Whaler: Pod Cenu turfu se podepíše Autor

Já začnu tím pozitivním a na úvod se podívám do zahraničí. Na mítinku v Baden baden se představil populární Mikesh, o kterém jsem nedávno napsal, že už se vikingů (ani nikoho jiného) bát nemusí. Tenkrát to sice tak nevypadalo, když neklapla taktika, to už ale k dostihům patří. Minulou neděli tedy „kocour, vyznávající rychlostní peklo“ vstoupil do jámy lvové, a to Gr. 2 Goldene Peitsche. Přes hvězdnou sestavu se neztratil, a i když mu nejlepší soupeři utekli, konečné šesté místo beru jako skvělý výsledek. Taktika tentokrát vyšla, Mikesh nevystřílel síly hned v úvodu a v cílové rovině to chvíli vypadalo i na lepší, než poslední dotaci. Je radost vidět, že na tamní sprinterské scéně už zdomácněl a já už se těším na jeho další výlet, byť si na něj bude třeba počkat do příštího roku. „Keep rolling, kocoure!“

Pro další zážitek, který mě potěšil, se vydám proti toku času a to do sobotního Mostu. Tam se v hlavním dostihu představil kůň, který už mi padl do oka vloni, a to slovenský Sulman. Na naše poměry má skvělý původ a i jeho počiny tomu odpovídají. Umí za to vzít start – cíl a myslím, že už teď nemá na distanci okolo 2000 metrů u nás konkurenci. Velmi dobrou práci v jeho sedle ale odvedl i Petr Foret. Ono si někdo může říct: „To není žádné umění, to takhle objet dokola“, opak je ale pravdou. Trefit dobře tempo na těchto středních až vytrvaleckých tratích je velké umění, jedno na jakém koni sedíte. Navíc, Sulmanovi se před dostihem moc nevěřilo, když jeho kurz vylezl až na 4,5:1. Žokej ale rozvrhl svému partnerovi síly perfektně a navíc nemusel v cílové rovině téměř použít bič. Takový výkon potěší nejen diváka, ale jistě i trenéra a majitele, kteří vědí, že jejich svěřenec půjde do dalšího startu pošetřený a s pořádným sebevědomím.

„Highlight“ uplynulého víkendu byl ale Saint Leger a výkon Václava Janáčka v sedle Sanoka. I tam se jednalo o ideální rozvržení sil, navíc na ještě delší distanci. Navíc žokej zachoval potřebný klid, když asi v polovině dostihu přepustil vedení jiným, aby si ho při vbíhání do roviny v pohodě vzal zase zpět. Velkou zásluhu na tomto představení měl ale i trenér Wroblewski, který žokeji nechal při ordre volnou ruku. Pokud by totiž zvolil tak jako ostatní taktiku: „Hlavně to nefíruj“, pochybuji, že i španělský šampión by se odvážil tomuto příkazu vzpříčit. A my bychom pak neviděli krásný dostih, ale další taktickou bitvu s úvodní zahřívací „klusovou“ pasáží. Před Pinďou a jeho koučem tedy ještě jednou smekám a děkuji za krásnou podívanou!

Já jsem si po odběhnutí St. Leger říkal, že tady máme jasného adepta na vítězství v anketě „Jezdecký výkon roku“, ale následně jsem jednu kaňku objevil. Kdo zná pravidla, ví, že nemůže být zařazena jízda, kde by došlo k porušení pravidel, byť nepostřežené komisaři. A když jsem si domu pustil dostih ještě jednou, zjistil jsem, že vítězný žokej překročil povolený počet ran bičíkem v cílové rovině. Což je určitě škoda, protože situaci měl celou dobu poměrně pevně pod kontrolou. Ale čert vem nějakou anketu, to by mě tak netrápilo, i tak to byl super výkon. Co by mě trápilo o trochu víc je to, že zmíněné pravidlo porušili i ostatní žokejové, kteří se dostali na „tabuli“. To, co se mi ale už vůbec nelíbí je ta věc, že dostihová komise vše přehlédla.

Žokej je profesionální sportovec, který je placen za co nejlepší výkon. Pokud mu to okolnosti dovolí, poruší pravidla právě proto, aby dosáhl co nejlepšího výsledku. Na tom není nic divného. I jiní profesionální sportovci si pomůžou, pokud vědí, že jim to projde. Fotbalisté se tahají za dresy a filmují pády, tenisté neúnosně protahují pauzy mezi gamy, hokejisté se osekávají jako špalky dřeva. To jen tak pro příklad, aby si někdo nemyslel, že zrovna žokejové jsou ti největší zločinci.

Valná většina jezdců startujících v neděli v St. Leger už má slušné zkušenosti s ježděním v zahraničí, ať se jedná o Německo, Francii, Itálii, Španělsko… Jsem přesvědčen, že v těchto zemích by si něco podobného nedovolili. Proč si to tedy dovolí tady? Na to mám jednoduchou odpověď. Protože vědí, že jim to bude tolerováno. Ovšem rozhodčí by si měli uvědomit, že to, co přehlíží a tolerují, společnost nepřehlíží a netoleruje. A měli by být ještě ostražitější, když se dostihy vysílají v přímém přenosu na ČT.

Byl to sám pan prezident Charvát, který po skončení minulé sezóny volal po nových pravidlech, co se týče použití bičíku, dokonce inicioval i školení rozhodčích. Nevím, nějak se mi nezdá, že by jeho slova padla na úrodnou půdu. Sezóna ještě zdaleka není u konce a už jsme měli dva komisaře předvolané před pořádkovou komisi v poměrně závažných záležitostech. Samozřejmě nechci házet všechny do jednoho pytle a věřím, že většina rozhodčích odvádí svou práci zodpovědně. Vidět jsou ale bohužel hlavně ti, kteří si chodí na dostihy „poklábosit“.

Tak to na úvod a teď už k nadcházejícímu víkendu. V sobotu startuje v Baden baden další český vyslanec, a to Trip to Rhodos. V tradiční Steherpreis na 2800 metrů je favoritem v kurzu 2,6:1. Proti bude několik tříletých účastníků německého Derby a hlavně ostřílený Empoli (5,5:1). Ten už má za sebou několik úspěšných startů v Dubaji a hlavně čtvrté místo z Coronation Cupu v Epsomu. Na startu bude i můj oblíbenec Ephraim (10:1), který je polobratrem Egertona.

Vrcholy chuchelské neděle jsou Velká cena Prahy a Velká cena českého turfu. Já jsem si svůj tip vybral ve vytrvalecké zkoušce, zmínit se ale musím i o té mílové. Tam se představí můj nedávný tip Zazou (1,7:1) a právě jeho kurz je důvodem, proč je pro mě tento dostih nehratelný. Při jeho triumfu v Lázeňské míli na něj byl kurz 2,2:1 a to nastoupil (při vší úctě) proti o dost slabší konkurenci. Jediný z jeho lázeňských soupeřů, který se objeví tady, je Tamarind Cove (5:1), a i když od favorita ve Varech nebyl daleko, z kurzu je patrné, že jsou tady jiní. Těmi jsou zejména letos ještě neporažený Chardonney Tcheque (3,5:1) a další z lotu trenéra Šavujeva, Dashing Home (5:1). Mezi touto čtveřicí by se mělo s největší pravděpodobností rozhodnout, ale já si nějak nemůžu vybrat. Raději počkám až na neděli, uvidíme, jaká bude dráha a třeba mě někdo osloví u padocku. Teď už tedy vzhůru k předcházejícímu dostihu.

VCH 6. 9., 16:35, Autor @ 5:1 V (betino), 1 bod

I v tomto dostihu je řada kvalitních koní, nejdřív bych ale zmínil jistou zvláštnost. Z pětice nejšancovějších koní se dají asi všichni označit jako supervytrvalci (tedy koně na distanci 2800 m +), kteří by jistě ocenili, kdyby se na trati míli a půl rozjelo pořádné tempo. Vzhledem k tomu, že v dostihu není žádný vodič, se dá ovšem spíš předpokládat podobný průběh jako ve Zlatém poháru. No uvidíme, nechme se překvapit.

Horkým favoritem je tady Meandre (1,7:1), jenž má za sebou velmi bohatou kariéru, našinec si bude pamatovat zejména jeho vítězství v Ceně Evropy. To bylo v roce 2013, od té doby ale zaznamenal jistý „ústup“ ze slávy. Ty uvozovky jsou jistě na místě, protože pořád běhal dostihy, o kterých se většině koní nemůže ani zdát. Jeho trenér nicméně poznamenal, že po příjezdu z Dubaje byl notně zničený, a v tomto případě si nemyslím, že by šlo o výmluvu. Čtyři starty těžké starty ve třech měsících, z toho většina na delších tratích, to už je něco, co může sedmiletý kůň cítit v nohách. Já jsem na něj zvědavý, jak se ukáže v padocku, v tomto kurzu pro mě ale není.

Na jeho šanci by měli čekat hlavně dva koně, a to Aztek (3,75:1) a Autor. Prvně jmenovaný vstoupil do sezóny dvěma starty ve velmi pomalých dostizích, které odvodil a s přehledem opanoval. Na velkou konkurenci v nich ale nenarazil. Naposledy prohrál s Autorem v Bratislavě, tamní dráha pro něj ale jistě není a v Chuchli si může brousit zuby na reparát.

Já věřím spíše tomu druhému, ale předem musím ještě zmínit jinou dvojici. Tím je Donn Halling (6:1) a Cheeky Chappie (7,77:1). Oba už zažili úspěšnější časy a pro oba platí, že chodí z konce pole a pro svůj finiš potřebují pořádné tempo. Tedy to, čeho se v neděli s největší pravděpodobností nedočkají.

Abych byl ale objektivní, podobný případ je i Autor. Jenže jeho třída i momentální forma ho staví výš, než dříve zmíněné, pro mě je i o chlup lepším koněm než Aztek. Hořčáků svěřenec měl letos velmi náročné jaro, když v průběhu necelých tří měsíců zvládl čtyři starty, přičemž vyzkoušel mimo Bratislavu i Milán a Hamburk. Tedy musel zvládnout i dlouhé transporty a přesto v posledním představení tohoto „Evropského tourné“ dokázal zvítězit. Teď půjde na start odpočatý a jak znám trenéra, připravený na 120 %. Co se týče už několikrát zmiňovaného obávaného pomalého tempa, to je proti němu, ale i proti ostatním vážným soupeřům. Ale pokud by se tak skutečně stalo, ze zmiňované pětice mi Autor na závěrečný sprint sedí typově nejvíc. Hodně štěstí!