Jaroslav Fabris: O propozicích, penalitách a majitelkách

O majitelkách

Ještě než se dostanu k avizovaným propozicím, učiním krátkou poznámku ke kauze majitelek. Složitou situaci pořadatelů se sháněním financí rozhodně nechci nijak bagatelizovat, jenže zatímco v mnohdy protichůdných prohlášeních je orientace poněkud složitější, čísla hovoří jasně. Dosud každý rok dostával Jockey Club od státu zhruba 7 miliónů, které pak rozdělil mezi pořadatele, zatímco letos měli pořadatelé po řadě jednání přislíbeno 10 miliónů (7 miliónů od státu + 3 milióny od Jockey Clubu). Ani to jim ale prý neumožňuje vyplácet stejné majitelské prémie jako v minulých letech. V této souvislosti je často zmiňován argument, že majitelky byly bez ohledu na pořadatele navýšeny, jenže ten se mi zdá poněkud lichý. Pokud totiž o nějaké navýšení skutečně půjde, bude se jednat o navýšení maximálně v řádu statisíců, zatímco zmíněný rozdíl v podpoře pořadatelů je třímiliónový. Jen těžko se lze tedy ubránit dojmu, že lednová změna ve vedení Jockey Clubu a v únoru formulované požadavky pořadatelů mají přímou souvislost.

Chápu, že většina účastníků dostihového provozu se nyní po dlouhé době nejistoty spokojí s často omílaným heslem, „hlavně, že se běhá“, jenže nedávné Valné shromáždění ČSCHPMDK mně vidinou světlých zítřků zrovna nezachvátilo. Účast na něm byla sice obohacujícím, ale nijak příjemným zážitkem. Například slova bývalého dlouholetého člena Rady JCČR Miloslava Halíka o pociťované satisfakci nad faktem, že se novým členům Rady JCČR zatím nepodařilo navýšit příliv peněz do dostihů, jsou dle mého názornou ukázkou upřednostnění ega před zájmy českého turfu. Podobně vyhrocených prohlášení padlo minulou sobotu více a stejně tak jsem na téma kauzy majitelek slyšel hodně divokých teorií. Svůj názor na ní každopádně nikomu nevnucuju, ale byl bych rád, aby se každý nad spoustou éterem poletujících „informací" pokusil zamyslet. Všeobecně totiž platí, že na každé krizi se někdo snaží přiživit.  

O propozicích

A teď už k propozicím, o kterých je tento blog především. První z mých poznámek se týká vypsaných handicapů. Jak netřeba dlouze vysvětlovat, hmotnost koní v handicapech určuje propozicí daný rozdíl oproti průběžnému handicapu, přičemž právě tyto rozdíly doznaly na áčkových závodištích oproti předchozím sezónám výrazných změn. Za příklad si vezměme handicapy IV. kategorie, v jejichž propozicích z minulých let jsme většinou nalezli Hdcp +6 až +8 kg, zatímco v propozicích pro patnáct z devatenácti pro první polovinu sezóny vypsaných čtyřkových handicapů (nepočítaje dva dostihy vypsané náhradou za dostihy zrušené) nalezneme Hdcp +/-0 až + 3 kg. Většinou se tedy ve čtyřkách k průběžnému handicapu přičítá o 6 kilogramů méně než dosud, přičemž posunu doznaly i propozice handicapů ostatních kategorií.

A co to tedy v praxi znamená? Koně s handicapy pod 48 kilo vycházejí v řadě čtyřek jako nevyvážení, což samozřejmě za prvé snižuje jejich naděje na úspěch a za druhé při případném vyloučení z dostihu ani nemají nárok na ochranu. A kolik koní tvoří tuto skupinu? Plných 137! V tomto číslo jsou sice zahrnuti i koně, kteří vzhledem k účasti v bumperech do rovin nemohou a ne všichni z nich budou letos pokračovat v kariéře, jenže na druhou stranu jsem nezapočítal letošní tříleté. Ti vstoupí do handicapů už na konci dubna, a protože pro ně jsou některé čtyřkové handicapy vypsány až Hdcp -8 kg, množina ve čtyřkách nevyvážených koní bude možná ještě početnější, než napovídá výše uvedené číslo.

Trenéři potažmo majitelé koní s nízkými handicapy se tedy ocitají v nezávidění hodné situaci. Můžou s nimi sice běhat čtyřkové handicapy na provinčních drahách nebo pětkové handicapy, jenže jejich počet těžko pokryje potřeby zmíněného počtu koní. Vždyť jestliže máte vytrvalce s handicapem pod 46 kilo, první aspoň dvoukilometrový dostih, v němž bude vyvážený, naleznete až v půlce června. Do čtyřkových handicapů na áčkových závodištích se takový kůň bude mít problém vůbec kvalifikovat, i v případě nedotovaného umístění mu bude hrozit přídavek od handicapera plus jeho šance na úspěch nebudou vysoké. Nemluvě o tom, že kvalitních jezdců s váhou do 50 kilo mnoho není a právě kvůli jejich nedostatku byla dvojice koní hlášená do o první neděli konaného čtyřkového handicapu na 1600 metrů škrtnutá. V cenách se většinou schází ještě kvalitnější konkurence, takže jsou v nich hůře hodnocené koně všechna výše zmíněná rizika ještě výraznější.

Zvlášť za stávajícího posunu propozic handicapů příliš nechápu pokračující rezignaci chuchelského pořadatele na pětkové handicapy. Vždyť výjimka z června 2012, kdy se na chuchelské malé trávě odběhla dvojice pětkových handicapů, jasně ukázala, že o tyto dostihy by zájem byl. Pětky přitom mají nízké dotace, jejichž většina se pokryje ze startovného plus není důvod, proč by se na ně mělo sázet méně než na dostihy vyšších kategorií. Jejich pořádání by tedy bylo výhodné i pro pořadatele. Samozřejmě lze namítnout, že na druhou neděli byla v Chuchli dodatečně vypsána dvojice čtyřkových handicapů s propozicemi Hdcp +7 kg a Hdcp +10 kg a velký zájem o ně nebyl, jenže jejich dodatečné našroubování do propozic bylo příliš násilné, když se dost „tloukly“ s původně vypsanými dostihy.

Za pozornost také stojí fakt, že jediná původně vypsaná chuchelská čtyřka s „tradiční“ propozicí Hdcp +6 kg je na programu 4. května. V průběhu osmi dnů, které předcházejí tomuto datu, se přitom ve Varech poběží pětkový handicap s propozicí Hdcp +12 a v Lysé o pouhých 100 metrů kratší pětka s propozicí Hdcp +14 kg. To o kooperaci mezi pořadateli při tvorbě propozic nic dobrého nevypovídá.

Nevýhodné je posunutí propozicí handicapů také pro koně startující ve vyšších kategoriích. Pokud si totiž vezmete za příklad koně, který loni s pérovou váhou dokázal zvítězit ve trojce, tak letos bude při stejném hodnocení od handicapera v trojce nevyvážen. Na startovní listinu sice může proklouznout i tak, ale narazí na kvalitnější soupeře a jeho šance rozhodně nebudou bůhvíjaké. Logickým řešením tedy bude směřování takového koně o kategorii níž, takže bude běhat o menší dotace, a pokud se jedná o koně českého chovu, tak zároveň může zapomenout na zisk majitelských prémií.

O penalitách

Tolik tedy k handicapům a teď ke druhé výrazné změně související s propozicemi, která se naopak týká cen. Ona změna se konkrétně týká délky penalizačního období. Dosud platilo, že do 1. července byli koně penalizováni za zisky z předcházejícího roku i dosavadní části toho stávajícího, přičemž ke zmíněnému datu se zisky za předcházející rok škrtaly. Letos přišla Česká asociace steeplechase s návrhem dvanáctiměsíčního penalizačního období a musím říct, že se mi tato myšlenka zamlouvala. Koneckonců právě vizi dvanáctiměsíčního penalizačního období jsem nastínil ve svém srpnovém blogu, který se zaobíral starty úspěšných překážkářů v nižších kategoriích.

Zmíněný návrh ovšem zmutoval do podoby, která je v Doplňujících ustanoveních formulována následovně: Do 30.6.2014 jsou koně v rovinových i překážkových dostizích penalizováni za celkový zisk, celkovou výhru či jednotlivé ceny v r. 2013 a 2014. Od 1.7.2014 jsou penalizováni za celkový zisk, celkovou výhru či jednotlivé ceny od 1.7.2013. A co to tedy v praxi znamená? Odpověď je třeba rozdělit na dvě části – tedy část týkající se překážkových dostihů a část týkající se rovinových dostihů. Tyto disciplíny přeci jen mají určité odlišnosti, takže by možná stálo za úvahu, pro každou nastavit systém penalit trochu jinak.

Co se překážek týče, tak se jedná převážně o pozitivní posun. Koně úspěšní ve Velké pardubické nebo v jejích rámcových dostizích totiž nebudou moci stejně jako dosud už v létě startovat ve trojkách. To je rozhodně pozitivní zprávou pro majitele koní, kteří do těchto kategorií skutečně patří, protože vzhledem k minimu překážkových handicapů se jen těžko mohli konfrontaci s třídovějšími soupeři vyhnout. V případě překážkářů navíc nehraje velkou roli, jestli budou penality škrtány po dvanácti měsících nebo až na konci roku. Většina štědře dotovaných dostihů je totiž na programu právě až v říjnu. Největším problémem nového pravidla by tedy mohl být nedostatek dvojkových popřípadě jedničkových dostihů, které by koně s vysokým ziskem netlačili pouze do kvalifikací. Nezbývá tedy než věřit, že především pardubický pořadatel dokáže na změnu Doplňujících ustanoveních zareagovat.

A teď k rovinovým cenám, v nichž je změna penalizačního období problematičtější. Rovinový koně toho totiž naběhají podstatně více, takže aby nesli tíhu i za rok a půl staré výsledky se mně zdá poněkud přehnané. Znovu bych si dovolil uvést jeden příklad. Podle letošních Doplňujících ustanovení je možné, že dvouletý kůň po vítězství ve trojce může za určitých podmínek v této kategorii znovu startovat. Pokud tedy budete mít dvouletka, který díky své ranosti během léta ovládne dvě trojky, další trojkovou cenu bude moct absolvovat až jako čtyřletý. Pokud tedy nebude mít popisovaný kůň dostatek třídy na starty proti elitě ročníku, okruh možných startů se mu značně zúží. A podobných příkladů lze uvést více.

Tedy aby mě byl zcela přesný, zasluhuje předchozí odstavec lehké doplnění. V propozicích pro květnové slušovické dostihy se totiž objevily trojkové ceny, do nichž se vejdou i dvojnásobní trojkoví vítězové (myšleno během penalizačního období). Paradoxně se tak nejtěžší trojkové ceny běhají o nejnižší dotace, jaké jsou v dané kategorii možné a zároveň jsou vypsány s nejvyšším startovným v republice. Slušovický pořadatel se tak evidentně řídí heslem, „ať tu vypíšem cokoliv, stejně tu Moraváci budou běhat radši, než aby na dostihy cestovali stovky kilometrů“.

Po krátké odbočce ale zpět k tématu. Pokud bylo uvedeno v platnost navrhované dvanáctiměsíční penalizační období, pozitivní posun bych viděl mimo jiné v tom, že by se už nekonal skokový nárůst náročnosti cen k 1. červenci. Penality by totiž jednotlivým koním padaly postupně v průběhu celého roku. Podle nového pravidla se sice k 1. červenci budou škrtat výdělky pouze za půl roku a ne za celý rok jako dosud, přesto k onomu skokovému nárůstu náročnosti cen začátkem léta znovu dojde.

Abych to tedy shrnul, tak navýšení délky penalizačního období v kombinaci s další omezeními, které zabraňují v sestupu do nižších kategorií, vidím jako přespříliš limitující. Pro slabší koně tak jako tak stále bude povětšinou výhodnější start v handicapech a řada koní, kterým zrovna propozice vhodný handicap nenabízí, se díky novým pravidlům do cen nevejde. Snaha za každou cenu zabránit účasti třídových koní v nižších kategoriích, mi tak přijde trochu kontraproduktivní. Řešení dané situace bych viděl v navýšení počtu handicapů na úkor cen, tak aby je koně spadající zhruba od trojek dolů v podstatě nemuseli opouštět. Zachovat by se stačilo jen pár trojkových cen, aby se například mohli rozběhat koně bez handicapu, které by ovšem vzhledem k dostatečné nabídce handicapů nemusely být svazovány tolika omezujícími pravidly.

A touto myšlenkou tedy pro tentokrát skončím. Než jsem všechny nastíněná témata zpracoval do podoby, s níž bych mohl být aspoň trochu spokojen, zabralo mi to takřka dva týdny a rozepsal jsem se při tom i díky několika neplánovaným tematickým odbočkám trochu více. Jestli jste se tedy dočetli až sem, tak vám děkuju za trpělivost.