Ondřej Blahník: Velká pardubická bez cizinců

Hlavním tahákem je samozřejmě náš nejslavnější dostih Velká pardubická, která tradičně strhává pozornost dostihové i laické veřejnosti.

V minulých letech jsme byli zvyklí na dvojden, jehož první část tvořily dostihy rovinové a druhou překážkové. Sobotní program byl složen z jedničkových dostihů různých distancí a vrcholil Pardubickým St Legerem. Od tohoto modelu loni pardubičtí pořadatelé ustoupili a místo jedničkových klání vypsali tři vytrvalecké roviny nižších kategorií a zbytek dostihy přes lehké skoky, jímž vévodil Křišťálový pohár. Letos bude na programu jen jedna roviny tzv. bumper a zbylých šest dostihů jsou proutěné překážky a klasické steepechase. Přibyl další vrchol Stříbrná trofej. To se zdá jako posun správným směrem, ale chtělo by to víc.

Proti specializaci na překážkové dostihy se nedá nic namítnout. Rovinový mítink si však vybudoval tradici, scházela se zde silná konkurence, dráha byla korektní, i když ostré oblouky nebyly až tak ideální. Nebude lehké ho nahradit a uspořádat zajímavý sobotní program je výzva. Většina návštěvníků sice zamíří do areálu až v neděli, aby shlédla Velkou pardubickou, divák by ale měl proč přijít i první den.

Já osobně mám dostihy přes proutěné překážky i takzvané klasické steeplechase rád. Tentokrát bude i konkurence z okolních států. Přesto bych si představoval, že by mě mohla přilákat kvalitnější pole. To je dáno propozicemi, kdy během celého roku chybí dostihy pro jedničkové proutěnkáře a koně se pak na tento typ dostihů nespecializují a také výší dotací. Klasické steeply jsou na tom lépe, mají během roku pár velmi dobře dotovaných dostihů, i když všechny jsou na distanci přes 4000 metrů a i v sobotu si vlastně oba vrcholy distančně konkurují. Bohužel právě jejich dotace moc vysoká není. Nevím, zda se dá konkurovat italskému Meranu, kam dva týdny před tím míří většina našich dobrých koní, ale takový souboj Brog Dease, Fafintadenienta a Anakinga by byl jistě tahákem.

I přes případnou kvalitu v těchto dostizích, tradiční pardubické diváky lákají především krosy. Proto by stálo za úvahu prohodit některé dostihy a na sobotu přesunout třeba dvě cross country. Chápu, že na nedělní den D by se pak musela upravit dráha, ale při troše snahy by se na to snad nějaký čas našel. Sobotní den by tak nemusel být chudým doplňkem s malou diváckou návštěvou, ale pevnou součástí dvojdne, na který by se diváci těšili.

Další věcí, která do Pardubic láká a která dělá z Velké pardubické dostih, o němž se mluví i v Evropě a vypisují na něj kurzy i britské kanceláře, je mezinárodní účast. Ta byla s tímto překážkovým vrcholem spojována vždy. Ať to byla v počátku bohaté historie především účast koní z Německa, ale i Itálie, Rakouska či Francie, za dob komunismu to byli především Sověti a i zástupci dalších socialistických zemí. V nové éře od devadesátých let si sem našli cestu koně z předních překážkových zemí Británie, Francie a Irska. Ne vždy měli dostatek třídy a ne vždy si poradili se specifiky pardubické dráhy. Už to, že naše centrální překážkové závodiště se specializuje na cross country, které jsou v ostatních zemích brány jako okrajová disciplína, je pro zahraniční účastníky obtížné.

Cross country ale v poslední době získávají na popularitě. Především ve Francii se jich běhá hodně a míří na ně i hosté z ostrovů. Tam byla cross country donedávna neznámým pojmem, ale vybudováním krosového kursu na hlavním závodišti v Cheltenhamu se vše změnilo. Krosy se běhají v irském Punchestownu i italském Meranu. Významná je série dostihů sdružená pod Crystal Cup. Dráhy jsou ale všude různorodé a pro každou je potřeba ten správný typ koně. Pardubická je specifická svou oranicí, koně však můžou cválat po dlouhých diagonálách. V Cheltenhamu je trať více technická, ve Francii se zas setkáváme s výrazným převýšením terénu.

Velká pardubická je nejlépe dotovanou cross country a stále má své jméno v zahraničí. Mělo by být ale prvořadým zájmem, dostat sem zahraniční účastníky. Bez nich by se mohla stát jen regionálním specifikem a jen takovou větší kvalifikací. Možná že konkurence již vyrůstá v Polsku, kde se ve Wroclawi do překážkových dostihů začalo hodně investovat, ale prioritou by měla být účast z velkých překážkových zemí. I letos bylo na přihláškách pár zajímavých jmen. Spekulovalo se, že by do Pardubic měla přijet francouzská Vinga, která si v aktuální sezóně připsala čtyři prvenství včetně dvou největších cross country Prix Anjou-Loire Challenge a Grand Cross de Craon. Ve vzduchu byla i účast Bless The Wings, jenž se několikrát umístil v cheltenhamských cross country a na jaře jen těsně prohrál Irish Grand National. Bohužel žádný z cizinců ses letos na trať Velké nepodívá.

V dalších letech se to doufejme změní a pokud by i případné navýšení dotace třeba Stříbrné trofeje přilákalo další zajímavé účastníky, mohl by se pardubický mítink pyšnit skutečným mezinárodním leskem.

Cizinci úspěšní i neúspěšní

Velká pardubická je cross country se svými specifiky. Je známa především tím, že se zde běhá v oranici. Ne každý kůň se na tento dostih hodí a především zahraniční účastníci musejí vybírat správný typ bez vyzkoušení zdejších reálií. Toto je takový výběr koní z Británie, Francie a Irska, kteří se od roku 1990 zúčastnili pardubických dostihů a buď zde uspěli nebo naopak přes jejich nezanedbatelnou třídu, si se zdejšími reáliemi nedokázali poradit.

Účastníci Velké pardubické

Boreen King - V roce 1990 byl ve Velké pardubické čtvrtý, tedy v době, kdy ještě nebyly upravené skoky jako dnes. V Británii běhal malé dostihy a jeho rating byl okolo 100 lb.

Hartiche - V roce 1992 přijel s vizitkou čtyř vítězství, třech druhých a jednoho třetího místa z francouzských krosů. Jeho pouť ale skončila pádem na Taxisu.

It’s A Snip - Na ostrovech běhal malé dostihy. Ve Velké pardubické se mu ale dařilo náramně. Hned ve svém prvním startu v roce 1994 skončil druhý za Eruditem a o rok později dokonce zvítězil. V roce 1996 skončil třetí, když se v jeho sedle pardubickému publiku představil Richard Dunwoody.

Irish Stamp - Na ostrovech byl jeho největší úspěch třetí místo v punchestownském Gold Cupu, většinu kariéry ale běhal dostihy class 3. Do Pardubic přijel poprvé v roce 1996 po druhém místě v Grand Steeplechase de Flandres v belgickém Weregemu. Ve Velké ho vedl Norman Williamson, který například s Master Oats vyhrál Cheltenham Gold Cup, a nestačili jen na vítězného Cipíska. Hned v dalším startu byl druhý v Sporting Index Cross Country Chase v Cheltenhamu. V Pardubicích startoval i v roce 1998 a 1999, ale do cíle už se nedostal.

Superior Finish - V Británii patřil mezi širší špičku. Jako začínající steepler byl v Cheltenhamu druhý v Sun Alliance Chase (dnešní RSA), pak se zabydlel v handicapech. Byl třetí v Scottish Grand National, nejlepší ale měl sezónu 1995/1996, kdy byl třetí v Hennessy Gold Cupu v Newbury a stejné místo obsadil i v Grand National. V dalších letech však startoval jen sporadicky a v roce 1998 zamířil do Velké pardubické. V dostihu ho vedl mladý Ruby Walsh, ale před Popkovickým skokem překřížili všem dráhu a způsobili hromadný pád.

Risk Of Thunder - Na ostrovech se proslavil především šňůrou sedmi vítězství v La Touche Cupu, což je cross country v Punchestownu. Ve Velké pardubické startoval poprvé v roce 1998, kde vedený Richardem Dunwoodym se po hromadném pádu na Popkovickém skoku ocitl s náskokem na čele, nepřešel však přes zahrádky. Na jaře doma skončil čtvrtý v Irish Grand National a na podzim se do Pardubic opět vrátil. Dostihem ho na čelní pozici provedl Ken Wheelen, ale v závěru nestačil na útok Peruána.

Anatole - V sezóně 2001 nenašel ve Francii přemožitele, když vyhrál čtyři cross country včetně Prix Basile Lachaud Grand Cross v Pompadour. Na podzim pak zavítal do Pardubic a vedl si dobře. Držel se v předních koních, když ho na druhé překážce před cílem postihl nešťastný pád.

Djeddah - Ročník 2001 byl cizinci hojně zastoupen. Přední francouzský trenér Francois Doumen nasedlal svému synovi koně s bohatou kariérou. Ten pět let před tím vyhrál Feltham Novice’s Chase (Gr.1) v Kemptonu a pak byl třetí v RSA Chase. V roce 2000 skončil na devátém místě v Grand Natinal a na jaře 2001 doběhl sedmý v domácí Grand Steeple-Chase de Paris. Ve Velké pardubické se pro něj ukázaly jako problematické zahrádky, které se mu nepodařilo absolvovat z čelní pozice.

Supreme Charm - Na podzim roku 2000 vyhrál cheltenhamskou cross country Sporting Index Chase. V Pardubicích se mu však o rok později vůbec nedařilo. Ocitl se vzadu již při překonávání Irské lavice a jeho pouť skončila pádem na Popkovickém skoku. Vše si vynahradil na jaře v Aintree, kde doběhl v Grand National pátý.

Falcon Du Coteau - Doma v Irsku vyhrál Listed Handicap Chase, ale s nízkým ratingem. Rok poté se účastnil Velké pardubické a dokončil čtvrtý, když první trojici s vítěznou Registanou vůbec neohrozil.

Luzcadou - Startoval ve Velké pardubické v letech 2004 a 2005, ale nedařilo se mu. Napoprvé skončil na Velkém anglickém skoku a o rok později v závěru přestal stíhat. V cross country v Cheltenhamu byl naopak úspěšný a ve všech třech dostizích v sezóny 2004/2005 se umístil na třetím, pátém a druhém místě.

Takagi - V začátcích překážkové kariéry vyhrál Gr.3 Novice Chase doma v Irsku. Jeho největším úspěchem ale bylo prvenství v Bobyjo Chase 2004, v níž o rok před tím byl druhý. Na jaře 2005 skončil na šestnáctém místě v Grand National a na podzim zavítal do Pardubic. Ve Velké si počínal dobře, až do nešťastného pádu na “Velké vodě”.

Ivoire De Beaulieu - Na podzim 2006 vyhrál Sporting Index Chase v Cheltenhamu. Rok na to startoval ve Velké pardubické a doběhl na velmi slušném čtvrtém místě. Startoval i o rok později, kdy však minul točný bod a byl ze šestého místa diskvalifikován.

Sybellius D‘Artaix - V pěti letech byl druhý v jednom z největších francouzských dostihů Prix La Haye Jousselin. O dva roky později se přestěhoval do Británie, kde neúspěšně startoval v Cheltenham Gold Cupu 2007, ale pak zamířil do menších dostihů. Na podzim se vydal na trať Velké pardubické, ale tam stačil jen na vzdálené osmé místo.

Nadover - V roce 2008 sem Charlie Mann přivezl sedmého z Grand National. Jemu se ale na pardubické dráze nedařilo a skončil na Velkém anglickém skoku, když začal na pole ztrácet. V listopadu však bylo v Cheltenhamu vše jinak, když v Glenfarclas Cross Country Handicap Chase získal blízké třetí místo.

Maljimar - Zpočátku kariéry se mu v Británii dařilo v steeplechase okolo 4000 metrů, když vyhrál Trophy Chase Handicap (Gr.3) v Cheltenhamu, ale pak se bez problémů přeorientoval na delší distance a cheltenhamská dráha zůstala jeho oblíbenou. Umístil se tu v několika velkých handicapech, ale i ve zdejší cross country. Na ty se začal specializovat a vyjížděl především do Francie, kde jich pár vyhrál. V roce 2012 vyhrál i Grand Steeple-Chase Cross-Country De Fontainebleau a na podzim se úspěšně zúčastnil Velké pardubické. Zde skončil na čtvrtém místě, když v sedle měl svého stálého partnera Jamese Reveleye. V dalším roce si připsal i třetí místo v největší francouzské cross country Prix Anjou-Loire Challenge.

Uncle Junior - V Pardubicích se ukázal i legendární irský trenér Willie Mullins. Do Pardubic v roce 2012 přivezl vítěze cross country v Cheltenhamu i La Touche Cupu v Punchestouvnu, který se neztratil ani ve francouzských krosech. Ve Velké se dle svého zvyku držel vzadu a nakonec skončil šestý. V dalším startu se mu pak podařilo obhájit prvenství v listopadové edici cross country v Cheltenhamu a na tamní dráze se mu dařilo i v dalších letech. Připsal si i další výhru v La Touche Cupu.

Shalimar Fromentro - Krosový specialista se v sezóně 2013 dokázal umístit čtvrtý v Grand Cross Country De Craon. V říjnu startoval i ve Velké pardubické, ale jeho naděje skončily na deváté překážce. V prosinci téhož roku se dokázal umístit pátý v Cross Country Handicap chase v Cheltenhamu.

Pasquini Rouge - Zatím poslední zahraniční účastník Velké pardubické si doma ve Francii dokázal připsat jen menší dostihy včetně cross counry, na které se začal specializovat. Dokázal se však dvakrát umístit v krosech v Cheltenhamu. V loňském ročníku Velké se držel na dobré pozici, ale v závěru mu došel dech.

Startovali v jiném překážkovém dostihu

Paddy’s Return - V Británii patřil mezi elitu proutěnkářů. Již ve čtyřech letech vyhrál Triumph Hurdle a pak se začal specializovat na dlouhé distance, kde si připsal Champion Stayers Hurdle v Punchestownu nebo Long Walk Hurdle v Ascotu. Ve Stayers’ Hurdle (nyní World Hurdle) byl třetí. Po přechodu na těžké skoky bylo jeho největším úspěchem třetí místo ve Whitbread Gold Cupu v Sandownu. Pak to zkusil i v cross country v Cheltenhamu a dařilo se mu, když si jeden vyhrál. Do Pardubic se dostal na sklonku kariéry v roce 2002, když startoval ve Zlatém poháru. Na suverénního Almanzora neměl nárok a po protestu přišel i o druhé místo.

Merchants Friend - Do Pardubic přijel v roce 2002, když si ho do tréninku čerstvě vzal Charlie Mann jako nevýrazného proutěnkáře. V Křišťálovém poháru však doslova deklasoval soupeře. Vítěznou sérii si prodloužil i v Británii, kde přešel na těžké skoky a hned dvě steeplechase vyhrál. Rok po pardubickém účinkování startoval v Hennessy Gold Cupu v Newbury, kde získal páté místo.

Sarika - V Británii vyhrál několik menších steeplů, ale dařilo se mu především ve francouzských krosech. Nejlepších výsledků dosáhl v Grand Steeple-Chase Cross-Country De Compiegne, kterou jednou vyhrál a jednou byl druhý. U nás startoval v roce 2013 a vyhrál Cenu Labe.

(Ondřej Blahník)