Whaler: Do Longchamp s „Flintou“

Úvodem se musím vrátit ještě k EJC. V sobotu se v Chuchli představila na naše poměry plejáda skvělých koní, žokeje jsem ale tolik neznal, takže v tomto ohledu jsem byl trochu skeptičtější. Nakonec jsme byli ale svědky skvělých výkonů a dramatických doběhů. Jak už jsem četl na jiných serverech, na dostihy se koukalo tak nějak „lépe“. To není nic proti našim žokejům, já jsem přesvědčen, že i mezi nimi je několik takových, kteří snesou přísnější měřítko.

V porovnání s těmi zahraničními byl ale jistý rozdíl vidět. Ono to není také žádný velký div. Pokud má někdo vyhraných x – násobně víc dostihů (vůbec nemluvě o odježděných), tak se to někde musí projevit. Řekl bych, že ve vyjetí v cílové rovině to tak vidět nebylo, pominu – li střídmější použití bičíku. Spíš v průběhu dostihu byl v poli vidět větší klid, žádné polepšování pozice nebo objíždění šestou – sedmou stopou v závěrečném oblouku a podobně. Bylo vidět, že žokejové se snaží absolvovat průběh v co největším klidu, a ušetřit tak svým partnerům co nejvíce sil do cílové roviny. Prostě tak nějak, jak jsou zvyklí z končin, kde si vydělávají „na chleba“.

To, že tam „venku“ se přece jen dostihy jezdí trochu jinak, je vidět podle mě na našem několikanásobném šampiónovi, Václavu Janáčkovi. Já jsem v dobách, kdy u nás kraloval, nebyl velkým fanouškem jeho jezdeckého pojetí. Jeho jízdy byly v mých očích někdy směsicí paniky, stresu a nevím čeho ještě. Nebylo až tak výjimečné, že v průběhu několikrát změnil pozici, aby se „u topolů“ vyřítil venkovní stopou a „domlátil“ se k vítězství. Při jeho letošních návratech ze Španělska už to bylo ale úplně něco jiného. Obzvlášť triumf v St. Leger se Sanokem byl ukázkou špičkového jezdeckého umění. Jak už jsem napsal dřív, byl by pro mě velkým aspirantem na naší „Ride of the Year“, nebýt použití bičíku. Tam bohužel „Pinďa“ podlehl nejspíš tlaku, že St. Leger chyběl v jeho klasické sbírce. I tak je ale ten posun v jeho jezdeckém pojetí obrovský a „Long“ dostih v rámci EJC (byť tam byl po boji druhý) patřil  k těm nejpovedenějším v rámci odpoledne.

No a když už jsem u těch jezdeckých výkonů, musím zmínit i nedělní bratislavský překážkový dostih, kde předvedl své umění pro mě do té doby neznámý Thomas Garner. Na jednom z doskoků se mu otočilo sedlo, přesto se mu podařilo ještě vyprostit nohu ze třmenu a téměř dva kilometry tratě absolvoval takříkajíc „na ostro“. Absolvovat dostih bez třmenů, to ještě dokážu pochopit (taky jsem si to jednou užil). Sedět ale pouze na koňském hřbetě a ještě při tom překonat řadu překážek, to je už za hranicí mého chápání. Také si za tento výkon vysloužil pochvalu na prestižním serveru Racing Post a byť nechtěně, udělal reklamu slovenskému turfu.

Bohužel, vydařený víkend přinesl i jednu tragickou zprávu. Po nedělním pádu podlehl zraněním překážkový žokej Michal Köhl. Tato zpráva mě zasáhla, byť jsem ho osobně neznal. Žokejská profese je krásná, někdy ale i bolestivá a krutá. Hranice mezi slávou a zraněním, které vás vyřadí z normálního života či hůř, je tenká. A nejedná se jen o dostihy, na této hraně balancují žokejové i v každodenní práci a ježdění v tréninku. Nutno dodat, že většina z nich za odměnu, za kterou by někteří ani ráno nevstali z postele. Já neumím moc psát o takových věcech, ale myslím, že každý, kdo někdy žokeje kritizuje by si měl uvědomit, jak riskantní je to džob. A jak vysoká může být cena za jeho vykonávání. Ještě jednou, čest jeho památce!

Tolik k této smutné události, ke které jsem cítil potřebu se vyjádřit. Teď už ale k tipům, protože to je hlavním posláním této rubriky. Jak už jsem napsal v úvodníku, vrcholem víkendu je „Oblouk“ v Longchamp, já jsem si ale vybral i jeden chuchelský dostih té nejnižší kategorie.

Longchamp 4. 10., 15:55, Flintshire V/M @ 19:1 (bet 365, místo 5,5:1), 1 bod

V pařížském svatostánku bude největší pozornost upřena samozřejmě na klisnu Treve (2:1), která v „Arcu“ půjde na neskutečný čistý hattricku. Výjimečná klisna v dosavadní sezóně dokazuje, že ze svého umu nic neztratila, když dosáhla tří poměrně snadných vítězství. Dokonce to vypadá, že i nabrala na váze, což je známkou toho, že náročná kariéra se na ní nijak neprojevuje. Já jí budu držet palce, na sázení to pro mě ale není. Přece jen v osmnáctičlenném poli je značná kvalita, a když už si chci dostih užít, musí ten kurz vypadat trochu jinak.

Jejími největšími vyzyvateli by měli být tříletí Derby vítězové Golden Horn a domácí New Bay (oba 5,5:1). U obou dvou mám ale také jisté otazníky, větší u prvně jmenovaného. Ten naposledy dosáhl vítězství v Irish Champion Stakes, kde ovšem hodně bočil. Těžko říct, jaký k tomu byl pravý důvod. Trenér říkal, že se lekl stínu tribun, někdo míní, že šlo o reakci na bičík. Já se nepřikláním k ani jednomu vysvětlení a mám svojí vlastní (byť neověřitelnou) verzi. Myslím, že Golden Horn cítil, že se k němu blíží soupeř (tím byl tenkrát Free Eagle) a prostě se ho jako sebevědomý hřebec pokusil vytlačit. No, každopádně, ať to bylo tak nebo tak, mám obavy, aby podobný manévr nezkusil znova. Na francouzské půdě by mu to každopádně neprošlo. Další neznámou u jeho jména je taktika, jakou tady zvolí. Minule šel start – cíl, což teď nepředpokládám, spíš se bude chtít schovat v poli, jako v Epsomu. Není ale úplně snadno ovladatelný a této taktice ani moc nenahrává startovní číslo 14. Dá se čekat, že Frankieho v jeho sedle čeká dost těžká práce a v uvedeném kurzu tuto dvojici nechám být.

To francouzský Derby vítěz New Bay vyvolává větší „apetit“, půjde ale poprvé proti starším soupeřům. Svých dosavadní triumfů také dosahoval na měkčí dráze a v neděli je v Longchamp očekáván „good ground“. I jeho přenechám jiným a poohlédl jsem se dále. Pro mě jistou hodnotu představuje už zmiňovaný Free Eagle (17:1). Ten měl určitě na to, v Leopardstownu „Horna“ porazit, když si ale porovnáte kurzy na ně, je tam zajímavý rozdíl. Je to způsobené nejspíš tím, že irský vyslanec půjde poprvé na takto dlouhé trati. Já myslím, že na půdě, jaká je očekávána, by to prostát měl. Ovšem i on naposledy v cílové rovině visel, následně bočil pod bičíkem, což jsou věci, na které jsou francouzští komisaři dost háklivý. Z ostatních koní s vysokými kurzy musím zmínit ještě dalšího „orla“, Eagle Top (34:1), kterému by se francouzské pojetí dostihů mělo líbit, a nedávného vítěze z Baden baden, Prince Gibraltar (41:1). Oba dva ale chodí spíše ze zadních pozic a v početném poli se tak musí spoléhat i na notnou dávku štěstí.

Mojí volbou se tedy stal spolehlivý Flintshire. Ten byl vloni tady druhý, když na fenomenální klisnu ztratil 2 délky. Následně se rozjel do světa, když v Santa Anitě a Mejdanu bral druhá místa, v Hong Kongu zvítězil. Dá se říct, že jediným slabším výsledkem bylo třetí místo z Coronation Cupu, tam se šlo ale v podobném tempu, v jakém se odehrávaly některé letošní vytrvalecké zkoušky u nás. Naposledy si „Flinta“ pohrál s americkými soupeři v Saratoze, a protože tam se jednalo o skutečnou procházku, nemám obavy ani z dlouhého cestování. K sázce na něj mě vede zejména jeho výkon z června ze Saint Cloud, kde byl Treve důstojným soupeřem, byť si musel dostih v podstatě odvodit (klisnin vodič byl přibližně 10 délek před polem). Když se podívám na to jaký je rozdíl v kurzech na oba dva a kolik je dělilo v tomto dostihu, je pro mě jasnou volbou. Pro mě je Flintshire symbolem spolehlivosti, navíc bude v jeho sedle ostřílený Maxime Guyon, který by si měl poradit i s nepříliš výhodným číslem 11. Tolik tedy k Longchamp a teď ještě na skok do Chuchle.

VCH 4. 10., 16:00, Radbul @ 7:1 V (betino), 1 bod

Nestává se často, abych si pro tip vybral dostih žáků a amatérů, tady ale nemůžu jinak. Já jsem se o tomto dostihu rozepsal v rozborech, a protože čas kvapí, budu stručný. Mezi favority tady jsou hodně zatížená Khilona a Goldy (obě 5:1), chtivá Nursia (4:1) či z vysokého čísla jdoucí Sun for Life (4:1). Jisté mínusy nalezneme u každé ze čtveřice klisen. Pro mě je tady favoritem Radbul, který se dobře prezentoval v podobném dostihu nedávno. Protože na jaře měl zdravotní problémy, nastupuje tady teprve ke čtvrtému životnímu startu, což už se v této části sezóny musí počítat. Plusem je i jeho jezdec, mladý amatér Adam Florian. Já už jsem si ho všiml dřív a nebudu ho tady nějak přechvalovat, aby mu to nestouplo do hlavy. Je ale vidět, že na sobě chce pracovat a to si myslím, že je v jeho věku nejdůležitější. Myslím, že Radbul by s tímto mladíkem měl vytvořit sehranou dvojici a v daném kurzu do nich rád zainventuji. V Longchamp i v Chuchli hodně štěstí!