Whaler: Glory a Everest až na vrchol

Vinou technických problémů je to sice zas trochu opožděně, ale třeba se to někomu k inspiraci či konzultaci poslouží. Tímto se omlouvám a teď k tomu, z čeho jsem vybíral. Ve Varech jsou menší pole, což nikdy tipování neprospívá, hlavní dostih se ale povedl. Navíc zde startuje moje oblíbenkyně Old Glory, která mi vloni přinesla poměrně dost „bodů“, takže jsem měl vybírání poněkud usnadněné.

V Chuchli je nabídka bohatší, nicméně s výběrem to taky nebylo snadné. Hned v 1. dostihu jsem dlouho váhal nad Armeou (5:1), která mi tam tak nějak vychází, i když o chloupek. Podobným případem je i Danubit (3,5:1) v 7. dostihu. Myslím, že pokud půjde vše tak jak by má, mělo by to klapnout. Kurz je ale tak akorát, v případě klisny tam je ještě nějaká hodnota. Nakonec ale i v Chuchli jsem skončil u hlavního dostihu, který slibuje napínavou sprinterskou bitvu.

Ještě než se k tomu ale dostanu, musím se slůvkem zastavit u 3. dostihu, kterým je neuvěřitelně vyrovnaný a těžko odhadnutelný handicap III. kategorie. V 15 členném poli půjde na start několik nedávných vítězů i koní s aktuální dobrou formou. Podobné dostihy jsou třeba v Anglii nesmírně populární a náběry na ně jsou vyšší, než u hlavních dostihů. I já jsem si už dělal plány, jak se tady rozepíšu o „sázkařském vrcholu“ dne. To ovšem jen do chvíle, než Betino vytáhlo sázkovou nabídku. Je neuvěřitelné, jak se této sázkovce podařilo tento dostih „zabít“ (opravdu jiný trefnější výraz mě nenapadá). Z 15 startujících má 11 (!) koní takřka identické kurzy 6 – 8:1, pouhá čtveřice se dostala nad kvótu 10 (přesněji řečeno dva koně mají kurz 10:1).

Já už jsem se za dobu, kdy píšu tuto rubriku, s Betinem jakž takž smířil, tento dostih mě ale přece jen „namíchnul“. Občas mi někdo říká, že pořád pláčeme nad těmi kurzy, a když se mi tedy nelíbí, tak ať to nesázím. Je třeba se ale zamyslet nad tím, že taková nabídka i poškozuje dostihový sport (aspoň v mých očích). Popularita dostihů momentálně není velká a právě takové dostihy by jí mohly pomoci. Ovšem samozřejmě se zcela jinak vypsanými kurzy. Myslím, že nemůže být pro dostihy lepší reklama, než pár spokojených lidí, kteří budou vyprávět o tom, jak byli v neděli v Chuchli a co tam „trefili“. O tom, že na několika vyplacených výhrách tak vydělají všichni zainteresovaní, nemůže být sporu.

Tak to úvodník tentokrát na tradičnější témě a teď vzhůru na dostihy, nejdřív samozřejmě do Varů…

KV 26. 4., 13:00, Old Glory @ 4:1 V (betino), 1 bod

Jak už jsem napsal výš, hlavní dostih ve Varech vypadá pěkně a favoritem je tady Brutal Rocco (2,5:1). S tím se dá asi souhlasit, určitě ale ne s kurzem v jakém je vypsán. Tento kůň má jistě vysokou třídu, na prémiové vítězství ale dosáhl až nedávno v Chuchli proti „nikomu“. Jakou to bude mít hodnotu tady, se dá těžko odhadovat. Další zajímavostí je to, že na nynější dráze i distanci už se s Old Glory utkal v srpnu a odešel poražen. Váhy se teď sice malinko posunují na jeho stranu, ale určitě ne tak, aby byl poměr kurzů takový, jaký je (původní kurz na klisnu byl dokonce 5:1). Určitě je na místě i poznamenat, že Vary jsou nejoblíbenější dráhou mojí favoritky. Samozřejmě je třeba zmínit i kvalitu soupeřů, z nichž strašit bude určitě koncovkář Shadow Moon (4:1), nebo dvojice „králíků“ Verglas (5:1) a Thomas (10:1). U druhého jmenovaného mě kurz taky překvapil, zas mě ale mate jezdecké obsazení. Takže tolik k Varům a teď do Chuchle.

VCH 27. 4., 16:05, Everest Hill @ 10:1 V (betino), 1 bod

                                                        2,5:1 1-4, 1 bod

V Maškově memoriálu je aspoň podle sázkové nabídky předpokládána kopie doběhu z Gomba handicapu. To se samozřejmě stát může, ale dost by mě to překvapilo. Proto zkusím vyšší kurz a pokusím se osvětlit proč. Oproti Gombě předpokládám změnu taktiky u některých koní a dostih se tak může změnit ze sprinterského sešupu na „tactical affair“. To by si asi přál málokdo, ale vyloučit se to nedá a takové šachy většinou nehrajou do karet favoritům. Druhou věcí je poslední běhání Everest Hilla v dvojkovém handicapu, kdy přišel o vítězství díky hodně kuriózní záležitosti. Jeho žokej Koplík se totiž ve finiši zamotal do součásti výstroje (nevím jak bych to nazval, snad „špunty do uší“) a koně v posledních metrech ani nemohl vyjíždět. Za třetí je třeba zmínit nestálost naší sprinterské scény v posledních letech. Je to asi dané i tím, že u nás jsou preferováni hlavně vytrvalci a sprinteři jsou bráni spíš jako něco nechtěného. Z toho asi vyplývá, že přeskočit ve sprintu z II. kat. do elity je snazší, než v jiných disciplínách. Pro příklad: Mikesh zvítězil v chuchelském handicapu (II.), aby si následně došel pro druhé místo v Českomoravské ceně v kurzu 10:1 a stal se sprinterskou stálicí. Podobnou cestou se dostal na trůn i momentální král Cut me Loose, který zvítězil ve Svatováclavské dokonce jako 14:1 outsider. A dokonce i Waka Laura opanovala před svým vstupem mezi největší rychlíky pouze poměrně bezvýznamný dostih. Pravda při vítězství v Cenu jezdectví byl na ní sice menší kurz 6,5:1, ale i to cosi vypovídá. Tím bych svou úvahu zakončil, myslím, že rozepisovat se o jednotlivých aktérech by na těchto stránkách bylo nošením dříví do lesa. Hodně štěstí!