Tomáš Lukášek: Z nominace mám radost

EJC jsi se ještě nezúčastnil, letos jsi se ale dostal do širší nominace této ojedinělé akce. Co na to říkáš?

Musím říct, že je to pro mě čest a mám z toho radost. O tomto dni a jeho jedinečné atmosféře už jsem hodně slyšel, takže je jasné, že bych byl rád jeho součástí. Už dříve jsem se o tom bavil s kamarádem „Pinďou“ Janáčkem, takže mě potěšilo, že jsem se do hledáčku organizátorů dostal.

V Polsku jsi hodně aktivní, a na přihláškách EJC Milion je i jeden polský kůň, Emperor Ajeez. Co nám o něm můžeš říct?

Koně znám, je to elitní polský mílař, ovšem zvládne i kratší distance. Mám ale takový dojem, že v sedmi letech už má to nejlepší za sebou, a na nejlepší by asi stačit neměl. Vím, že majitel má o účast v tomto dostihu velký zájem.

Zaregistroval jsi i nějaké ohlasy ze strany jiných polských majitelů?

Jistě, EJC už je dostatečně známá značka. Pro hlavní dostih ale v Polsku jiný vhodný kůň není. A i když jsou i ostatní dostihy štědře dotované, tak v Polsku se teď běhá o velmi slušné peníze, takže ty už pro ně tak zajímavé nejsou.

Minulý víkend jsi dosáhl svého čtvrtého triumfu v Polském derby. To už je hodně slušná statistika v takto velkém dostihu.

Ano, v tamním vrcholu sezóny se mi daří. Na startu jsem byl zatím pětkrát, jednou jsem byl šestý, jinak jsem vždy projel cílem vítězně. Samozřejmě, seděl jsem vždy na velmi dobrých koních, bez nich by to nešlo.

V sedle Bush Brave jsi měl v cíli náskok deseti délek. To se v takovém dostihu jen tak nevidí, bylo to tvoje nejsnadnější vítězství v polském vrcholu sezóny?

I když to tak asi opticky vypadalo, pro mě byl tím nejlehčím triumf v sedle Intense. Ten vyhrál start – cíl a v podstatě celý průběh jsem neměl co řešit. Bush Brave potřeboval hodně rychlý dostih, z toho důvodu tam měl i vodiče, kterého majitel obětoval. Nakonec vše klaplo, a poslední stovky metrů jsem si vychutnával, průběh ale tak jednoduchý nebyl.

Mohl by jsi srovnat Bush Brave s loňským vítězem Polského derby, Caccinim?

Caccini byl vloni druhý v listed dostihu v Hoppegartenu. Já myslím, že Bush Brave má podobnou výkonnost a dokážu si ho představit v podobném dostihu. Jsem zvědavý, jak se spolu poměří v St. Leger, který je v Polsku otevřený i starším koním. Já budu v sedle Cacciniho, jelikož s jeho majitelem mám podepsanou smlouvu. Na jednu stranu jsem se vyhnul těžkému rozhodování, na tu druhou mě ale trochu mrzí, že nemůžu s Bush Brave usilovat o zisk trojkoruny.

Na závěr bych se ještě zeptal na tvé zimní působení v Kataru, kde jsi dosáhl deseti vítězství. Mohl by jsi tamní dostihy trochu přiblížit?

Dostihy v Kataru mají dobrou úroveň, oproti těm našim je tam ale méně taktizování. Tamní dráhy, ať travnaté nebo pískové, jsou velmi rychlé. Z pohledu žokeje jde o to, hlavně dobře odskočit a v úvodních metrech si vybudovat pozici. Zezadu se tam vyhrát skoro nedá, na což jsem si musel zvyknout.

V této zemi jsi strávil pět měsíců, jak jsi trávil volný čas?

Musím říct, že v Kataru se o nějaké zábavě ve volném čase nedá mluvit. Je tam jedno velké město, Dohá, které jsem si prohlédl poměrně rychle. Všude panuje prohibice, takže nějaké povyražení po dostizích není možné. Když to tedy zjednoduším, ve volném čase jsem hlavně běhal a spal, i kvůli tomu, že jsem jezdil nižší váhy. Finančně je ale tato „zábava“ dobře kompenzovaná a začátkem října se do Kataru vracím.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho dalších úspěchů!

(Ferdinand Minařík)