Zprávy z Exeteru a Herefordu

Exeter – pátek 11. 3.

V Exeteru se v aktuální sezóně uskuteční sedmnáct dostihových dnů. Ten nejvýznamnější se uskutečnil začátkem listopadu, kdy se odběhl handicapový Haldon Gold Cup (Gr.2, 3520 m), mezi jehož posledními deseti vítězi najdeme jména jako Cue Card, Somersby nebo Politologue. Na fotce vítězka včerejšího závěrečného dostihu Wind Tor s Chloe Emsley.

Dráha v Exeteru leží 260 metrů nad mořem, což z ní dělá nejvýše položená britské závodiště, ale na první pohled více zaujme její délka. Dokola má totiž celé dvě míle, takže o kilometr více než největší česká závodiště. Značnou část z této trasy jsou diváci odkázáni na sledování velkoplošné obrazovky, protože koně jsou schováni za stromy, případně nejsou vidět kvůli zvlněnému terénu. Nejvyšší bod dráhy se nachází v prostoru cíle, zatímco poté koně klesnou o 26 metrů výškových metrů.

Na závodišti v Exeteru je několikrát vzpomenut trojnásobný vítěz Cheltenham Gold Cupu Best Mate, když vystaven je dres jeho majitele, pojmenována je po něm jeden z barů a nechybí ani pamětní deska. Best Mate totiž v roce 2001 vyhrál Haldon Gold Cup, který byl bohužel také posledním dostihem v jeho životě, když v něm v roce 2005 utrpěl infarkt. Ve stejném roce obsadil druhé místo další velikán Kauto Star, který měl naopak své největší úspěchy teprve před sebou.

Přestože se předposledního dostihu pátečních dostihů v Exeteru účastnilo devět koní a dotováno bylo prvních osm míst, do cíle se dostali pouze dva. Hned šest koní totiž bylo pro vyčerpání zadrženo. Lze tedy konstatovat, že v Anglii welfere vítězí nad vidinou „jistých peněz“. Na fotce je vítězný Longshanks s Tomem O’Brienem.

Pohled na „náhradní díly“, které nalezneme u každé překážky. Konkrétně jde o části proutěnek, jejichž celý povrch je z pružného materiálu, cedule používané při obíhání skoku a palici na jejich zatlučení. Pokud se překážka v průběhu dostihu absolvuje dvakrát, po jejím prvním absolvování následuje úprava samotné překážky i jejího odskoku. Samozřejmostí je v Anglii také několik automobilů, které koně v průběhu dostihu následují po cestě umístěné uvnitř dráhy, a jejichž osazenstvo tvoří kromě rozhodčích také zdravotní, veterinární a technický personál.

Hereford – sobota 12. 3.

Hereford dnes přivítal desátý z celkových dvanácti dostihových dnů v aktuální sezóně, přičemž výraznější vrchol mezi nimi nenajdeme. Přestože v kurzu najdeme pár terénních vln, na anglické poměry se jedná o rovinatou dráhu, která má zhruba čtvercový tvar a dokola měří 2400 metrů. Na fotce vítěz dnešního hlavního dostihu Prince Escalus Jonjo O’Neill mladší.

Dnešní dostihový den nesl název „Super Irish Saturday“, což je patrné i z kloboučků řady diváků. Název dostihového dne byl motivován ragbyovým zápasem mezi domácí Anglií a Irskem, který začal před šestým dostihem a na závodišti byl promítán na řadě obrazovek, mezi dostihy i na té velkoplošné. Diváci mohli sledovat i dříve hrané utkání turnaje Six Nation mezi Itálií a Skotskem. V baru na závodišti také během, a především po dostizích, hrála živá irská muzika. Tematické dny jsou na britských závodištích obvyklé, když za necelé dva týdny se v Herefordu uskuteční Ladies Day.

Pokud bychom v Herefordu hledali českou stopu, tak druhým místem tam debutoval Prince des Fichaux, který je polobratrem svěřence Josefa Váni mladšího Prouchkiho. Tato informace byla zmíněna i v dostihovém programu. Prouchki startuje zítra v italském Trevisu.

Na závodišti v Herefordu naleznete na několika místech zajímavé malby.

První dva dny návštěvy anglických závodišť ilustrují, na jak vysoké úrovni je skoková připravenost tamních koní. V patnácti dostizích v Exeteru a Herefordu totiž došlo pouze k dvojici pádů. Pokud tedy kůň dostih nedokončí, je obvykle zadržen, když takových případů jsme viděli dvacet. I tato čísla ukazují přístup, že vyčerpaného koně je lepší zadržet, než riskovat pád z důvodu únavy.

(Jaroslav Fabris)