Sázení pro začátečníky i pokročilé
Minulý týden jsem se bohužel k psaní nedostal, začátek školního roku je náročný nejen pro žactvo. Včera se ale ke mně dostal velmi zajímavý článek, který s dovolení autora přetiskuji, a pokusím se tak alespoň částečně splatit dluh.
Protože autor článku si nepřeje být jmenován, pokusím se ho v úvodu alespoň částečně představit. Myslím, že už jsem se zde zmínil, že své tipy z této rubriky uveřejňuji i na sázkařském fóru Tipmatchbets.com. Za ty necelé tři roky si sázení na dostihy na tomto serveru získalo jistou popularitu a čas od času mě někdo osloví s otázkou ohledně tohoto sportu. Tak tomu bylo i v případě autora tohoto článku, který mě kontaktoval asi před půl rokem.
Jak je vidět níže, ve svém úsilí za tu dobu značně pokročil, když čerpá i z knih, které si objednal v Anglii. Tento článek sepsal původně pro své známé, požádal mě ale o konzultaci. Protože si myslím, že se jedná o velmi zdařilou práci, požádal jsem ho, zda-li jí můžu uveřejnit. Musím se přiznat, že něco podobného už se chystám sepsat dlouho, čas mi ale zbývá jen na víkendové rozbory a tipy. Tento „manuál“ je sice věnován anglickým a irským dostihům, myslím ale, že z velké většiny se vztahuje i na jiné země. Asi se najdou pasáže, s kterými nebude někdo souhlasit, což ale v případě tohoto sportu je v naprostém pořádku. I při návštěvě dostihového odpoledne si občas můžete si vyslechnout nespočet různých názorů na jednoho jediného koně. Tolik tedy na úvod, přeji příjemné počtení!
Základy sázení na koníky
Úvod
Bohužel, do současné doby nikdo nevymyslel, a patrně ani nikdy nevymyslí, nějaký univerzální, jednoduchý, časově nenáročný systém sázení, který by zaručoval v dlouhodobém horizontu zisk ze sázení, a speciálně to platí o sázení na koníky. Je zde totiž velké množství faktorů, které zásadně ten který dostih ovlivňují a v neposlední řadě nelze nikdy zapomínat na to, že tím hlavním aktérem (při zásadně stejných podmínkách lze např. vycházet z toho, že kvalita žokeje má vliv na výsledek dostihu maximálně v rozsahu cca. do 10 %) je „jen“ zvíře“, které také má emoce a silné a slabé dny.
Pokud se kdokoli chce sázení na koníky věnovat opravdu seriózně, dlouhodobě a ideálně, v konečném výsledku, se ziskem, pak je třeba upozornit, že jde o relativně náročné hobby, a to časově (především zpočátku, než se člověk začne ve všech podstatných ukazatelích orientovat a naučí se číst např. racecards ale hlavně „číst“ i koníky při samotných dostizích) i intelektuálně (atributem, bez kterého nelze uspět je tak mimo jiné značná trpělivost!!). Nezbývá totiž než před každou jednotlivou sázkou skutečně podrobně studovat kvanta informací o jednotlivých konících z konkrétního startovního pole a ty vzájemně porovnávat. Opravdu velkou pomůckou a výhodou v tomto směru je obsáhlý archiv videí (přístupný na účtu bet365.com) ze všech dostihů, které se běhají v Británii a Irsku, a právě přímým sledováním koníka v předešlých dostizích za konkrétních podmínek lze dosáhnout komparativní výhody oproti ostatním sázkařům a hlavně bookmakerům. Je třeba si totiž uvědomit, že jednou z hlavních výhod (a opravdu jich není mnoho, a proto se musí využít) sázkaře oproti bookmakerovi je fakt, že dostihů se každý den běhá velké množství (ano, skutečně se konají dostihy každý den v roce) a bookmaker na rozdíl od sázkaře musí „vsadit“ na každý dostih každý den, tj. ohodnotit šance všech koní příslušným kurzem. Výhodou sázkaře je tedy selektivita, tj. jednoduše nemusíme sázet na každý dostih, neb zítra, pozítří atd., budou další. A vzhledem k tomu, že o úspěchu koníka právě rozhoduje velké množství informací, vždy se musí objevit na straně bookmakera chyba v takovém hodnocení, tj. tzv. špatně vypsaný kurz na koníka, který ovšem reálně by měl mít naopak vyšší, resp. nižší kurz (statisticky prokázáno, že favorité, tj. koně s nejnižším kurzem, vyhrávají asi zhruba jen třetinu všech dostihů, tj. celé dvě třetiny byly bookmakery ohodnoceny chybně!!). Jedině hledáním takových děr/chyb bookmakerů, a sázek na ně, lze dosáhnout zisku v dlouhodobém horizontu.
Tzv. Value bet přístup
Mluvím zde opakovaně o tzv. value bet přístupu. Velmi často se zde pro vysvětlení používá klasický učebnicový, tudíž umělý, příklad se sázením při hodu mincí. Každému je intuitivně jasné, že šance (pravděpodobnost nebo jakkoli to nazveme) na to, zda padne panna nebo orel jsou 50 ku 50 %, nebo jinak vyjádřeno 1 k 1, resp. vyjádřeno kurzem by bookmaker vypsal kurz na pannu 2.0 a stejný na orla. Pokud bude kdokoli sázet dlouhodobě (např. 100 a více pokusů) na to, že padne pouze jedna z variant, ve výsledku nedosáhne žádného zisku, Sázení na jednu z variant při takovém kurzu má nulovou hodnotu. Kurz 2.0 je totiž fair a odráží realitu a skutečné šance. Pokud by ale (z jakéhokoli důvodu) kdokoli nabídl kurz na to, že padne panna ve výši 2.5 a orel 1.5, tj. tvrdil by, že je pravděpodobnější, že padne orel, přičemž my ale víme, že reálné šance jsou jiné a sázeli bychom tedy na pannu, pak skončíme se ziskem. Samozřejmě nikdy nevyhrajeme všechny sázky, ale rozdíl v hodnotě kurzu plně nahradí ztrátu ze sázek prohraných (pokud budeme sázet vždy stejně vysoké jednotky), resp. na konci bude na naší straně zisk. Co to tedy v prostředí sázek na koníky znamená? Jednoduše řečeno jde o to, zda se v dostihu podaří objevit koníka, který je kurzově podhodnocen (má vyšší kurz, než by odpovídalo jeho šancím na výhru) oproti tzv. papírovému favoritovi, který je naopak kurzově nadhodnocen (má nižší kurz, než odpovídá realitě), tj. jeho šance ne výhru nejsou tak vysoké, jak se nám snaží bookmaker „tvrdit“. Pozor (!!), abychom se rozhodli pro sázku, koník v poli, u něhož dojdeme k závěru, že jeho kurz tzv. má value, tj. je podhodnocen kurzově, měl by být v dostihu pouze jeden, pokud takových koní v dostihu najdeme víc, máme dvě možnosti, buď raději nesázet vůbec nebo sázku rozdělit mezi více, max. však dva koníky. Stejně tak tento přístup nelze zkratkovitě označit za přístup „nikdy nesázím na favority“, neboť i kurz papírového favorita sám o sobě může mít hodnotu. Jednoduše pokud dle bookmakera má favorit kurz např. 2,1 ale podle nás, pokud porovnáme zbývající koníky, by jeho kurz měl být nižší, tj. např. 1,6, pak onen rozdíl v kurzech je onou value. Z uvedeného by mělo být také zřejmé, že neplatí často mylný závěr, že vysoký kurz se automaticky rovná value bet.
Klíčem tohoto přístupu tedy je hledat a sázet pouze na dostihy, v nichž objevíme potenciální value bet u jednoho koníka. Pozor !! platí, že pokud máme v dostihu nějaké pochybnosti, neměli bychom sázet ! Nicméně pochybnostem se samozřejmě zpočátku nelze vyhnout, takže toto platí spíše už pro zkušenější sázkaře, pokud tedy začátečník raději nezvolí (což doporučuji) přístup, že pár měsíců si bude tzv. sázet jen na papíře nebo jen za symbolické částky.
Analýza konkrétního dostihu - základní faktory
Jak již uvedeno, před sázkou na dostih je třeba analyzovat množství faktorů. Obecně je možno říci k analýze konkrétního koníka, že pokud má např. v některém z předchozích dostihů „vyčnívající“ špatný výsledek, pak je třeba se na dostih podívat, zda tam nesehrál roli nějaký další faktor, např. špatně zvolená pozice pro útok ve finiši, nebo kontakt s jiným koníkem, nebo koník hodně špatně odstartuje a ztrátu již nedohoní apod., pokud jde o tyto faktory a neopakují se u dalších dostihů, pak ojedinělému výsledku není třeba přikládat váhu, naopak pokud se ale takové případy opakují, pak ano a na takového koníka nesázíme. Klíčové faktory každé analýzy jsou následující:
1) Rating – forma koníka
Dlouhodobá i aktuální forma koníka se mimo jiné odráží v jeho tzv. oficiálním ratingu, zkratka OR, kterou najdeme na každé racecard. OR koníkovi přiděluje a v průběhu roku upravuje British Horse rating Authority. Používá se jak pro vyjádření formy koníka, tak i v handicapových dostizích (o nich podrobně níže). Ale pozor, přestože tak spousta sázkařů-amatérů činí, neznamená tento údaj to, že se na racecard podívám, který koník má nejvyšší OR a ten musí zvítězit, u handicapových dostihů to je dokonce spíše výjimka, protože koník s nejvyšším OR dostává zároveň nejvyšší váhu. U nehandicapových dostihů je tento ukazatel již více vypovídající, nicméně vždy je třeba jej konfrontovat se skutečnými výsledky koníka v předchozích dostizích (a to s ohledem na konkrétní podmínky dostihu, tj. distance, povrch, třída dostihu atd.) a sledovat i vývoj ratingu, např. zda a jaký tam je progres, tj. koník se zlepšuje, nebo naopak degres atd.
2) Závodiště (tzv. course)
Speciálně v Anglii a Irsku platí, že je třeba vždy zvažovat i podmínky konkrétního závodiště a ve startovním poli si dávat pozor na koníky, kteří zde již běželi a jak byli úspěšní (samozřejmě za shodných podmínek co se distance, povrchu a třídy dostihu týče). Např. závodiště v Chesteru, Epsomu či Windsoru jsou natolik atypická, že koník, který zde byl již jednou úspěšný (v racecard je u koníka, který zde již na stejné distanci běžel, značka C&D, tj. course and distance, a pokud vyhrál, pak je tato značka žlutě zvýrazněna) zde má velmi významnou výhodu. U konkrétního dostihu pak je třeba počítat např. i s tím, zda je okruh pravo či levotočivý (ano, skutečně někteří koníci lépe běhají pouze na jednu stranu zatáček) či zda je bez zatáček (tzv. straight). Na stránkách attheraces.com i racingpost.com je vždy tzv. course guide, tj. animace závodiště a stručný popis z pohledu zkušeného žokeje, např. zda je závodiště vhodné pro koníky, kteří spíš tzv. chodí zezadu či naopak pro tzv. front runnery (tj. koníci, kteří rádi chodí start/cíl vpředu), dále zda je např. na daném závodišti důležité postavení v konkrétním boxu na startu (např. pokud je brzy po startu zatáčka nebo je některá část dráhy měkčí či naopak tvrdší, hraje roli i box, ze kterého koník startuje).
3) Distance
Dnes již naprostá většina koníků má svoji specializaci co se délky, která je pro něj optimální, týče. Samozřejmě, že to neznamená, že koník běhá výhradně jedinou distanci (např. míli), i když u koní těch nejvyšších tříd taková specializace existuje. Rozdíly v distancích však většinou nepřesahují 2, max. 3F (F značí tzv. furlong, jeden furlong je cca. 200 metrů, 1 míle – 1600 metrů - je tedy 8F). Zejména z počátku kariéry koníka se nějaký čas a pár dostihů hledá, která distance je pro něj nejvhodnější. Dokud není zřejmé, která trať je pro koníka nejvhodnější, pak na něj nesázíme. Na britských tratích (souvisí i s předchozím faktorem) je třeba rovněž z hlediska distance dávat pozor na profil trati. Např. trať 5F (nejkratší možná, jde o tzv. sprint) v Epsomu je celá tzv. downhill, tj. svažuje se, je tedy velmi rychlá a není třeba na ní taková výdrž, jako naopak třeba na 5F v Sandown, který je naopak uphill, tj. celý mírně do kopce, tj. koník, který vyhraje sprint v Sandown, velmi pravděpodobně z hlediska distance má i na delší trať, tj. 6F, zatímco opačně to neplatí, tj. koník úspěšný v Epsomu pravděpodobně bude mít problémy na delší trati nebo na trati, která krom rychlosti vyžaduje i sílu (což jsou všechny tratě, kde je zejména cíl, resp. posledních 200 metrů do kopce). Dále, u koníka, který stoupá v distanci, tj. předchozí dostihy běžel na kratší) je třeba se např. podívat na to, v jakém tempu proběhl cílem v předchozím kratším dostihu, pokud je u něj poznámka „running on well at the finish“ nebo „kept same pace“ znamená to (pozn. ideálně třeba konfrontovat s video záznamem), že mu neubývaly síly a bude schopen delší distanci zvládnout. To platí pro distanci vždy ale delší o 1F. Pozor (!!) není vůbec pravidlem, že koník, který běhá dobře delší trať, např. 7 či 6 F, bude automaticky dobrý na trati kratší. Distance se totiž liší v tempu i taktice.
4) Povrch (tzv. going)
Povrch dráhy hraje většinou velmi významnou úlohu (!!). Je jen velmi málo koníků, kteří jsou tzv. univerzální, speciálně pokud jde o rozdíly na tzv. měkké a tvrdé trati. Je třeba si vštípit následující výrazivo, se kterým se budete setkávat neustále. Seřazeno od nejtvrdší po nejměkčí trať se označuje povrch dráhy takto: Firm, Good to Firm, Good, Good to Soft, Soft, Heavy. V souvislosti s povrchem pak např. obecně platí, že koník, který je zvyklý chodit zezadu, tj. není front runner, ale raději se schová ve startovním poli a šetří síly na konec a má silný finiš, má raději měkčí trať, tj. vše od Good níž. Naopak koník, který rád udává tempo a běhá stylem start/cíl potřebuje vždy tvrdší trať, tj. vše od Good výš. Univerzální je tedy Good, zde třeba speciálně dbát na aktuální stav dráhy, neboť např, vlivem deště se může posunout na good to soft či soft a heavy. Neplatí to však vždy a u všech tratí, které mají good, záleží např. jak dlouho pršelo a jaký drenážní systém závodiště má. Ve vztahu k povrchu se pak obecně uplatňuje další pravidlo, a sice ve vztahu k výšce, resp. délce nohou koníka. Koník, který má delší nohy má raději měkčí trať. Obecným pravidlem pak je, že koník, který je úspěšný na tvrdších tratích (většinou good to firm, trať firm je spíše výjimečná), nebude úspěšný na good to soft či soft a opačně. Výjimky existují, ale je jich velmi málo.
5) Startovní pozice v boxech (tzv. draw)
Pozice v boxech, tj. číslo ze kterého koník startuje v řadě na startu, je často velmi důležitá, jak již uvedeno i s ohledem na konkrétní závodiště. Platí to pak zásadně u všech tratí kratších než 1 míle. Distance přes 1 míly už nejsou z hlediska pozice na startu tak zásadní, i když to neplatí stoprocentně. Startovní pozice jsou od čísla 1 dále od hrazení, tj. nejblíže je právě 1 atd. Pak záleží, zda následuje pravo či levotočivá zatáčka atd. Skutečně, na některých tratích lze z pouhého postavení na startu na určité distanci, pokud jsou koně relativně stejné třídy, učinit závěr, že konkrétní koník prakticky nemá šanci. Speciálně v tomto ohledu je třeba být opatrný na závodiště v Chesteru, Beverley a Goodwood.
6) Váha (tzv. weight)
Mimo handicapové dostihy je otázky váhy, kterou koník nese v dostihu, poněkud diskutabilní. Je třeba upozornit, že např. 3 letí koníci v dostizích, kde jsou i straší koníci, nesou nižší váhu než 4letí, stejně tak nosí nižší váhu klisny/kobyly oproti hřebcům/valachům. Více o váze v kapitole o handicapech, kde je naopak klíčová.
7) Třída dostihu (tzv. class)
Třída, v níž koník v předchozích dostizích běhal a byl úspěšný či naopak nikoli, je důležitý faktor. Z prvního pohledu na racecard toto není zřejmé, zde je pouze vidět umístění, ale nikoli již v jaké třídě dostihu. Je tedy dobré např. sledovat koníka, který byl průměrný ve vyšší třídě a nyní poběží třídu nižší, má totiž zde vyšší šance. Pozor ovšem, pokud byl ve vyšší třídě neúspěšný výrazně, o několik koňských délek oproti vítězi (vše je vidět na racecard), znamená to patrně, že ve vyšší třídě neměl co dělat a oproti třídě bezprostředně nižší příliš „náskoků v kvalitě nemá. Zároveň z mnoha důvodů nesázíme na dostihy třídy 4 a horší !!.
8) Trenér a žokej
I aktuální „forma“ trenérů a žokejů je důležitá. Někteří trenéři mají např. standardně v určité období dostihové sezóny lepší výsledky než v jiném období. Veškeré statistiky jsou dostupné. Je např. veřejným tajemstvím, že trenér Richard Fahey má většinou výrazně lepší výsledky na začátku sezóny rovinných dostihů, tj. v dubnu – květnu. Související otázkou je start více koníků ze shodné stáje, tj. od stejného majitele, opět je vidno z racecard. Např. se často stává, že horší z dvojice koníků stejného majitele je „obětován“ pro taktiku, např. jako vodič, aby udal tempo dostihu, ubral konkurentovi druhého koníka síly, přičemž druhý koník se „veze“ a schová se za konkurenta a v cíli těží z toho, že má více sil.
9) Odpočinek mezi dostihy
I koníci potřebují odpočinek mezi dostihy. Platí, že čím kratší distance koník běhá (5, max. 7F), tím kratší dobu na odpočinek mezi dostihy potřebuje, tito sprinteři zvládají klidně jeden dostih týdně, nicméně to neznamená, že je koník schopen běžet za X týdnů X dostihů ve stejné formě, každý koník má nějaký limit, více než 2 dostihy měsíčně už je spíše „devastace“ koníka. U delších distancí, tj. míle a výš je pak ideální doba odpočinku minimálně 14 dnů. Nicméně význam odpočinku nelze přeceňovat, zejména ne v dostizích nižších tříd, tj. pro nás třída 2 a 3, kde majitelé mají tendenci koníky používat častěji a pokud to není Xtý dostih za sebou, pak koník je to schopen absolvovat, nicméně únava se stejně pak projeví a pro sázkaře je obtížné predikovat, ve kterém závodě k tomu dojde. Dny od posledního startu jsou opět vidět na racecard.
10) „Vychytávky“ (tzv. refinements)
Tzv. vychytávkami se rozumí různé technické pomůcky, které by měly přispět k lepšímu výkonu koníka. Neznám české ekvivalenty, takže uvedu pouze anglické a ty nejčastější, jedná se o blinkers (na racerard zkratka b), tongue ties (zkratka t), visor (zkratka v). Obecně jde např. o prostředek k tomu, aby se koník soustředil pohledem před sebe a nerozptylovali ho ostatní, nebo aby se koníkovi lépe dýchalo, pokud trpí na problémy s jazykem. Vzhledem k tomu, že po čase si koník na tyto doplňky zvyká, je třeba při analýze na ně dávat pozor, pouze pokud je používá poprvé, což je znázorněno na racecard číslem 1 u příslušné zkratky.
11) Tempo a pravděpodobný scénář dostihu
Např. pokud koník, kterého zvažujeme vsadit, rád běhá start/cíl (a jak uvedeno shora, předpokladem je tvrdší trať), je rovněž třeba ve zbytku startovního pole zhodnotit, zda tam není podobný koník či více takových front runnerů, kde může hrozit, že tito koníci zvolí příliš vysoké tempo, neboť začnou mezi sebou soupeřit o vedení ještě daleko před cílovým finišem a příliš na to vydají sil a v závěru je předběhne někdo jiný. Naopak pokud ve startovním poli jsou všichni koníci, kteří chodí raději zezadu nebo mají radši volnější tempo, může být dobrým tipem ten, který rád chodí z čela. Dá se předpokládat, že bude mít na špici dostatek klidu a pokud žokej dobře zvolí tempo, má dobrou šanci, že vydrží na první pozici až do cíle. Samozřejmě je třeba brát v potaz to, že na většině GB drah je cíl mírně do kopce, na rychlejších drahách, jako je Haydock nebo Goodwood (kde je cílová rovina dokonce mírně z kopce) se dá spekulovat s tím, že front runner vydrží vysoké tempo až do konce.
Handicapové dostihy a pravidla handicapování
Téměř 60 % dostihů v GB tvoří handicapové dostihy, již pouze tento fakt sám o sobě značí, že tyto dostihy nelze ze sázkařského hlediska opominout, ba právě naopak. Podstatou handicapových dostihů je předpoklad, že váha, kterou koník v dostihu nese, ovlivňuje jeho rychlost a pokud se koníkům s různou výkonností (s různým OR) v příslušném dostihu přidělí různé váhy, pak se uměle vyrovnávají šance prakticky celého startovního pole na vítězství, ideálně by vlastně všichni při správné alokaci vah měli doběhnout do cíle zároveň. Ze sázkařského hlediska jsou handicapové dostihy zajímavé zejména proto, že startovní pole bývá obvykle vícečlenné než u listed či group races a především kurzy bývají obvykle napříč startovním polem obvykle vyšší, neboť „odhalit“ favorita bývá obtížnější.
Jak již uvedeno ad 1 výše, koníkům se průběžně (každé úterý, pokud absolvoval mezitím dostih) ze strany BHA uděluje/upravuje OR. Tento údaj krom jakéhosi ohodnocení výkonnosti koníka znamená i údaj pro handicapové dostihy. Konkrétní číslo OR je totiž také vyjádřením hmotnosti, která se používá v těchto dostizích. Tato hmotnost je v librách, tj. např. koník s OR 102 může mít v dostihu handicap 102 liber, tj. cca. 51 kg. Pozor, to neznamená, že koník dostane navrch pro dostih přidáno 51 kg, jedná se o relativní, vztahovou veličinu, ze které se odvozuje konkrétní váha, kterou koník v dostihu ponese. Pro konkrétní dostih se dle startovní listiny pro všechny koníky počítá váha podle koníka s nejvyšším OR, ten dostane také nejvyšší váhu, váha dalších koníků se pak určuje ve vztahu jejich OR k OR právě toho nejlepšího koníka. Na racecard je vždy vidět OR i váha u každého koníka.
Libry váhy mají své opodstatnění v předpokladu, že každá libra váhy navíc se projevuje v dostihu jako vlastně délka, o kterou má koník s nižší váhou virtuální náskok oproti koníkovi s nižší váhou. Dle oficiálních guides BHA se vychází z následujících předpokladů:
Na distanci 5F představuje náskok 1 délky váhu 3 libry
Na distanci 6F představuje náskok 1 délky váhu 2,5 libry
Na distanci 7-8F představuje náskok 1 délky váhu 2 libry
Na distanci 9-10F představuje náskok 1 délky váhu 1,75 libry
Na distanci 11-13F představuje náskok 1 délky váhu 1,5 libry
Na distanci 14F představuje náskok 1 délky váhu 1,25 libry
Na distanci 15 a více F představuje náskok 1 délky váhu 1 libry
Jak již uvedeno, OR se reviduje každý týden, proto pokud se stane (a to zejména u koníků běhajících krátké sprinty, kteří během týdne zvládnou dva dostihy), že koník např. ve středu vyhraje dostih a další běží v neděli či pondělí (tj. nedošlo ještě k revizi OR), může obdržet tzv. penalty, tj. extra váhu navíc za vítězství, v které však není zohledněno, o kolik délek vyhrál.
Další variantou je koník tzv. „out of handicap“, což znamená, že po stanovení vah všech koníků v dostihu vychází váha určitého koníka pod hranicí minimální váhy.
V handicapových dostizích je pak třeba rovněž sledovat i příslušného žokeje, neboť méně zkušení žokejové, resp. žokejové, kteří nemají určitý počet vítězství, mají nárok v dostihu na váhové úlevy, a to ve výši 7 nebo 5 liber. Toto číslo je uvedeno opět v racecard u jména žokeje a tuto váhu je tedy třeba pro účely dostihu odečíst. Úleva žokeje může být zajímavá zejména v případě, že koník naposledy zvítězil v handicapovém dostihu (za což bývá obvykle přídavek cca 6 liber), žokej to ale díky své úlevě eliminuje.
Závěr
Tady manuál končí, já myslím, že i pro zasvěceného fanouška dostihového sportu obsahuje spoustu užitečných informací. Ze strany zástupců naší sázkovky Betino bývá slyšet, že lidé na dostihy nesází, protože je to moc složité. S tím se dá i podle výše uvedeného souhlasit, na druhou stranu je ale třeba podotknout to, že žádné „jednoduché“ sázení neexistuje. Samozřejmě v případě fotbalového, či tenisového zápasu vybíráte pouze dvě možnosti, i tak ale musíte zvážit několik faktorů, jako vzájemná statistika, předpokládaná sestava (u kolektivních sportů) nebo třeba obliba povrchu (u tenisu). Mám takový dojem, že pokud by někdo sepsal podobný zodpovědný manuál na nějaký jiný sport, nebude zas o tolik kratší, než tento.
Navíc, když už se dostanete v analýze na „jednoduchý“ sport ke zdárnému konci, máte k dispozici v lepším případě kurz cca 2:1. To ovšem většině sázkařů nestačí, na navýšení kurzu proto volí „akovku“, kde už je ale třeba přidat dalších pár zápasů. Ve finále tedy musí analyzovat alespoň šest či více událostí, což už se rovná malému startovnímu poli v dostizích.
Samozřejmě, s každým přidaným zápasem se riziko prohry zvětšuje, těžko tedy říct, co je „jednodušší“. Pokud má někdo přístup k informacím, cestu si najde, jak je nakonec patrné i z celého článku. Doufám, že jak začátečníkům, tak i pokročilým pomůže. Při sázení (ať u nás či někde jinde) přeji všem hodně štěstí!
Ferdinand Minařík