Jaroslav Fabris: Ohlédnutí handicapera

Tamní program totiž tvořila především premiérová jedničková steeplechase sezóny a dvojice rovinových „open dvojek“, v nichž se představilo několik hvězd trenéra Josefa Váni.

Než se dostanu k výsledku Velikonoční STCH Statek Blata Český ráj, rád bych podotknul, že její vypsání pomohlo k vytvoření kvalitního celosezónního programu pro špičku klasických steeplerů. Tradice Velké pardubické u nás staví do centra pozornosti především cross country, ale ty jsou v ostatních státech s rozvinutým překážkovým provozem spíše okrajovou disciplínou. Je tedy dobře, že i další překážkové disciplíny dostávají více prostoru. Vždyť podle schválených termínů a propozic je plánováno sedm jedničkových klasických steeplechase, jež jsou vypsány v intervalech tři až šest týdnů. Podíl na tom má také obnovení červencového dne v Pardubicích a Velké mostecké steeplechase. Do tohoto výčtu přitom není zahrnuta Velkou národní steeplechase o pohár Josefa Váni, která zatím v termínové listině schází, ale jejího třetího ročníku bychom se měli dočkat ve druhé polovině sezóny.

Ve velikonočním vrcholu s výrokem „zadrženě daleko“ zvítězil Sundara, který tak pokračuje v loni započatém progresu. Na druhou stranu je třeba podotknout, že výrazným rozestupům nahrávala měkká dráha a za druhým Mistrem Westminsterem, jenž není žádným velkým bojovníkem, se umístili koně, kteří nepatří mezi špičku. Pravý bratr Sundary Tamarind Cove nepotřeboval k vítězství ani zdaleka vyběhnout svojí top formu. Nicméně ve druhé polovině loňské sezóny se mu vůbec nedařilo, takže vítězství netradiční taktikou start-cíl s minimálním použitím bičíku je dobrým odrazovým můstkem. S přehledem splnil roli favorita také Timekeeper, jemuž prospělo ubrání metrů. Nejvíce mu na paty šlapaly Williann a Santin, které sice mají slušnou třídu, ale pro obě to bylo trochu krátké, když nejlepší formy vyběhly na supervytrvaleckých distancích.

V centru pozornosti jsou na jaře tříletí. Těch se v Lysé představilo pět v dostihu debutantů, přičemž největší pozornost poutali Aeneas a Flames Of Horeb. Ti jsou totiž stejně jako všichni výše jmenovaní syny výborného Galilea a svěřenci Josefa Váni. Na dráze jim sice bez větších problémů utekl český odchovanec Bettysuteki, ale to neznamená, že by měli rezignovat na klasické ambice. Výsledek dostihu totiž zkresluje falešné tempo a koneckonců ani Tamarind Cove nebo Timekeeper toho při debutu mnoho nepředvedli. Na čele hitparády o nejlépe vypadajícího tříletka po Galileo nicméně nadále zůstává Wroblewského Palazzo Corsini.

Před týdnem jsem se zmiňoval, že se stále čeká na první rovinové vítězství na zahraničních drahách. To už ovšem neplatí. Jednak čeští koně vítězili v Bratislavě, když parametrů tamní dráhy dokonale využil tempař Ideal Approach, ale především se dařilo ve Francii. Obě tamní vítězství jsou sice z dostihů kategorie D, což bez větší znalosti francouzských propozic může evokovat, že se jednalo o menší dostihy, ovšem tak tomu rozhodně není. Za Icarem se totiž seřadila dvojice black-type umístěných koní a jeho francouzský handicap vystoupal na 39 kg, což by mělo odpovídat české známce 83 kg. Donuts Reyor zase včera zvítězil v handicapu Quinté +, tedy v hlavní sázkařské události dne, jejíž účastníci si bez majitelských prémií rozdělili 52.000 euro. Navíc doporučuji shlédnout video, protože k vítězství se propletl ze zdánlivě beznadějné pozice.

(Jaroslav Fabris)