Whaler: „AP“ se loučí…

Myslím, že představovat toto jméno blíže je zbytečné i pro ty, co se normálně o překážkové dostihy vůbec nezajímají. Pro ty ostatní to byl pořádný šok, když asi v polovině probíhající překážkové sezóny „Tony“ ohlásil konec svojí jezdecké kariéry. O tom, že věk už na to má, nemůže být žádných pochyb. Spíš je těžké si představit, že na podzim, až se podíváme na startovní listiny nové sezóny, jméno „A P Mc Coy“ už tam nebude.

No a protože i já jsem vděčný, že jsem mohl tohoto velikána alespoň část jeho neskutečné kariéry sledovat, rád bych o něm zde napsal pár řádků. Nechci v žádném případě vypočítávat jeho nesčetné úspěchy, k tomu stačí si najít na Wikipedii příslušnou stránku a máte čtení na několik večerů. Spíš bych zde chtěl popsat některé milníky jeho kariéry, tak jak jsem je tehdy prožíval já.

Samozřejmě, že moje první setkání s „Tonym“ proběhlo v populárním klubu U Nováků. Netrvalo dlouho a pochopil jsem, že toto jméno sice není zárukou jisté výhry, ale že o mojí sázku se bude bojovat každý metr dostihu. Už v té době byl Mc Coy pověstný agresivním a razantním vyjetím a troufám si tvrdit, že v tomto směru se mu nikdo nepřiblížil ani do jeho poslední sezóny v sedle. To, že sbíral šampiónské tituly jak na běžícím pásu se stalo jistou samozřejmostí, hodně se mi ale vrylo do paměti jeho „šplhání k třítisícovce“.

To bylo v roce 2009, když směřoval k svému vítězství číslo 3000. To už bylo něco hodně speciálního a nerodilo se vůbec lehce. Na ostrovech tehdy panovala velmi nevlídná zima, hodně pršelo, a když přestalo, zase mrzlo. „Tony“ sice sbíral bodíky s pravidelností, čím více se ale blížil k vytoužené „třítisícovce“, tím více dostihů se rušilo. Nepamatuji se sice přesně, jak dlouho trvalo posbírat posledních 10 vítězství, na „Tonyho“ zvyklosti to ale byla dlouhá doba. Nakonec i mítink v Plumptonu, kde došlo k dosažení kýžené mety, by byl možná za normálních okolností zrušen, pořadatelé ale tehdy nejspíš neodolali vábení toho, že se tomu stane právě na jejich závodišti. 9. února se běhalo samozřejmě na „heavy“ půdě, na některých místech na dráze stála voda, a v inkriminované class 4 chase byly z osmi překážek čtyři vynechány…. K radosti všech se ale přece jen v konci dostihu oddělila s velkým náskokem před zbytkem pole dvojice koní. „AP“ byl tehdy v sedle Restless d´Artaix a jako soupeř mu zůstal tehdy šestiletý The Package (letos pod čarou Velké národní !) s Timmym Murphym. Viditelnost byla prachbídná, ale měl jsem tenkrát dojem, že „Timmy“ tenkrát situaci spíš po očku kontroloval. Možná tak tehdy dal najevo svůj respekt k soupeři, kdo ví? Každopádně, hranice byla pokořena a překážkové dostihy na ostrovech se dalších pár týdnů opět rušily…

Pár dnů poté vypsalo několik bookmakerů kurz na to, že Mc Coy pokoří dalších tisíc vítězství v kurzu 6:1. Já jsem si tehdy říkal: „Co je to za nesmysl, to můžu taky čekat dalších deset let.“ Tehdy mi to přišlo nepředstavitelné a vsadit na něco takového jako čiré bláznovství. „Tony“ ale nelenil a já jsem na podzim roku 2013 začal číst zprávy o tom, že se blíží bod č. 4000. Nechtěl jsem věřit svým očím, ty necelé čtyři roky uběhly jako voda. Zdálo se mi, že to „bahenní“ vítězství v Plumptonu bylo tak před rokem. Prostě ta představa, že někdo vyhraje tisíc překážkových dostihů za čtyři roky, byla pro mě úplně nereálná. Nicméně skutečnost byla taková, že Mc Coy kráčel neochvějně za zbořením další snové hranice. Podzim před dvěma roky překážkovým dostihů přál, triumfy na kontě rekordmana úspěšně naskakovaly a já jsem vše sledoval. K pokoření „čtyřtisícovky“ došlo v proutěnkách pro nováčky na závodišti Towcester a „Tony“ byl v sedle Mountain Tunes. Ten byl ještě po překonání poslední překážky v nepříliš nadějné pozici za dvěma soupeři, s razantním přispěním legendy ale jednoho z nich nemilosrdně odstrčil a druhého pokořil o krk. Manželka vítězného žokeje, která tehdy byla přímo na závodišti, pravila po dostihu něco ve smyslu: „Typicall Mc Coy winner…“.

Hodně bylo napsáno i o dlouhém čekání tohoto žokeje na vítězství v Grand National. K tomu je třeba se vrátit do roku 2010. Vezmeme – li v úvahu, že tehdy už měl na kontě víc jak 3000 vítězství, ale z ceněného maratónu ani jedno, zavánělo už to nějakou kletbou nebo v lepším případě blokem. Pro tento ročník měl Mc Coy k dispozici koně od svého dvorního majitele, tedy Mc Manuse, jménem Don‘t Push It. Ten sice figuroval mezi favority, neboť pro něj hrálo opravdu vše, co bylo potřeba, stejně se dal ale vsadit v kurzu 11:1. Myslím, že tam už se tenkrát projevovala ta neúspěšná statistika „Tonyho“ ve Velké národní. V té době jsem chodil překážkové dostihy sledovat do populárního baru Route 66, kde jsem nakonec neodolal a vsadil, že Mc Coy to prokletí prolomí. Také jsem od kamarádů musel skoro celé odpoledne poslouchat narážky typu: „Ty jseš blázen, ten to prostě nedá!“. O to sladší pak bylo sledovat tandem v tradičních zeleno – oranžových barvách, jak směřuje k jistému pěti délkovému triumfu. Vzpomínám si taky, že tenkrát se nás v baru moc po proběhnutí cílem neradovalo…

Na závěr bych přidal ještě jednu historku, kdy jsem si uvědomil, jaký je „AP“ fenomén na ostrovech. To bylo v časech, kdy byl uzavřeni „Nováci“ a v Route 66 ještě kanál na sledování dostihů nebyl. Internetové spojení bylo pomalé, ale naštěstí se mi podařilo objevit náhradní variantu. Na Václavském náměstí, v bývalém Jágr Baru byla otevřena irská hospoda, kde na nesčetném množství televizí dávali ostrovní sporty, jako fotbal, rugby atd. Mě se podařilo ukecat svojí lámanou angličtinou obsluhu, aby mi pustili Channel 4 na malé televizi u baru. S kamarády jsme si sice museli objednat nedobré pivo za 60,- Kč, v narvaném podniku nebylo slyšet slova, ale dostihy jsme viděli. Nevzpomenu si už na jakém závodišti se běhalo, ale hlavním dostihem byl takový ten typický handicap s cca třiceti startujícími. Kdo tenkrát vyhrál, není důležité, nedaleko před cílem ale utrpěl ošklivý pád, po kterém zůstal ležet na zemi právě Mc Coy. Ten se nehýbal ani po příjezdu sanitky a zřejmě kvůli naší vzrušené konverzaci zaměřil pozornost na „naší“ televizi i barman. Když viděl, co se děje, okamžitě na několika velkoplošných obrazovkách přepnul z fotbalu na Channel 4. K našemu údivu se v podniku neozvaly žádné protesty, naopak se během chvíle rozhostilo hrobové ticho. Těžko někdy zapomenu na pohled na snad sto lidí ve fotbalových dresech, jak mlčky sledují obrazovku, kde na nosítka připoutávali bezvládného „Tonyho“. Naštěstí po nějaké době šampión zamával rukou do kamery, podnik si s úlevou oddechnul a za chvíli hučel zas jak úl. Mně se ta historka ještě dlouho honila hlavou, ale tenkrát jsem si uvědomil, jak opravdu je Mc Coy na ostrovech populární.

No, a protože v Sandownu se na jeho počest jmenuje jeden z dostihů A P McCoy Celebration Chase, na závěr ještě jeden tip. „Tony“ promine, moc bych mu to přál, ale týká se někoho jiného.

Sandown 25. 4., 16:15, Vibrato Valtat @ 9:1 V (bet 365), 1 bod

Na dvoumílové trati se sejde sedm soupeřů a nutno říct, že jde o opravdu velmi slušnou sestavu, i když byl z dostihu škrtnut obhájce loňského triumfu Sire de Grugy. V čele sázkové nabídky je trojice koní s kurzy okolo 4,5:1. A proč nezačít tam, kde minulý odstavec skončil, tedy u toho, podle koho je dostih na počest nazván. „Tony“ bude v sedle Mr. Mole a myslím, že tady se na kurzu hodně projevilo to přání, aby právě on ten „svůj“ dostih vyhrál. Protože když se kouknu na kariéru „Pana Krtka“, těžko tam najít něco, proč by právě on v této sestavě měl být spolufavoritem. Vyhrál sice v Newbury Gr. 2 dostih, tam ale Sire de Grugy a Uxizandre (tehdy favorité dostihu) ztratili své jezdce, to je ale zatím vrchol jeho kariéry. Ke všemu už se mu tehdy moc nechtělo odskočit do dostihu, což není nikdy dobrý signál, a následně v Cheltenhamu v Champion Chase dokončil osmý. Kůň je to rychlý a mrštný, dráha v Sandownu by mu měla sedět, ale ten kurz je opravdu hodně nízký.

Dalším podobně bookmakery ceněný je bývalý šampión dvoumílových překážkářů, Sprinter Sacre. Ten se po problémech se srdeční arytmií vrátil na dráhu letos v Ascotu, kde dokončil druhý, už tehdy se mi ale moc nelíbil. Sice někdo to hodnotil tak, jak si ho žokej Geraghty pošetřil do Cheltenhamu, mě se ale spíš zdálo, že se bojí na něj přitlačit. Následně byl v Champion Chase zadržen a otazníky kolem něj přibyly. Tentokrát bude v jeho sedle Nico de Boinville, protože stálý žokej je zraněn, což se těžko dá vidět jako plus.

Posledním z trojice spolufavoritů je irský Special Tiara, v Cheltenhamu třetí. Ten chodí start cíl, tempo umí slušně napálit a v tomto dostihu byl vloni třetí. Přesto si myslím, že Sandown pro něj není to pravé. Tady je na protilehlé straně taková hodně technická pasáž, kde v poměrně rychlém sledu následuje sedm překážek za sebou. Special Tiara potřebuje své soupeře „ucválat“ a myslím, že tady bude mít problém udržet ten správný rytmus. Nicméně je třeba dodat, že kurz na něj je plus mínus fair. U všech tří zmíněných je jisté plus i v tom, že se nezúčastnili mítinku v Aintree a měsíc a půl dlouhá pauza na konci náročné sezóny se může hodit.

To Gods Own (6,5:1) v Aintree byl, když v dostihu pro nováčky na dvě míle jako favorit dokončil druhý. Tam mu nesedlo pomalé tempo, když hlavně druhou polovinou dostihu se protrápil. Tady by to jistě mělo být svižnější, ale stejně si myslím, že Sandown a „good“ podklad na kterém se půjde, pro něj není to pravé. Větší sympatie už bych měl pro svého oblíbence, kterým je už jedenáctiletý Somersby (8:1). Ten dosáhl v Cheltenhamu skoro životního výsledku, když v Champion Chase byl nedaleko druhý. V Sandownu to má rád, ale v jeho věku už to na rychlé půdě proti mladším mít snadné nebude. Myslím, že má na to tady řadu soupeřů porazit, na vítězství by to ale chtělo pořádný déšť.

Mým tipem je tedy Vibrato Valtat a opravdu nevím, proč je na něj takový kurz. Letos absolvoval povedenou sezónu mezi nováčky, kde nastřádal čtveřici triumfů. V Cheltenhamu v Arkle Chase byl sice čtvrtý, tam jsem mu ale moc nevěřil. Přece jen je to takový drobnější kůň a na tamní kopec nemá dost síly. Následně se ukázal v Aintree, kde si zkusil delší distanci čtyř kilometrů. Tam byl druhý, ale ani to bych neviděl jako nějaké zklamání, když vítězný Clarcam může být do budoucna pro tuto distanci zajímavý kůň. Myslím, že „Vibrato“ je kůň přesně na dvě míle a se svojí postavou by si měl poradit i s překážkami v Sandownu. Nakonec už jednou tady zvítězil, i když to bylo mezi nováčky, tato zkušenost se mu bude hodit. Když tedy přemýšlím, proč je ten kurz na něj takový, napadá mě jediné, a to je únava na konci sezóny. Jak už jsem zmínil, favorité mítink v Aintree vynechali. Vibrato Valtat je ale nejmladší kůň v poli, je mu teprve šest let, a tak by se mohl z dva týdny starého dostihu oklepat. Každopádně, v tomto kurzu jsem ochoten i toto riziko podstoupit. Hodně štěstí!