Duel medailistů z předchozích ročníků pro sebe rozhodl Le Beau Bai
Už zhruba míli před cílem se z dvacetičlenného pole Welsh National (Gr.3, 5900 m) oddělila dvojice medailistů z jejích předchozích dvou ročníků a bylo jasné, že o vítězství se rozhodne mezi nimi. Z triumfu se nakonec radoval LE BEAU BAI (11:1), který tak vylepšil předloňské třetí místo.
Tentokrát šel na start s o dvanáct liber nižší známkou než tehdy, za což vděčil především v březnu 2010 započaté sérii sedmi startů nad těžkými skoky, po nichž šel jeho rating vždy dolů. Svůj strmý pád ukončil až počátkem prosince triumfem právě na dráze v Chepstow, a protože propozice Welsh National předepisovala za všechna vítězství po 27. listopadu jednotný přídavek čtyř liber, zůstala jeho známka na velice přijatelné hodnotě. Do karet mu hrála i jeho oblíbená měkká dráha, na níž těžil z nízké nesené hmotnosti. V samotném dostihu se pak od startu držel blízko tempo diktujícího Giles Crosse. Ten se mu sice bez výraznějších pobídek jezdce Denise O’Regana vzdálil po vytočení závěrečného oblouku na přibližně pět délek, ale dlouhá cílová rovina v Chepstow čítá celkem pět skoků a už na třetím z nich se začala situace obracet. Na následující překážce už měl Le Beau Bai lehkou převahu a cílem proběhl s náskokem sedmi délek.
Giles Cross (8,5:1) se tak znovu musel spokojit s druhým místem, když stejně jako před rokem strávil většinu dostihu na špici a stejně jako tehdy to dlouho vypadalo, že by na ní mohl setrvat až do cíle.
Zbylý soupeři se do cíle dostali s propastnými odstupy. Třetí skončil Cappa Bleu (26:1), který se v listopadu vrátil vítězně na dráhu po rok a půl dlouhé pause. Čtvrtá příčka Bench Warrenta (51:1) byla překvapením, přestože tu před rokem upadl v dobré pozici pět skoků před cíle. Pátý Cannington Brook (8,5:1) šel na star deset dní po vítězném vstupu do handicapu.
(vab)
