Whaler: Odskočí si pro „Prezidenta“ překážkář?

Začít musím samozřejmě Velkou pardubickou. Mě se dostih jako takový líbil, vyhrál ten nejlepší, což po dostihu potvrdily i týmy poražených. Zaslechl jsem sice nějaké mrmlání nad tím, že to nebylo nejrychlejší a došlo i na vyvolávání starých bolševických sankcí za pomalé tempo dostihu. Podle mě se šlo v tempu, které bylo naprosto adekvátní půdě, která po deštích už byla měkčí a rozbitá. Navíc, k zpomalení došlo v prostřední pasáži, úvod ani závěr žádný courák nebyly.

Dalším tématem letošní VP se stala „Váňománie“. To nakousl Martin Cáp, který se obvykle překážkovým dostihům moc nevěnuje. Ten sice zmínil více věcí okolo fenoménu „Velké“, na sociálních sítích se ale asi nejvíce rozebírala právě živoucí legenda tohoto dostihu. Ve svém článku napsal, že za tuto situaci Josef Váňa v podstatě nemůže, s čímž bych určitě souhlasil.

To, že „Velká = Váňa“ jistě vyplývá z jeho osmi triumfů, dnes už je situace ale někde jinde, byť se nestárnoucí žokej pokouší přidat další. Máme za sebou „éru Orphee“, žokej Faltejsek přidal čtvrté vítězství a ve věku 33 let může pomýšlet minimálně na vyrovnání rekordu. Přesto, když jsem si pár dnů po odběhnutí našeho překážkového vrcholu otevřel stránky našeho největšího sportovního serveru, poslední čtyři články měly v titulku jméno Váňa.

Pochybuji o tom, že by slavný žokej a trenér každé ráno otevíral internet a vzápětí volal do redakce s tím, že tam dnes ještě o něm není žádný nový článek. Samozřejmě, že pan Váňa to s médii umí, ale proč by se jejich pozornosti měl bránit? Navíc když ví, že sem tam může utrousit i reklamu na krmivo či politickou agitku, a vše bude bez problémů odvysíláno a otištěno.

Zajímavý názor, proč „za to Váňa může“ byl i ten, že ve svém věku stále jezdí a usiluje o další triumf. S tím bych nesouhlasil, protože jako žokej potřebuje hlavně to, aby mu některý z majitelů svěřil svého koně. Gordie Howe hrál profesionální hokej do 53 let a to zejména proto, že mu majitel klubu byl ochoten nabídnout smlouvu. Lidi na něj chodili a bavili se, tak proč by nehrál? Je jasné, že Váňa na tom není fyzicky tak, jako žokejové, kteří jsou o polovinu mladší. Pořád ale nemůže být pochyb o tom, že má na to takový dostih absolvovat. Kdo sledoval jeho letošní pouť s Rabbit Hawk Wingem, viděl že jeho svěřenec udělal spoustu chyb. Kdyby na to jeho trenér v sedle neměl, jistě by se ocitl na zemi dřív, než při třetím pokusu. Věřím tomu, že pokud příští rok nalezne pro sebe vhodnějšího koně, může se bez problémů dostat do cíle. Ale i kdyby chtěl do sedla sebevíc, nemůže, pokud mu majitel tohoto koně „nepůjčí“.

Další věcí, která se hodně rozebírala byl Váňův citát: „Je mi jedno, že jsme byli druzí a třetí, když se na to Rabbit vy.ral“. Mě to až tak nezaskočilo, prostě trenérova rétorika ve stylu „co na srdci, to na jazyku“, kterou už jsme zažili mnohokrát. Dokážu i pochopit, že když měl v dostihu koně, kteří doběhli na druhém a třetím místě, a jiný, který se mu ukazoval lépe, zůstal na startu, tak dal průchod jisté frustraci. Je to ale opět i o tom, že mu to média dovolí. Myslím, že kdyby se takto expresívně vyjádřil jiný žokej, asi by se následně ve vysílání moc neobjevoval.

A protože se tato rubrika věnuje primárně sázení,  musím zmínit i sázky na "Velkou". Ty letos mohly být uzavírány pouze na závodišti a je určitě dobře, že si tohoto úpadku všiml denní tisk. Ve Sportu vyšel článek, kde se situace rozebírala a objevil se i ohraný argument Betina: „Pokud se to někomu nelíbí, ať to dělá sám, nikdo mu v tom nebrání“. To mi přijde přinejmenším hloupé, asi jako kdyby žokej po nevydařeném dostihu řekl: „Když se vám to nelíbilo, támhle je kůň a ukažte mi, jak to umíte lépe“. Asi by si kdekdo o takovém jezdci pomyslel, že je arogantní buran, s čímž se dá těžko nesouhlasit.

Já jsem se přes e-mail optal zástupců našich dvou největších sázkových kanceláří, tedy Tipsportu a Fortuny, jak vidí do budoucna sázení na dostihy. Zatímco prvně jmenovaná sázkovka zájem projevuje, ta druhá o tom neuvažuje, jelikož podle ní „o toto není v ČR zájem“. Což je jistě zajímavé, že když to ani nezkusili, přesto už ví, že to nemá cenu. Ale asi každý zná ve svém okolí člověka, který sice nikdy neviděl Star Wars (neochutnal olivy, neslyšel jazz, hip hop, heavy metal apod.), ale přesto ví, že je to hnus. Prostě proto, že on to ví. Ale taky je možné, že Betino už v rámci spolupráce zanechalo svoje stopy.

Tolik tedy na úvod, teď už k současnému dění. O víkendu zavírají brány závodiště v Pardubicích i v Chuchli. K několika dostihům jsem se vyjádřil v rozborech, na podrobnější tip mi tak zůstal čas jen na nedělní Cenu prezidenta. Ta slibuje velmi zajímavou podívanou, a jak jsem naznačil v titulku na scénu se vrací hvězdy, které už okusily překážkový chléb.

Do dostihu nastoupí totiž vítěz předchozích dvou edicí Aztek (4:1), i ten z roku 2013, tedy Mister Westminster (6,5:1). Kromě dobrých zkušeností s tímto ultravytrvaleckým vrcholem mají společné i to, že oba už zkusili překážky. Prvně jmenovaný do tohoto světa sice jen nahlédl, a byť vítězně, vypadá to, že o jeho směrování na tuto disciplínu ještě není definitivně rozhodnuto. To ten druhý je ohledně skákání mnohem zkušenější, od začátku ale nevypadal jako někdo, kdo se pro skoky narodil. Sice získal dotace i ve větších dostizích v Itálii, také se ale několikrát do cíle nedostal. To byl i případ jeho posledního představení na „horské dráze“ v Bad Harzburgu, kde měl problém stíhat tempo dostihu a následně byl zadržen. Nejspíš se jednalo o nějaké menší zranění, jelikož od té doby se na dráze neukázal.

Oba dva mají společné i to, že nejsou zrovna snadní na ježdění. Ovšem Jirka Chaloupka Azteka dobře zná, i Radek Koplík si dokáže s podobnými typy poradit. Rovněž by jim měla hrát do karet očekávaná měkčí dráha a svižnější tempo, než bývá v tomto dostihu obvyklé. O to by se měla nejspíš postarat dvojice klisen trenéra Tajmra, Lužnice (5,5:1) a Santin (16:1). Obě dvě v průběhu sezóny dokázaly, že právě maratónské distance jsou jejich parketou. Lužnice zvítězila v karlovarské Dvojnásobné míli, Santin sice není tak dobře hodnocená, ale její poslední triumf z téže dráhy by se neměl podceňovat. Sice si jí soupeři nechali dost odejít, ovšem její žokej se tehdy v sedle nemusel v rovině pohnout a její strop se dá těžko odhadovat. Obě dvě klisny zvládnou dlouhou trať v poctivém tempu a i ty větší hvězdy by se před nimi měly mít na pozoru. Co mě na první pohled zaujalo, je rozdíl kurzů. Nějak se mi nezdá, že by byl mezi nimi měla být tak velká propast.

I když je možné, že ze začátku se nebude chtít nikomu do čela, domnívám se, že časem by mělo být tempo poctivé. Jsem zvědavý, jak se k tomu postaví favorit Icar (3,5:1). Ten zvítězil v Ceně českého turfu, když útočil z konce pole a podobnou taktiku praktikoval i v EJC Long. Tehdy byli nad jeho síly jen Meandre a Always on Sunday, výborně odježděný Géraldem Mossém. Musím se přiznat, že v kurzu v jakém je nabízen, se mi nechce trpět víc jak tři minuty, zda-li pochytá všechny soupeře, či ne (to je vlastně i případ Azteka).

Vzhledem ke všemu uvedenému tak může být zajímavým koněm nový nákup stáje Monte Negro, Intisari (6,5:1). Ten vlastní momentální ostrovní rating 100, což už je známkou slušné kvality. Rovněž z jeho posledních dvou startů se dá usuzovat, že distance dvou mílí by pro něj neměla být problém. Do sedla byl pozván slovenský žokej Jaroslav Línek, který při nedávném vrcholu EJC mítinku ukázal, že už má pražskou dráhu dobře přečtenou. Samozřejmě je tu otázka, proč byl z irského tréninku Intisari prodán. Ale je možné, že jeho tým usoudil, že pro handicapy už je jeho známka moc vysoká a na listed zkoušky si úplně nevěří.

Poohlédl jsem se i po takzvaném druhém sledu. Fernando (9:1) už má s podobnými dostihy zkušeností dost, i tentokrát by měla být dotace v jeho silách, na vítězství mu ale zas tak nevěřím. Montjeu Third (11:1) získal naposledy druhé místo v Slovenském St. Leger, a i když potvrdil, že vytrvalosti má dost, konkurence nebyla zdaleka tak tvrdá jako tady. Pokud bych tedy měl volit nějakého koně „do dálky“, byl by to asi Noble Fox (18:1). Ten se jako hlavní hvězdy věnoval už překážkám, kde ovšem nijak neoslnil. V září to tedy zkusil v menším dostihu na dvě míle ve Slušovicích, kde si se soupeři poradil překvapivě lehce. Samozřejmě to beru tak, že tady je od něj požadováno nesrovnatelně více, ale má alespoň  zkušenost s touto distancí i měkčí dráhou. Předpokládám, že v Chuchli bude na konci programu půda též už přeoraná a síla z překážkového tréninku se mu bude hodit. Pokud bude tempo poctivé, umístěním na tabuli by mě nepřekvapil a nějaký drobák na jeho triumf na racebets SP přihodím.

Na konci sezóny přeji všem hodně štěstí!