Uživatel: | Registrovat
Menu

Předplatné

Pro přístup k placenému obsahu Vám nabízíme:

Měsíční předplatné za 99 Kč

nebo

Roční předplatné za 599 Kč

Více informací...

Objednat...

Ferdinand Minařík: Vodič ten tvrdej chleba má

Ferdinand Minařík: Vodič ten tvrdej chleba má

Protože je tento týden na české dostihové scéně klid, a do Slovenského derby ještě nějaký čas zbývá, rozhodl jsem se, že se na tento sport podívám z trochu jiného úhlu, než je obvyklé tipování. Tato úvaha se netýká lidských vodičů, kteří přivádějí koně do padocku, ale koní, kteří mají za úkol rozjíždět tempo svým úspěšnějším kolegům. Angličtina má možná přesnější výraz pro jejich činnost, tedy „pacemaker“.

BLOG FERDINANDA MINAŘÍKA na Galopp News

Článek na toto téma jsem se rozhodl sepsat i proto, že právě o vodičích se v poslední době vyskytla řada diskuzí. Jednalo se sice hlavně o velké anglické zkoušky, pár vět ale zaznělo i směrem k nedávnému Českému derby. Na úvod bych začal tedy na naší scéně.

Vodiči u nás v poslední době moc využíváni nejsou, což má dva hlavní důvody. Za prvé, stáj musí mít dostatečný počet koní, aby si mohla dovolit jednoho z nich obětovat. Za druhé, i takový kůň musí mít dostatečné kvality, aby vydržel potřebné tempo alespoň do cílové roviny. Na naší scéně je sice několik majitelů, kteří mají větší počet koní, ovšem v žádném případě se nejedná o takové stáje, jako v minulosti byl Hřebčín Napajedla. Pamětníci si jistě vzpomenou, když ve větších dostizích operovalo na čele hned několik koní v červeno-bílé či modro-bílé pruhované kombinaci.

Těmto časům už odzvonilo, dnes jsou majitelé rádi, když se do vrcholů sezóny dostanou třeba dva jejich svěřenci. Takže není ani divu, že se moc nehrnou do toho, jednoho z nich obětovat. Navíc, když tato metoda ještě v žádném případě nezaručuje úspěch. Já si z minulosti vzpomínám na dva případy a oba dva se týkají stáje Dr. Charváta. Právě momentální prezident JC je jedním z mála, který si může dovolit poslat do dostihu vodiče. Jeden z těch to pokusů dopadl úspěšně, druhý právě naopak.

Tím prvním byla Cena prezidenta v roce 2010, kde pro favorizovaného Mariydiho rozjížděl tempo stájový kolega Connex. O favoritovi bylo známé, že potřebuje poctivé tempo, ale zároveň musí být schovaný někde v závětří. To šlo nakonec i díky vodiči poměrně snadno a Mariydi si došel pro snadné vítězství. Navíc žokej Foret trefil tempo v sedle Connexe tak dobře, že si ještě v sedle největšího outsidera došel pro pátou dotaci. Z mého pohledu tedy učebnicový příklad toho, jak by mělo použití vodiče vypadat.

Druhý případ, který uvedu, už tak úspěšný nebyl. Jednalo se o České derby 2012, ovšem je třeba přiznat, že tam byla situace o dost komplikovanější. Dr. Charvát měl sice na startu dokonce čtveřici koní, ti ovšem v té době stáli u čtyřech různých trenérů. Jako vodič byl nakonec určen Kaptah, na kterého byl ještě pozván hvězdný žokej Ted Durman, a asi i díky tomu se před dostihem mezi odbornou i laickou veřejností šířilo povědomí, že dr. Charvát už má Derby „v kapse“. Realita byla ale nakonec úplně jiná. I když vodič rozjel dostih ve svižném tempu, nejlepším ze stáje dr. Charváta byl nakonec nejpodceňovanější My Afantou na třetím místě. Z triumfu se radoval František Holčák s taktéž přehlíženým Kadynym, jehož žokej Jiří Chaloupka právě těžil z rychlého tempa dostihu. Veřejnost i odborníci po doběhu kroutili hlavou a vzduchem se nesla otázka: „Jak se toto může stát, že vodič rozjede tempo pro konkurenci…?“

Stát se může všechno možné, jak uvedu na několika příkladech z letošních vrcholných ostrovních dostihů. K tomu se ale dostanu později. Když už jsem u vodičů, musím zmínit i nedávné České derby, protože i tam toto téma přišlo na přetřes. Kdo četl velmi vydařenou analýzu Martina Cápa, mohl se dozvědět, že i tam vítězný tým jistým způsobem „obětoval“ své dva koně na úkor později triumfujícího Josepha. I když se nejednalo o klasické vodiče, vzbudilo to jistou nevoli na sociálních sítích. Já si myslím, že „obětování“ vypadá poněkud jinak, než to, co se v průběhu Derby odehrálo. Spíš bych tak řekl, že šlo o vyústění situace, která nastala po startu, a do čela se nevydal (jak všichni očekávali) předpokládaný vodič Silver Ball.

Je pravda, že v oblouku u internátu se na špici na chvíli dostal Fighting Lips, to ale trvalo jen do té doby, než Nagano Gold definitivně „odvezl“ svého žokeje Murzabajeva. I Dominique sice operoval blízko čela, to bych spíš ale přičítal jeho chtivosti. Z mého pohledu oba dva žokejové v modro – žlutých barvách plnili takové to klasické ordre „seď někde na třetí – čtvrté pozici“.

Druhým důvodem, proč příliš nevěřím v „obětování“ je to, že v článku je zmíněno i to, že ještě před uzavřením startovní listiny se přemýšlelo o tom, že Joseph bude škrtnut. Z tohoto důvodu mi přijde přinejmenším zvláštní, že by dva „lepší“ koně měli v průběhu pracovat pro toho „horšího“. Tím ovšem nechci nijak shazovat vítězství podceňovaného českého odchovance a práci celého týmu. Ovšem už teď jsem zvědavý, jakou taktiku vymyslí na St. Leger. Tam už jistě Joseph na start nepůjde v roli jednoho z největších outsiderů, a dá se předpokládat, že jako vytrvalejší kůň bude pomoc někoho z vodičů potřebovat.

O tom, že vymyslet (a hlavně realizovat) tu správnou taktiku není snadné, už jsem se zmiňoval. Jak je patrno z několika letošních velkých ostrovních zkoušek, může si na tom vylámat zuby i mocná centrála Ballydoyle, která jistě bude mít k dispozici větší počet stratégů, než tým prezidenta Českého Jockey Clubu. Začnu tam, kde jsem skončil, tedy u Derby.

 

Epsom Derby – jednička stáje: Cliffs of Moher, vodiči: několik, vítěz: Wings of Eagles

Samozřejmě že to, kdo byl předpokládanou jedničkou nebo vodičem je pouze moje úvaha, která se nedá nijak ověřit. Já u Aidana O´Briena žádného známého nemám, a i kdybych měl, tak stejně by mi to asi nepotvrdil. Tyto informace se většinou drží v tajnosti. Jistou indicií, že právě Cliffs of Moher by měl být tím nejlepším z šestičlenného komanda, ale byla přítomnost Ryana Moora v sedle. Navíc, „Cliff“ jako potomek Galilea by byl pro centrálu a její hřebčín asi nejhodnotnějším vítězem. Dotace pro prvního v Epsom Derby je sice skoro milión liber, pokud se ale stane vítěz úspěšným plemeníkem, z hlediska připouštěcích poplatků je to téměř „zanedbatelná“ suma.

V ten den tedy stájová jednička mohla těžit z přítomnosti dalších pěti kolegů. Jejich žokejové na sobě měli sice různé dresy, v rolích majitelů se ale většinou v různých kombinacích objevovala známá jména Magnier, Tabor, Smith. Pro tu nejčernější práci byl nakonec určen vítěz irského Derby trialu, Douglas Macarthur. Ten si záhy (spolu s The Anvil) vypracoval víc jak 10ti délkový náskok na pole a tempo, které nasadil, bylo opravdu pekelné. I přes to dorazil do cíle „Douglas“ jako sedmý s necelými pěti délkami ztráty na vítěze, z čehož se jeví, že možná ten den byl lepším koněm, než jeho tým předpokládal.

Nicméně, i tak to ještě pár metrů před cílem to vypadalo, že první u slavného epsomského cílového sloupku bude ten „správný“. Nakonec ale ani Cliffs of Moher zběsilé tempo neprostál a na poslední chvíli se okolo něj mihl Wings of Eagles. Centrála tedy mohla slavit vítězství, asi ale nebude těžké spočítat, jaký zájem bude do budoucna o plemeníka se spíš překážkovým původem. Z pohledu hřebčína tedy taktika přinesla spíš „vlastní gól“…

 

St. James Palace Stakes – jednička stáje: Churchill, vodič: Lancaster Bomber, vítěz: Barney Roy (VIDEO)

Další velkou hvězdu stáje představila centrála na mítinku Royal Ascot. Churchill měl na kontě jedinou porážku (při debutu) a na start se jako vítěz 2000 Guineas postavil jako horký favorit. Ten ovšem jako kůň s poměrně mohutnou postavou běhal hlavně na rovných drahách a v Ascotu je na ostrovní poměry cílová rovinka poměrně krátká. Navíc půda ten den byla naměřena jako „good to firm“, takže se dalo předpokládat, že vodič nasadí pořádný „kvapík“. Lancaster Bomber sice po startu přešel rychle do čela, pak ale v tempu polevil a pustil před sebe chtivého Riveta.

Žokejům sice člověk do hlavy nevidí, ale zdálo se mi, jak kdyby trenérův mladší syn Donnacha na chvíli kalkuloval s tím, že by si dostih „vzal na sebe“. Každopádně, v cílové rovině to chvíli vypadalo, že Lancaster Bomber zvítězí, nakonec ale byl nad jeho síly Barney Roy, z další velkostáje Godolphin. Předpokládaná taktika (či její zavrhnutí) tak přinesla vítězství konkurenci. Churchill se dostal do cíle bez světlejšího okamžiku na čtvrtém místě, když ho ještě v průběhu „naháněl“ silně pulující stájový kolega Peace Envoy. Trenér O´Brien neměl po dostihu slova vysvětlení, mám ale takový dojem, že synek pochvalu nedostal.

 

Irish Derby – jednička stáje: Wings of Eagles, vodič: The Anvil, vítěz: Capri

V Irském derby poslala centrála Ballydoyle na start hned pět koní, takže v devítihlavém poli měla nadpoloviční většinu. Ryan Moore vsedl do sedla Wings of Eagles a mohl počítat s podporou svých stájových kolegů. Jistě vítězství tohoto koně by bylo z hlediska jeho budoucí kariéry vítané, neboť ne zcela lákavý původ by kompenzovalo „Derby double“.

Chvíli trvalo, než se do vedení vydal The Anvil, a byť se Ana O´Brien v jeho sedle snažila, tempo se s tím epsomským srovnat nedalo. Jejího partnera krátce po vběhnutí do cílové roviny opustily síly a do vedení se dostal Capri. Zkušený žokej Heffernan se tak dostal do vedení přibližně 500 metrů před cílem a na první pozici už zůstal, když dokázal odrazit nápor dvojice Cracksman a Wings of Eagles. Centrála tak slavila druhé Derby vítězství (navíc s potomkem Galilea), přesto si myslím, že plán byl trochu jiný.

 

Eclipse Stakes – jednička stáje: Cliffs of Moher, vodič: Taj Mahal, vítěz: Ulysses (VIDEO)

Tohle byla asi nejhorší ukázka toho, jak stájová „spolupráce“ může dopadnout. V dostihu na dva kilometry si Cliffs of Moher mohl vylepšit reputaci, a i když trenér O´Brien neměl z distance obavu, bylo jasné, že proti starším specialistům bude jeho svěřenec svižné tempo potřebovat. Navíc v poli byl nedávný přemožitel Churchilla, Barney Roy, který do té doby běhal jen mílové tratě. Takže i z hlediska jeho možné eliminace se tato taktika nabízela.

V sedle vodiče Taj Mahal byl epsomský vítěz, žokej Beggy. Ten se ovšem po startu nikam nehnal a spíš svého koně přidržoval. To mělo za následek, že v úvodu dostihu šla na čele čtveřice koní. Náhle ale sjel předpokládaný vodič poměrně ostře k bariéře, což vyvolalo velkou kolizi. Tu jako první odnesl Decorated King, nejhůř to ale odnesl právě Cliffs of Moher. Ryan Moore měl co dělat, aby se udržel v sedle a rázem se propadl o několik délek zpět. V cílové rovině už se favorit „neodlepil“ z místa a boj o vítězství si tak rozdali dva koně, kteří se zmiňovanému incidentu vyhnuli, tedy Ulysses a Barney Roy. Rovněž třetí v cíli, 50:1 outsider Desert Encounter těžil z toho, že byl po startu v klidu na poslední pozici.

Tamní dostihová komise vydala velmi vyčerpávající zprávu, kde rovněž zmiňuje snahu o pokousání Decorated Knighta tříletým Eminentem. Žokej Beggy dostal sankci osm dní zákazu za nebezpečnou jízdu. Mám ale takový dojem, že jeho práci v sedle vodiče muselo „ocenit“ i vedení centrály. Jistě, ne vždy se to musí povést, ale aby někdo „sestřelil“ stájového kolegu, pro kterého má pracovat, to jsem snad viděl poprvé.

Z výše uvedených příkladů je tedy vidět, že samotné nasazení vodiče do dostihu ještě vůbec nemusí zaručit úspěch. Až tedy na dostizích potkáte někoho, kdo bude kroutit hlavou a ptát se: „Jak se toto může stát?“, vzpomeňte si na těchto pár dostihů a odpovězte: „Může“. Prostě proto, že to jsou dostihy, a v jisté nevyzpytatelnosti je i jejich krása.

(Ferdinand Minařík)