Slabý chuchelský vrchol aneb marast proutěných překážek
Vrcholem nedělního mítinku ve Velké Chuchli je tentokrát Zlatý Pohár Společnosti Elektrizace Železnic Praha na 4000 metrů přes proutěné překážky. Bohatě dotovaný dostih však zvláštní kvalitu nepřináší, což dává několik otázek k zamyšlení.
Již dlouhodobě jsou u nás proutěnky na okraji dění. Jediné áčkové závodiště specializované na překážkové dostihy jsou Pardubice. Tam ale diletantsky vypisují propozice jen pro krosaře, což je v dostihově vyspělém světě okrajová disciplína. Díky dostihu jako je Velká pardubická je to sice částečně pochopitelné, ale odepisování klasických steeplechase a především proutěnek je cesta špatným směrem.
Za celou sezónu se na našich drahách neodběhnou žádné jedničkové a pak na podzim hned tři. Tyto jsou navíc s vysokou dotací (víc než mají vrcholy mílařů a vytrvalců za týden). Konkurence je ale tristní, protože trenéři cíleně proutěnkáře nepřipravují, protože s nimi nemají během roku co běhat. Těch pár dobrých jezdí do Itálie a tam pojedou i teď, protože se tam chystá proutěnkářský vrchol sezóny a tak je opět neuvidíme.
O 400.000,- si to tak rozdá spíše trojková společnost, když pomineme Rabbit Wella (7,77:1), který už ale zdaleka neběhá ve vrcholné formě. Prim by zde mohl hrát Váňův Taro (3:1). Na rovinách patřil k předním vytrvalcům, na překážkách to zatím hvězda není, ale postupně se zaučuje.
Ondřej Blahník (Robi)
