Ondřej Blahník: Jak by to mohlo být

Ondřej Blahník: Jak by to mohlo být

Můj pohled, jaká by mohla být skladba rovinové sezóny a kam by mohly směřovat překážkové dostihy.

 

Rovinové dostihy

Rovinové dostihy u nás kopírují zajetý evropský formát. Dostihy pro dvouleté, jejichž kategorie se během sezóny stupňují, klasické dostihy pro tříletý ročník s odpovídajícími distancemi, srovnávací dostihy pro tříleté a starší na různých tratích, dostihy pro starší koně na začátku sezóny. Máme tu vybudován systém tradičních dostihů, který umožňuje koním uplatnit se na jednotlivých distancích. A o to také jde. Aby koně s distanční specializací měli během sezóny dostatek možností.

Zaměřím se teď na vrcholné dostihy. Nevadí mi, když se s termínem jednotlivých dostihů hýbe, měly by však mít návaznost a neměly by kolidovat s jinými u nás nebo v blízkém zahraničí. To se týká především dostihů na Slovensku, ale mohou to být i velké dostihy v Polku či Maďarsku. Populární je v Evropě pořádání velkých mítinků, ve kterých se během jednoho nebo více dnů uspořádá několik velkých dostihů. Ve Francii je to třeba známý “Arc” víkend, v Británii populární Royal Ascot, v Německu derby mítink v Hamburku nebo Baden Baden. Ve střední Evropě je to především Turf Gala v Bratislavě, kde se střetává regionální špička, což platí i o tamním derby mítinku.

U nás šli tímto směrem v Pardubicích, kde před tradičním překážkovým mítinkem pořádali i rovinový s velkými dostihy na různých distancích. Také derby program ve Velké Chuchli se rozrostl o více jedničkových dostihů. V Pardubicích se však rozhodli jít jen překážkovým směrem a dotace jedničkových dostihů při derby jsou směšně nízké. To platí nyní i o jednom z vrcholů sezóny pro vytrvalce, Zlatém poháru. Proto je určitě vzpruhou vznik Evropského poháru žokejů, kde jsou dotace dostihů na naše poměry na velmi dobré úrovni. Jejich konání je ale také závislé na volném vysílacím čase, a proto by měl být termín letos dříve než při úvodních dvou ročnících. Změny termínů nebo i distancí nejsou v dostizích zas tak neobvyklé. Třeba v Británii spojili dva tradiční dostihy Queen Elizebeth II Stakes a Champions Stakes, které navíc přesunuli z Newmarketu, a spolu s dalšími velkými dostihy vybudovali Champions Day v Ascotu. Distance se zas měnila třeba u francouzského derby.

Bylo by dobré, aby každá distance měla v sezóně vybudovaný takový seriál na sebe navazujících jedničkových dostihů, z nichž by třeba trojice měla zajímavou dotaci i pro koně, kteří dokážou běhat black type dostihy v zahraničí. A těch přibývá.

Podceňováni jsou především sprinteři, kteří u nás mají jen jediný vrchol v podobě Svatováclavské ceny, který se navíc v posledních letech běhal o mizivou dotaci. Nevím, jestli je její přesun do Mostu ideální, ale pokud to má znamenat výrazné navýšení dotace, pozitiva rozhodně převažují. Také tady chybí větší dostihy pro středotraťaře. Trochu to napravil EJC Middle, který se běhá na 1800 metrů. Určitě by ale Varům nebo Mostu slušel velký dostih na 2000 metrů, což je v Evropě, ale i ve světě skoro nejcennější distance. I když přesun EJC na dřívější termín je spíš z marketingového hlediska, zamlouvá se mi návrat k době, kdy vytrvalecký srovnávací vrchol byl před St Legerem. V Evropě tomu tak je ve většině států. Tříletí se střetnou se staršími na klasické distanci 2400 metrů, a protože většina ultravytrvalců bývá pozdních, mají ještě chvíli čas dospět na distanci St Legeru.

 

Překážkové dostihy

Rovinové dostihy u nás mají svůj rámec podobný tomu, jaký funguje v ostatních evropských zemích. Překážkový provoz je podle mě stále hodně zakonzervován a byly by tu možnosti jak ho lépe propojit s ostatním světem. U nás se všechno točí kolem Velké pardubické a to je na jednu stranu dobře. Je to náš největší překážkový dostih, který má asi jako jediný dostih u nás jméno i ve světě a na jehož startu se pravidelně ukazovala zahraniční konkurence. Naše centrální překážkové závodiště v Pardubicích je také na cross country uzpůsobené. Cross country tu má svou historii a tradice by se určitě neměla měnit. Jde spíš o to, že podle mého názoru je vše až moc směřováno touto cestou. Pardubice jsou jediným naším velkým závodištěm, které se specializuje na překážkové dostihy, ale ty jsou mnohem rozmanitější. Jde i o to, že nějaký systém, kde by nebyli takhle razantně upřednostňováni jen krosaři, by mohl pomoci koním, kteří se hodí na jiné disciplíny nebo mladým koním, kteří k těžkým krosovým skokům můžou postupně dozrát.

Pokusím se tedy načrtnout vizi, s kterou mnozí nemusí souhlasit nebo pro mnohé může být až moc velkou fikcí. Začnu druhem dostihů. Ty se dělí na proutěné překážky, steeplechase a cross country. V poslední době se hodně řeší jak pojmout rozdíly mezi nimi, protože některé druhy dostihů na různých závodištích splývají. Před rokem 1990, co si pamatuji, tu byly proutěnky jako okrajová disciplína, steeplechase ve Varech, Chuchli, Slušovicích, ale i jinde, a především krosové Pardubice.

V devadesátých letech pak dochází k více změnám. Pozitivní podle mě byl vznik jedničkových dostihů pro proutěnkáře, u některých dostihů prodloužení distance, když se před tím běhaly skoro vždy na tratích do 3200 metrů a často i kratších. Vybudování klasické steeplechase po anglickém vzoru v Pardubicích, i když parametry umělých překážek nikdy nedosáhly tamních rozměrů. Vybudování překážkové dráhy v Mostě s přírodními skoky. Kvůli klusácké dráze však mizí steeplová dráha v Chuchli, později kvůli golfu končí steepl ve Varech. Zaniklé závodiště v Hluboké nad Vltavou můžou kompenzovat Kolesa.

Nyní tu tedy máme dostihy přes proutěné překážky, které však nemají celoroční jedničkový cyklus. Takzvané klasické steeply v Pardubicích a Varech, jejichž skoky podle mě nedosahují dostatečných rozměrů. Steeplovou dráhu v Mostě s živými ploty. Na některých drahách zařazením minima krosových skoků přechází steeplechase do kategorie cross country, jejíž předpokládané náročnosti ale nedosahuje. A krosovou dráhu v Pardubicích s její typickou oranicí. Jako milovník anglických překážkových dostihů jsem kdysi vítal vybudování steeplechase s umělými skoky v Pardubicích. Z dnešního pohledu, kdy se naše koně dostanou na ostrovy skutečně výjimečně, jsem již svoje mínění přehodnotil. Daleko praktičtější mi přijde přiklonění se k steeplovým dostihům v Itálii a Francii, které naši koně navštěvují, a návrat k naší tradici živých plotů.

 

Proutěné překážky

Podle mě by pomohlo sjednotit proutěné překážky s klasickými steeply přes umělé skoky. Stejně to často běhají ti samí koně. Překážky se mohou připodobnit italským siepi nebo francouzským haies. To znamená o něco nižší skoky, než které byly doteď pro klasické steeplechase. Na nich mohou začínat tříletí, jejichž momentální program je více méně v pořádku. Sbírají zkušenosti a při Velké mají ti nejlepší svůj vrchol. Nejvíce by sloučení sytému v jedny dostihy přes lehčí skoky pomohlo čtyřletým a starším koním, kteří by mohli mít celoročně pestřejší program. Dostihy by měly mít dvě základní distance 3200 metrů a 4000 metrů, které by se během celé sezóny doplňovaly. Především pro čtyřleté je podle mě lepší dvoumílová trať. A že si dokážou poradit i se staršími, dokazovali v minulosti i s menší úlevou, než mají nyní.

 

Steeplechase

Steeplechase by se tak odehrávaly na drahách s živými ploty, maximálně s dostatečně velkými umělými skoky. Takovou dráhu ale máme momentálně pouze v Mostě a to je málo. Přimlouval bych se, aby v Lysé a Slušovicích vypustili z kurzů krosové skoky. Obtížnost cross country zařazením jednoho nebo dvou takových skoků stejně nedocílí. Možná by pomohlo nějaké nařízení, že cross country je to až v případě zařazení třeba tří krosových skoků do kurzu, ale nemohlo by jich tam být méně. Tím by se tyto druhy dostihů oddělily. Pak je tu absence takové dráhy na našem centrálním závodišti. Nevím, jestli se tam dá trať jen pro steeplechase vybudovat. Kdysi se běhala “klasika” na travnatém pruhu za lesem, ale to se šlo do roviny na druhou ruku a opačná varianta naráží na vodní příkop. Docela mi však vadí, že nemůžu u nás vidět koně, kteří třeba běhají v Itálii Gran Premio Merano, protože u nás není velký steepl po trávě. Možná by jen stačilo vymyslet trasu, kde by se v oranici šlo jen určité procento dostihu, a na trati by nebyly krosové skoky. Takové dostihy by mohli chodit mladí koně, než dozrají do obtížných cross country. Odvážná myšlenka je i to, že by se cross country běhali až od distance 4000 metrů. I jinde v Evropě se běhají krosy na delších distancích. Podle mě je i nebezpečné ve větší rychlosti v dostizích na dvě míle překonávat drop, Hadí příkop a podobné skoky. Poplerův memoriál by tak mohl být spíš takovou klasickou steeplechase.

 

Cross country

Dostihů cross country by se tak účastnili již více specializovaní koně a jejich nejvyšším cílem by byla samozřejmě Velká pardubická. Ta má vybudovanou sérii čtyř kvalifikačních dostihů. Nevím, jestli do budoucna bude nutné dodržovat stávající kvalifikační podmínky, dobře dotované cross country s dlouhou distancí by však měly být zachovány. Nemusely by se ale běhat na stejné distanci a se stejnou dotací, ani kdysi tomu tak nebývalo. Líbil se mi ten model, kdy červnová kvalifikace byla takovým vrcholem první části sezóny. Poslední kvalifikace v září by zas již kvůli blízkému termínu Velké nemusela být tak dlouhá.

 

Pardubický vrchol

Po zrušení rovinového dne před Velkou pardubickou se snaží pořadatelé najít nějakou skladbu dvoudne, která by obsahovala co nejvíce překážkových vrcholů. To je dost obtížné. Přestože se speciálně na tento víkend všichni připravují, takhle široká špička tu není. Nevím, z jakého důvodu se nemohou jednotlivé druhy dostihů prolínat oběma dny. To, že první den absentují oblíbené cross country, sobotnímu programu nenahrává. Podle mě není nutné, aby se uskutečnilo co nejvíce dostihů se statutem první kategorie.

Čtyřdenní program Cheltenhamského festivalu, který je považován za největší překážkový svátek, těží z množství dostihů pro nováčky na jednotlivých distancích. Kostru tvoří jen pět dostihů pro absolutní špičku. Dva dostihy přes proutí na 3300 a 4800 metrů a steeply na 3200, 4200 a 5300 metrů. Zbytek doplňují populární handicapy. Proto bych spíš doporučoval vybudovat několik velkých dostihů, kde se střetne skutečná špička. To nyní platí především pro první den, kde jsou vrcholy v podobě Stříbrné trofeje a Křišťálového poháru. Jim by určitě pomohlo rozdělení distancí. Po zrušení, podle mě nepotřebného, dostihu pro čtyřleté proutěnkáře, z nichž jedničkové výkonnosti dosahuje jen malá část, by mohli čtyřletí nebo rychlejší starší startovat v Křišťálovém poháru na 3200 metrů. K atraktivitě by oběma dostihům pomohlo navýšení dotace. Především ze Stříbrné trofeje by se podle mě mohl stát velký dostih. Britové ve Francii často okupují jejich velké dostihy přes tamní haies a mohla by pro ně být větší motivace zúčastnit se zdejšího mítinku, když by tu nebyla jen krosová Velká pardubická.

V neděli zas trochu navíc vidím kros pro pětileté. Ti nejlepší přeci můžou obohatit Cenu Vltavy. Těm, co se s kvalitními staršími krosaři chtějí popasovat později, by pomohlo vypsání zmiňovaného většího dostihu s lehčím kurzem, který by vyhovoval i koním, co oranici zrovna nemusí. Ostatním by měly být určené rámcové dostihy, třeba handicapy, které vyrovnají šance účastníků. I menším majitelům se tak umožní účast na tomto překážkovém svátku.

(Ondřej Blahník)