Jaroslav Fabris: Ohlédnutí handicapera
O uplynulém víkendu zahájil Den evropské šlechty sezónu na karlovarském závodišti, které hostilo první vážnější trial pro České derby, a také se hned několik českých koní představilo na black-type scéně.
Na startu karlovarské dvojky pro tříleté se sice sešla pouze sedmička koní, ovšem zajímavá jména nechyběla. Vždyť z patnáctky ante-post favoritů Českého derby se jich představila rovná třetina. Vypovídající hodnotu dostihu bohužel snižuje pomalé tempo, které nejlépe ilustrují naměřené čtyřstovky (29,98 - 28,85 - 27,94 - 26,01 - 21,34). Z nich je patrné, že dostih se šel na šprica, takže o vytrvaleckých schopnostech jeho aktérů nic nového nevíme. Black Canyon přesto ukázal, že je favoritem derby po právu.
Právě on diktoval falešné tempo, takže měl do sprinterské koncovky nejlepší výchozí pozici, nicméně myslím, že pokud by to rozjel rychleji, jméno vítěze by nebylo třeba luštit z cílové kamery. Jako narostlý kůň s dlouhou cvalovou akcí totiž vypadá na tempaře, což koneckonců dokázal v Pražském zimním favoritovi, v němž své soupeře jednoduše ucválal. Do budoucna ho sice vidím spíše jako koně s optimem právě kolem dvou kilometrů, což byla ideální parketa jeho otce Mandura, z něhož toho má opravdu hodně, ale derby už dokázali vyhrát i kratší koně.
Dobrý výkon podal i těsně druhý Nagano Gold, i když je potřeba zmínit, že na jeho straně byla výhoda 4 kg a startu v nohách. Zajímavým koněm je také třetí Fighting Lips, v jehož případě souhlasím s trenérem Pavlem Tůmou, že spíše než koněm pro derby, je koněm pro St Leger. Lámat hůl nelze ani nad lepším z Váňova dua Aeneasem, který by se měl stejně jako Nagano Gold představil už za týden na derby distanci ve Velké Chuchli.
Během prodlouženého víkendu jsme mohli sledovat hned čtveřici českých startů na black-type scéně, o které se postarali svěřenci čtyř různých trenérů. Tyto skutečnosti jsou sami o sobě pozoruhodné, protože ještě před pár lety byly střety s evropskou špičkou spíše ojedinělé a záležitostí hrstky vyvolených. Častější starty v black-type dostizích ale samozřejmě neznamenají, že by měly být chápány jako samozřejmost a nezasluhují výraznou pozornost.
Subway Dancer a Mikesh bohužel skončili daleko za soupeři. V případě druhého jmenovaného bylo o osudu dostihu rozhodnuto už krátce po startu, protože ho žokej Wladimir Panov nedokázal schovat za koně a „jihočeský kocour“ už několikrát dokázal, že je pro něj klidný průběh alfou a omegou. Na přílišnou aktivitu doplatil v rychlém dostihu také Trip To Rhodos, který vybojoval aspoň pátou příčku. O vražedném tempu nejlépe svědčí výsledek Holdthasigreena. Ten o měsíc dříve stylem start-cíl zvítězil v Maisons-Laffitte, kde na něj Trip To Rhodos ztrácel 8 délek. Tentokrát ale vycouval z podstatného dění už na začátku cílové roviny a skončil daleko poslední.
Nejvýše tak český prapor držela Partyday. Ta se představila v hannoverském listed pro klisny, v němž o špici nikdo velký zájem neměl, a tak to vzal Václav Janáček na sebe. K vítěznému závěru nakonec chyběl pouhý nos. Přesto se vítězka loňské JCK stala teprve třetí českou vícenásobně black-type umístěnou klisnou. Těmi předchozími jsou Sakheart a Leo Gali, které rovněž připravoval Václav Luka.
Druhou příčku v listed vybojoval také Fafintadenient. Svěřenec Josefa Váni v Compiegne nestačil pouze na Fix Le Kapa, který vlastní anglický rating 143 liber nosil o 2 kila méně. Francouzské koně s handicapy 59 až 70 kg nechal minimálně 7 délek zpět. Osobně tento výsledek stavím výše než úspěchy českých překážkářů na italských drahách, kde s výjimkou Grand Premia podobně kvalitní konkurence nestartuje.
(Jaroslav Fabris)