Ohlédnutí za návštěvami Cheltenhamu, Newbury a Dundalku

Reportáž Jaroslava Fabrise

Už necelé dva týdny mě čeká návštěva Cheltenhamského Festivalu, tedy nejprestižnějšího překážkového mítinku světa. Na něj jsem poprvé zavítal v roce 2016, a protože kombinace tamní atmosféry a špičkových dostihů je opravdu výjimečná, letos se na něj vypravím už pošesté. Na jednu stranu mám sice blíže k rovinovým dostihům, ale co se týče dostihového provozu na ostrovech, o něco více sleduji překážky. Jednak totiž překážková sezóna probíhá v zimních měsících, kdy mám přeci jen trochu více času, a jednak i s omezeným časem je sledování překážkové špičky přeci jen jednodušší. Největší překážkové hvězdy totiž mají výrazně delší kariéry, než ty rovinové, kteří často hned po klasické sezóně míří do chovu. Zisk z připouštěcích poplatků je totiž vyšší a jistější, než potenciální zisk na dráze.

Měsíce, během nichž neprobíhá české dostihová sezóna, jsou pro mě také vhodnějším časem pro čerpání dovolené. Tu většinou využívám k cestám na zahraniční dostihy. Vedle obvyklé výletu do listopadových Drážďan jsem tak tuto zimu už třikrát vyrazil na ostrovy. Konkrétně na třídenní listopadový mítink do Cheltenhamu, na prosincový dostihový den v Newbury a na lednový dostihový den v Dundalku. Níže tedy naleznete krátké ohlédnutí za zmíněnými dostihy.

Cheltenham – 15. až 17. listopadu

Letos jsem se poprvé do Cheltenhamu vypravil na jiný mítink, než na březnový Festival. Konkrétně jsem s kamarádem Adamem Tlukou, který nedaleko Cheltenhamu studuje vysokou školu zaměřenou na dostihový provoz, navštívil tamní listopadový mítink, který se koná od pátku do neděle.

Cheltenham je centrem ostrovních překážkových dostihů. V průběh sezóny hostí osm mítinků, z nichž je ale hned pět vícedenních, takže celkem se jedná o šestnáct dostihových dnů. Listopadový mítink je třídenní, takže je po čtyřdenním Cheltemhamském Festivalu druhý nejdelší a rovněž se jedná o druhou nejvýznamnější akci na závodišti. Tomu odpovídá i návštěvnost. Březnový festival je výrazně odskočený, když ho před dvěma lety navštívilo 280 tisíc diváků, přičemž loňská zhruba o 50 tisíc diváků nižší návštěva byla pro pořadatele zklamáním a zdrojem řady úvah, o čemž jsem už psal ve své reportáži z loňského března. V tomto srovnání vypadá 60 tisíc návštěvníků listopadového mítinku jako malé číslo, ale zvlášť v sobotu se závodiště slušně zaplnilo, když na něj zavítalo zhruba 31 tisíc lidí. Závodiště každopádně prezentovalo cíl, aby v roce 2026 navštívilo listopadový mítink 70 tisíc diváků.

pohled z cheltenhamské tribuny

Premiérou pro mě byly také cesty na závodiště hromadnou dopravou. Napojení závodiště na železnici je v Cheltenhamu přeci jen horší, než například v Aintree, Ascotu nebo Kemptonu, když i po nejkratší trase ujdete přes čtyři kilometry. Pokud je pro vás taková procházka příliš dlouhá, v průběhu dostihů se mezi nádražím a závodištěm pohybovala kyvadlová autobusová doprava. Ta vám možná ušetří síly, ale o čase to až tak neplatí. Cheltenham má sice přes 100 tisíc obyvatel, ovšem přeci jen se jedná o lázeňské město bez mohutné dopravní infrastruktury, takže během větších akcí se v jeho ulicích ani motorová vozidla nepohybují žádnou velkou rychlostí.

Během tří dnů byly k vidění čtyři dostihy kategorie Gr.2. S více jak tříměsíčním odstupem se nemá smysl vracet k jejich výsledkům, ale krátkou zmínku zasluhuje aspoň vítězství Jonbona. Svěřenec Nickyho Hendersona od té doby přidal další dva zásahy a předběžně mu tak patří role desetinového favorita festivalové Queen Mother Champion Chase. Co pravidelné diváky anglických dostihů nepřekvapí, nicméně u nás je to jen obtížně přestavitelné, tak i dle vyplacených dotací byly vrcholem obou víkendových dnů handicapy bez grupového statusu.

Jonbon po vítězství v listopadové Shloer Chase

Na páteční dostihový den navázala dražba společnosti Tattersalls, jejíž nejdražší položkou byl za 330.000 liber vydražený Kovanis. Čtyřletý vítěz jednoho dostihu point-to-point je synem polského odchovance Tunise, který je mezi překážkovými plemeníky stále populárnější, když ve Francii loni připouštěl za 4.000 euro, zatímco letos za 10.000 euro. Mítink nabídl také bohatý doprovodný program. Podobně jako při březnovém Festivalu se v paddocku konala přehlídka koňských hvězd, které už ukončili kariéru. Diváci mohli shlédnout také dostihy shetlandských poníků nebo osob v kostýmech různých maskotů.

dostih maskotů na dráze v Cheltenhamu

Newbury – 28. prosince

Povánoční výlet do Anglie jsem absolvoval s kamarádem a kolegou handicaperem Honzou Židem. Jeho náplň nebyla pouze dostihová, když jsme před kulisou více než 60 tisíc diváků shlédli dva zápasy fotbalové Premier League (při třetí návštěvě Emirates Stadium jsem konečně viděl vítězství Arsenalu, byť výsledek 1:0 proti Ipswichi, který se nachází na sestupových příčkách, není nijak impozantní) a také jsme zavítali na ragbyovou Premiership, přičemž kulisu na Twickenham Stadium tvořilo dokonce přes 80 tisíc diváků.

pohled z ochozů domácího stadionu Arsenalu

Dostihovou část výletu tvořili sobotní dostihy v Newbury. Dostihový program je na ostrovech během vánoc mimořádně bohatý. Zvlášť nabitý je Boxing Day, tedy 26. prosinec, během něhož otevřelo brány 11 ostrovních závodišť. V sobotu se běhalo na sedmi drahách, přičemž největší pozornost se soustředila do irského Leopardstownu, kde sympatie k tamní dráze znovu potvrdil výborný Galopin Des Champs. Také v Newbury se ovšem konal dostih kategorie Gr.1, který byl určen nováčkům nad proutěnkami. S naprostým přehledem v něm uhájil neporazitelnost The New Lion, které nedlouho poté zakoupil největší překážkový majitel JP McManus. Nyní svěřenec Dana Skeltona míří na Cheltenhamský Festival, a i když není jasné, ve kterém dostihu se představí, bezpochyby bude patřit k favoritům.

Závodiště v Newbury je v permanenci po celý rok, když loni nebyl měsíc, kdy by nehostilo aspoň jeden dostihový den. Celkem se jich tam uskutečnilo 31, přičemž 12 dostihových dnů bylo překážkových a 19 rovinových. Pro obě disciplíny je Newbury důležitou drahou. Vždyť na konci listopadu hostí jeden z největších překážkových handicapů, který aktuálně nese název Coral Gold Cup, únorová Denman Chase zase patří k nejdůležitějším trialům pro Cheltenham Gold Cup. Z rovinového menu zaslouží zmínit květnové Lockinge Stakes, tedy Gr.1 dostih, který se koná na tamní rovné mílové dráze. Ta je mírně zvlněná, ale zbytek zhruba 3000 metrů dlouhého oválu není příliš členitý.

pohled na tribuny v Newbury

Pokud do Newbury vyrazíte z Londýna, doprava není nijak složitá. Vlak totiž staví přímo u závodiště a cesta z centra Londýna zabere zhruba hodinu a půl. Divácké zázemí odpovídá tomu, že Newbury patří k předním závodištím. Zaujali mě například samoobslužné automaty na pivo, které jsem následně viděl i na zmírněném ragby. Osobně jsem dostihy sledoval z tamního tiskového střediska. To nese jméno legendárního dostihového komentátora Sira Petera O'Sullevana, který poslední dostih komentoval v roce 1997 právě v Newbury, a nabízí výborný výhled na celou dráhu.

somoobslužný automat na pivo v Newbury

Dundalk – 10. ledna

Návštěva dostihů v Dundalku byla součástí Tour po irských hřebčínech, kterou organizoval ČSCHPMDK, jmenovitě pak sekretář svazu Tomáš Janda. Jeho zásluhou probíhají zájezdy do nejvýznamnějších evropských hřebčínů od roku 2014, přičemž pravidelně se jako cíl cesty střídají Anglie, Francie a Irsko. V posledních letech jsem pravidelným účastníkem těchto zájezdů, protože nabízí nejen možnost nahlédnout do nejvyšších pater evropského chovu, ale také jsou ideální příležitostí, jak se během dlouhé zimní pauzy potkat s řadou přátel a fanoušků dostihů.

Letošní tour tedy směřovala do Irska, které v lednu netradičně zasypal sníh, kvůli němuž některé hřebčíny v termínu dnů otevřených dveří zůstaly uzavřeny. Mezi takové patřil i slavný Coolmore. Díky kontaktům a úsilí Tomáše Jandy se do něj ale naše skupina nakonec podívala, takže jsme například viděli i chovnou kariéru startující dvojici Auguste Rodin a City Of Troy.

plemeník Lope de Vega, který působí na Ballylinch Stud

Součástí programu byly také dostihy v Dundalku, který leží blízko hranic se Severním Irskem. Do roku 2001 se v Dundalku běhalo na trávě a tamní doménou byly překážkové dostihy. Následně ale došlo k rekonstrukci závodiště a v roce 2007 byla otevřena all-weather dráha pro rovinové dostihy, jejíž součástí je i moderní zázemí. Součástí závodiště je také dráha pro dostihy chrtů, která je důležitou součástí tamního konceptu.

Letos se totiž v Dundalku uskuteční 41 dostihových dnů, z nichž většina připadá na zimní měsíce, kdy jsou dostihům vyhrazeny především pátky, které občas doplňují středy. Páteční dostihy se pravidelně konají večer, takže v kombinaci s prostory prosklené tribuny, z niž je nerušený výhled na dráhu, a jejíž součástí je i řada barů, vytvářejí ideální prostředí pro párty. Dostihy chrtů následují po skončení rovinových dostihů, a i protože jsou mezi nimi kratší intervaly, jsou lákavou příležitostí pro další sázky.

pohled na tribunu v Dundalku

Při naší návštěvě se dostihy pohybovali jen pár stupňů nad nulou, takže ve venkovních prostorách závodiště se potkávali především členové naší česko-slovenské ekipy. Program tvořila osmička dostihů nižších kategorií, z nichž se první odběhl v 16:00 a poslední v 19:30. Co se týče dopravy na závodiště, tak poprvé jsem Dundalk navštívil už v roce 2019, kdy jsme cestovali autobusem přímo z dublinského letiště. V takovém případě počítejte s tím, že cesta vám zabere zhruba dvě hodiny.