Fenomenální AP Mc Coy ukončil kariéru
Dne 25.4. ukončil poslední den dostihové sezóny 2014-15 na zcela zaplněném a dlouho dopředu vyprodaném závodišti v Sandownu svou výjimečnou kariéru dnes již 20ti násobný šampion Tony McCoy. Těžko by se v jeho kariéře hledalo něco, čeho by nedosáhl. Na jeho závěrečné číslo vyhraných dostihů (4.357) budou zřejmě z velké dálky vzhlížet ještě mnohé generace jezdců.
Svou jezdeckou kariéru zahájil jako učeň v Irsku u trenéra Bolgera a v Irsku odjezdil v březnu 1992 také svého prvního vítěze. Zpočátku dokonce kombinoval rovinu a překážky, teprve po příchodu do Anglie už se specializoval jen na překážky. Hned první sezónu 1994/5 se stal šampiónem kondičních jezdců a od další sezóny již začala jeho nepřetržitá řada dvaceti titulů. Samozřejmě zásadní byla v prvních letech jeho spolupráce s trenérem-šampionem Martinem Pipem, kde měl k dispozici nejen celou řadu špičkových koní, ale také celou řadu těch z nižších kategorií, kteří mu také pomáhali díky dobrému manažování stáje rychle zvyšovat počty vítězů. V sezóně 2001/2 pak překonal zdánlivě nepřekonatelný rekord Gordona Richardse v počtu vítězů za jednu sezónu (289 vít.).
Dalším zcela zásadním krokem v jeho kariéře bylo spojení s jedním z největších majitelů JP Mc Manusem a jeho trenérem JJ O´Nealem od roku 2004, která vydržela dlouhých 11 let až do posledního dne jeho kariéry. Právě poslední 2 starty absolvoval v zeleno-žlutých barvách v Sandownu. Hlavně ale měl k dispozici spoustu špičkových koní v Anglii a Irsku a jako výjimečná osobnost i poměrně velkou volnost k výběru koní od jiných trenérů, takže počty jeho vítězů mohly dále narůstat. Zajímavé ale je, že i tak výjimečná osobnost nemusí mít třeba tolik štěstí při nejvýznamnějších dostizích, takže třeba na prvního a také jediného vítěze v Grand National čekal až do roku 2010, kdy získal také další významné ocenění - BBC Sports Personality of the Year 2010.
Ve výčtu jeho úspěchů by se dalo pokračovat velmi dlouho, osobně ho však mám spojeného ještě se dvěma momenty. Ten první je snad nejkurióznější vítěz, kterého jsem viděl. Stalo se v dodnes připomínaném dostihu v Southwellu v roce 2002, kdy jezdec spadl ze svého koně již na konci prvního okruhu a samozřejmě v té chvíli ani v dostihu pokračovat nechtěl. Jenže během druhého kola postupně spadli všichni ostatní, Tony někde "našel" svého svěřence a postupně zcela sám absolvoval zbytek dostihu. Druhý případ se stal krátce před nějakým festivalem v Cheltenhamu. Jezdec spadl a zůstal chvíli v bezvědomí, což z lékařského hlediska znamená automaticky 14 dní klidu. Jenže Tony se do druhého dne oklepal a vůbec nechtěl připustit, že by v Cheltenhamu nejezdil. Nutno dodat, že ani on tehdy výjimku nedostal.
Své 41. narozeniny oslaví fenomenální jezdec 4.5. již tedy v jezdeckém důchodu a zřejmě v něm i zůstane, protože sám k tomu říká, že ježdění mu určitě chybět bude, ale každý den trávit v dopravních zácpách, každý den si kontrolovat váhu a podobné drobnosti určitě ne. Jeden z jeho jezdeckých předchůdců John Francome sice vyjádřil přesvědčení, že mu ježdění bude chybět natolik, že by jeho návrat nevylučoval, ale osobně si to nemyslím. A tak zcela nová trofej pro šampióna bude už příští rok patřit jeho nástupci, protože ta dosavadní mu byla předána do trvalého držení.
Jiří Šnajberk