V Tokiu kouzlil Ryan Moore, Tunnes s Murzabayevem devátý

Komentář Míši Moricové

Ryan Moore bez pochyb patří mezi nejlepší žokeje na světě, ale také patří k těm, kteří jsou nejčastěji kritizováni za to, že se v sedle favorita nechávají pravidelně zavřít. Aidan O’Brien by mohl vyprávět. Nicméně v nedělním Japan Cupu (Gr.1, 2400 metrů) Ryan Moore zase jednou ukázal svůj um, a byť se na něj muselo usmát štěstí, tak na vítězství pětiletého VELA AZUL má britský rodák opravdu lví podíl. V jednom z nejprestižnějších japonských dostihů dosáhl na svůj druhý triumf, když ten první slavil v roce 2013 v sedle fenomenální Gentildonny, dnes již matkou zejména v Gr.1 vítězné Geraldiny.

Vela Azul patřil před startem mezi ostře sledované koně, neboť letos šel svěřenec Kunihika Watanabeho s formou razantně nahoru a z menších dostihů vystoupal až k jistému Gr.2 vítězství. V neděli proti sobě měl o poznání silnější konkurenci, potomek plemeníka Eishin Flash však další krok kupředu v rámci své kariéry zvládl na výbornou. Průběh však neměl úplně klidný a hřebci se moc nelíbilo, že je neustále zavřený za středem pole, přičemž ani v cílové rovince jeho situace nevypadala dvakrát růžové, Ryan Moore jej nicméně dokázal vyloženě nacpat do každé skulinky, která se před Vela Azulem objevila. Pořád se ale zdálo, že to prostě nemůže hnědák stihnout, když o vítězství už tehdy bojovala dvojice stáje Sunday Racing Co Ltd v tradičních červeno černo zlatých dresech, leč Vela Azul se nevzdal a na poslední chvíli za sebou i tyto soupeře nechal. Cílem proběhl s náskokem ¾ délky.

Zmíněnou dvojicí byli Shahryar a Weltreisende. Loňský vítěz Japonského Derby Shahryar odskočil do Japan Cupu v roli favorita, dostih pod Cristianem Demurem strávil na chvostu pole, načež měl cestu kupředu v cílové rovince o poznání jednodušší než Vela Azul. Úplně snadno se sice na špici nedostal, chvíli ale přeci jen po triumfu sahal a byl mu upřen až v posledních cvalových skocích. Výkon však syn Deep Impacta předvedl slušný a opět ukázal, že na distanci 2400 metrů se s ním musí mezi nejlepšími počítat. Výborně si počínal i jeho stájový kolega Weltreisende, který vnitřní stopou krásně finišoval a pod australským žokejem Damianem Lanem obsadil třetí místo, přičemž nádherný závěr předvedla i podceňovaná klisna Daring Tact pod Tomem Marquanem. Byť její předchozí starty naznačovaly, že pětiletá hnědka už není v nejlepší formě, v Japan Cupu se předvedla ve výborném světle a navázala na své předloňské třetí místo. Tabuli doplnil nejlepší z tříletých účastníků, domácí Danon Beluga (Yuga Kawada).

Z evropských koní dopadla nejlépe šestiletá hnědka Grand Glory (Maxime Guyon), která obsadila ve svém závěrečném startu kariéry šesté místo, čímž si o jedno oproti loňsku pohoršila, leč průběh neměla snadný. Hned za ní finišoval šestý Onesto (Christophe Lemaire), přičemž námi pozorně sledovaný tříletý Tunnes nic zajímavého nepředvedl. Svěřenec Petera Schiergena neměl světlejší moment a pod Bauyrzhanem Murzabayevem doběhl devátý.

Malou zajímavostí na závěr je to, že sice přední příčky obsadili domácí koně, v sedle prvních čtyř v cíli se objevili zahraniční žokejové. Z domácích dopadl nejlépe pátý Yuga Kawada.

VÝSLEDEK