopádně chodí pozitivní zprávy a exteriérově jsou také velmi pěkné, tak uvidíme...

Dík za rozhovor.

(Jaroslav Fabris)