Ferdinand Minařík: Nový metr?

Začnu ale po pořádku, tedy od minulého pondělí. Tehdy dal soud za pravdu rozhodnutí dostihové komisi a přehození pořadí v dostihu z třetího dostihu z 21. 9. ponechal. Já jsem se tomuto tématu věnoval už dříve, a také jsem napsal, že rozhodnutí tohoto případu může každý vidět ze své perspektivy a tedy může panovat víc rozdílných názorů. Dostihový soud se sice vyjádřil poněkud specificky („ke křižování došlo ve „druhé části“ cílové roviny“, v reálu mezi metami 400 – 200 metrů do cíle), mělo ale podle něj zásadní vliv na doběh dostihu. Viděno očima tohoto jednotlivého případu se s tím dá souhlasit, ve světlo dřívějších ani ne rok starých rozhodnutí je to už složitější.

Bral jsem tedy rozhodnutí DK z uvedeného případu, následně posvěcené i dostihovým soudem, jako za určení nového směru, kterým se bude řešení podobných incidentů do budoucna ubírat. Tedy opuštění dřívějšího a benevolentnějšího (chcete-li „anglického“) metru a nastolení přísnějšího posuzování s přehozy koní za prvního poškozeného soupeře (podobně  jak se posuzují dostihy třeba ve Francii).

Jak už jsem se také vyjádřil, sjednocení pravidel pro posuzování podobných hraničních a citlivých situací je pro celý dostihový sport podle mě velmi důležité. Jedině tak se dá dosáhnout toho, aby nikdo, ať přímí účastníci, či „pouzí“ návštěvníci, neodcházeli z dostihů s pocitem křivdy. Na internetu se objevila i řada videí z dostihů z Anglie, kolega Malík zase doporučuje ve svém článku z Paříže ke shlédnutí případ, ve kterém o vítězství přišel Cirrus des Aigles. Je samozřejmě zajímavé sledovat práci dostihových komisařů ve světě, možná se dá v některých detailech i inspirovat, neměl by to být ale důsledný návod pro posuzování těchto situací u nás. Tím by měla být jedině předchozí práce našich komisí, kde by jednotlivé případy měly sloužit jako jisté precedenty.

Jistě nejen já jsem byl teda zvědavý na to, jak se s novu výzvou „popere“ dostihová komise v Chuchli. Přece jen po takové kauze, která byla zmiňována od České televize po všechny odborné servery, musí být už cítit jistý tlak. Když ale napíšu, že přístupem rozhodčích v neděli jsem byl „překvapen“, pak to vystihuje mé rozpoložení jen zčásti. Podle reakcí na závodišti jsem jistě nebyl sám. Co se tedy v neděli v Chuchli odehrálo?

První kritická situace přišla ve 3. dostihu pro dvouleté koně. V cílové rovině začal ve vedení bočit Fabrisco, který vytlačoval k venkovnímu okraji dráhy Phantasii a asi 250 metrů před cílem jí zkřížil dráhu (tedy v podstatě identická situace jako v případě Fur Coat vs. Charhizard, i žokej Vávra na moment přestal klisnu vyjíždět). Následně se k Fabriscovi dostává favoritka Golden Irene, a když už se zdá, že ho předstihne, je jím naražena. Cílem probíhá o krátkou hlavu za ním, čtvrtá Phantasie ztrácí délku a půl.

Dá se říct, že šlo o poměrně podobný případ jako před dvěma týdny, snad s tím rozdílem, že hlavní incident se odehrál asi 100 metrů před cílem. Byl jsem tedy zvědavý, jak s tím rozhodčí naloží, když to měli, jak se říká: „jako na talíři“. Zůstal jsem ale stát s otevřenou pusou, když komise nevytáhla ani protest ex off a jednoznačně se celou záležitostí nehodlala vůbec zabývat. Naštěstí trenér Petrlík se odhodlal k protestu a po jeho projednání došlo k přehození Fabrisca za Golden Irene (spíš ale měl skončit až za Phantasií, ale od ní si nikdo nestěžoval).

Situaci se tedy podařilo jakž takž zachránit, co ale mělo znamenat, že to celé komise nechtěla vůbec řešit? Podle mě jsou možná jen dvě vysvětlení. Za a) komise si incidentu nevšimla, b) podle ní bylo vše v pořádku. Nevím, která z variant je horší a nebyl jsem sám, kdo po doběhu tohoto dostihu kroutil hlavou. Rozhodčí se ale evidentně nenechali vyvést z míry a v zajetých kolejích pokračovali v 5. dostihu.

Tam se v cílové rovině do sebe „zaklínila“ dvojice Lemesína a Our Lass. I když žokej Verner dělal, co mohl, bylo vidět, že jeho partnerka bočí a k bariéře spolu bere i soupeřku. To se dělo asi od poloviny cílové roviny, když u distance se začal po bariéře přibližovat favorizovaný Quimby. Bohužel pro něj, asi 100 metrů před cílem už pro něj místo nezbylo a čerstvý žokej Mach ho musel vzít viditelně zpět. Z videozáznamu je rovněž vidět, že těsně před cílem je i Our Lass u plastové bariéry tak blízko, že jezdkyně Hlubočková už nemá kam použít bičík.

Na vyřešení znatelně těžší situace než v dříve odběhnutém dostihu, ale říkal jsem si, alespoň mají rozhodčí šanci trochu smýt pachuť, která po něm zůstala. Komise ale ani tentokrát „neviděla“ nic z toho, co se odehrálo přímo před jejich očima a ani tentokrát nesáhli k protestu ex offo! Pro mě nepochopitelné jednání, ještě umocněné tím, že jedním z aktivních účastníků situace byl horký favorit Quimby. Je jasné, že na tiketu ho měla většina sázejících a už jen kvůli nim bylo na místě se incidentu věnovat.

Proto, že nakonec nikdo z trenérů protest nepodal, zůstal doběh nezměněn. Dlužno dodat, že k tomuto protestu je třeba splatit kauci 3000,- Kč, takže se ani nedivím, že nikdo z postižených to nechtěl kvůli (značně nejistému) výsledku dostihu IV. kat. riskovat. Raději už ani nezmiňovat předposlední dostih, kde sice komise dala pokutu 500,- Kč jezdkyni Hlubočkové za křižování, které podle ní nemělo vliv na výsledek. Člověk nemusí být zrovna vlastníkem jestřábího oka, aby viděl, že v inkriminovaný okamžik nemá Yes Man dost prostoru, a že žokej Murzabayev dokonce několikrát spadne do sedla, což se u něj normálně nevidí.

Tak jako tak, ve zmiňovaných třech dostizích jediného odpoledne (!) šla komise jednoznačně proti jak svému rozhodnutí, tak i následnému potvrzení dostihového soudu z události staré dva týdny. Z toho je vidět, že dosažení „jednotného metru“, které ve zprávě avizovala poslední schůze ČSCHMDK, bude hodně komplikované. Jak toho ale dosáhnout, když rozhodčí mají momentálně i problém spočítat, kolikrát za rovinu použil jezdec bičík? O tom se lze přesvědčit na případu z Lysé nad Labem z 5. 7., kde žokej Murzabayev v 5. dostihu v sedle Ayrana sáhl po bičíku  šestkrát, za což dostal sankci 2000 Kč,- ?!? Vše se ještě odehrálo v přímém přenosu ČT…

Podobné dvojaké trestání určitě nevrhá dobré světlo na dostihový sport, navíc přináší i jisté paranoidní závěry. Na stránkách Jockey Clubu má můj otec blog, kde se problematice používání bičíků hodně věnuje. Kdo tyto články byť i nepravidelně čte, ví, že jako vzor korektnosti používání této pomůcky zde bývá často uváděn právě šampión Murzabayev, zatímco na pomyslném konci této hitparády bývá zmiňován J. Šafář. Pokud se ale podíváte na udělené sankce za nadměrné použití bičíku v aktuální sezóně, získáte úplně jiný pohled na věc.  Obhájce titulu totiž letos na sankcích za tento přestupek zaplatil o 1500 Kč víc než „Šafi“.

Někdo možná může namítnout, že naši komisaři nepracují za nějaké horentní odměny, to mi ale nepřijde jako adekvátní omluva. Žokejové taky jezdí v podstatě za „reitgeld“ a ještě se vystavují riziku, že o něj mohou přijít (a to i v několikanásobné výši, jak vidno z předchozího případu). A ani si nemyslím, že by třeba Jirka Zlámaný, jako dostihový komentátor na závodišti pobíral výrazně vyšší odměnu, než rozhodčí. Přesto v jeho případě uslyšíte za každých podmínek maximálně profesionální výkon.

Možná by tedy Jockey Club měl nastolit „rovný metr“ jak na dostihové dráze, tak v řadách svých spolupracovníků. Proč by někdo za stejné peníze měl odvádět nadstandard, zatímco jiný o kus dál si svoje hodiny prostě „odsedí“?

Bohužel, situace z posledních týdnů rozhodování podle stejných pravidel pro všechny příliš nenahrává. A jak už jsem napsal asi před rokem, nemůže být horší reklamy pro dostihy, než lidé odcházející ze závodiště se slovy:…tady si to hrajou podle sebe, mě už tady nikdy neuviděj´“.

Whaler