Robi: První jedničkové proutěnky a hned sezónní vrchol

Favority jsou Sokol, předloňský vítěz pardubického Křišťálového poháru a loňský vítěz Zlatého poháru, který se úspěšně vrátil na dráhu po zranění demolicí soupeřů menšího dostihu v Lysé nad Labem. Hlavním rivalem by mu měl být loňský přední proutěnkář a vítěz Křišťálového poháru Čáriray. Ten do sezóny nastoupil později, ale postupně se dostává do loňské formy, což naznačil triumfem v klasické steeplechase v Pardubicích.

Na startu bude i obhájce triumfu Taro, který byl na rovinách elitní vytrvalec, ale na překážkách svoje ambice zcela nenaplňuje. Loni také v tomto dostihu nenarazil na nijak silnou konkurenci a letos jsou jeho výkony celkem matné.  Na rovinách měl solidní třídu i Blesk, jenž je amerického chovu a svoji vyspělost potvrzoval již ve dvou letech. Na překážkách se dlouho hledal a i když v Chuchli dokázal vyhrát tradiční jedničkové proutky na konci sezóny, skoky mu občas dělaly problémy. Letos se ale srovnal, ale přestože ve Zlatém poháru stačil na druhé místo, úplná elita to není.

Problém je v tom, že proutěnkáři u nás nemají celoroční systém dostihů. Až do dnes se mohli střetávat jen v menších dostizích. Těžko se z nich pak může vytvářet nějaká elita. Je tu ale provázanost s takzvanými klasickými steeplechase. Ty totiž na pardubickém závodišti a už vůbec ne v Karlových Varech nedosahují parametrů steeplechase skoků. Podobají se spíše skokům, které jsou v zemích jako Itálie (siepi) a Francie (haies) brány za proutěné překážky. Proto proutěnkáři u nás tyto disciplíny kombinují. I tak ale tyto dostihy u nás nemají na růžích ustláno a je vidět jejich útlum především na našem největším překážkovém závodišti v Pardubicích. Díky projektu Váňova poháru je ale vidět, že je možné díky vysoké dotaci přilákat na naše závodiště koně, kteří patří ke špičce v Itálii a bodují i jinde v zahraničí.

Bohužel především dominantní pořadatelé překážkových dostihů v Pardubicích přínos těchto dostihů nechápou. Je jasné, že Velká pardubická cross country je českým klenotem a příprava koní pro tento dostih bude pardubická priorita. Nemělo by se ale zapomínat na disciplíny, které hrají ve světě prim a naši v nich dokáží být úspěšní. Navíc se ukázalo, že i pro diváky jsou tyto dostihy zajímavé.

Propozice vrcholného mítinku v Pardubicích ale jsou v tomto směru skličující. Již delší dobu je dotace Křišťálového poháru nejnižší z celého mítinku a nyní k tomu přibude i razantní snížení Stříbrné trofeje (dříve Cena Parama) také na 200.000. Přitom by to po Velké pardubické mohly být dostihy s nejkvalitnější sestavou. Nárůst dotace pro Cenu Labe, která je sice přípravkou do Velké, je zcela nesmyslná. Kvalita vytrvalců směřuje do Velké a na startu je většina koní trojkové kategorie. To již je podle mě více ceněna Cena Vltavy, kde se střetávají nadějní steepleři, kteří ale ještě nedospěli k vytrvalostním vlohám, ale jejich budoucnost přijde. Z rámcových krosů tak bývá často nejhodnotnější Poplerův memoriál pro krosaře, kteří díky absenci vytrvalosti rezignovali na Velkou pardubickou a vytváří si vlastní elitu na krátkých distancích.

Přitom právě Křišťálový pohár a Stříbrná trofej jsou jediné další dostihy kromě Velké pardubické, kde je reálná i zahraniční účast. Angláňi nebo Irové dokážou naložit ke svým krosařům i koně do těchto dostihů. Byl u nás i vítěz Triump Hurle Paddy’s Return, druhý ve Zlatém poháru, i pozdější účastník britských jedničkových steeplů Merchands Friend, který po vítězství v Křišťálovém poháru nastartoval úspěšnou kariéru a dokázal být pátý v Hennessy Gold Cupu v Newbury.  Právě pokud by se navýšila dotace v těchto dostizích, mohl by český návštěvník vidět koně, kteří absolvují kariéru především v zahraničí na vlastní oči. A možná i koně ze zahraničí. Koně co běhají Cenu Labe, budou běhat i o 300.000, stejně jinou možnost nemají a jejich kvalita tomu odpovídá. Chtěl bych vidět v Pardubicích dostih, jako byl Váňův pohár ve Varech, byl by to výborný dostih v rámci toho mítinku.

Ondřej Blahník (Robi)