Whaler: „Rovina“ nepřipouští žádné spekulace

Ve druhém dostihu odpoledne si dal dvouletý hřebec Tuscarora ještě před startem kolečko navíc, když jezdkyně měla problémy s jeho ovladatelností. Po těchto víc než dvou kilometrech vstoupil do boxů, aby se dostihu ještě zúčastnil, už krátce po startu ale začal nabírat viditelnou ztrátu. Netrvalo dlouho a ztratil se i kameře snímající dostih a na záznamu dostihu není moc okamžiků, kde by ho bylo možno v záběru identifikovat. O tom, že nebyl na úrovni distančního mezníku, když vítěz probíhal cílem, nemůže být pochyb, a to, že byl nakonec v cíli klasifikován, přičítám spíš nepozornosti rozhodčích. Přece jen, takový případ už se nestal hodně dlouho a je možné, že komisaři byli v době probíhání Tuscarory cílem myšlenkami už někde u kávy nebo u dalšího dostihu.

Skutečnost, že tento kůň získal handicapové ohodnocení, vyvolala velké emoce. Podle mě zbytečně - žádnou velkou výhodu tím určitě nezískal. Na jaře stejně handicapy pro tříleté koně nejsou a dostihů pro tříleté nezvítězivší je hodně, takže by se určitě do nějakého vlezl i bez získané známky. Tato malá nepozornost rozhodčích ale měla ještě další následek a ten vnímám jako výrazně horší. V podstatě oprávněnou diskuzi o tom, že dostihy nejsou na „rovinu“, „každému se měří jinak“ nebo „pro pány pravidla neplatí“…

Druhý případ je podobný, i když o trochu závažnější, ale ve finále přinesl stejný výsledek. Jedná se samozřejmě o doběh Ceny prezidenta a souboj, který spolu svedli Mister Westminster a Airfare. Hned úvodem bych chtěl říct, že i podle mě bylo rozhodnutí komisařů citlivé a ponechání původního doběhu bylo v pořádku. Samozřejmě na to může mít každý svůj názor, ale taková rozhodnutí nikdy nejsou jednoduchá. Méně citlivé už ale bylo vyhlášení výsledku. Vybavil se mi podobný doběh z červencové Falmouth Stakes (VIDEO) v Newmarketu, mezi Sky Lantern a Elusive Kate. I tam nechali komisaři pořadí nezměněné, ale chvíli poté, co klisny proběhly cílem, bylo vyhlášeno „stewards inquiry“ a následovala několikaminutová porada. A právě to mi po letošní Ceně prezidenta chybělo.

U nás má komise právo podat po doběhu protest „ex offo“, pokud má dojem, že něco nebylo v pořádku. A to, že se cílová rovina neodehrála úplně podle pravidel, je myslím ze záběrů kamer jasně vidět. Mister Westminster i přes veškerou snahu svého žokeje bočil a dvakrát se dokonce s Airfare srazil. Klisna sice kolize ustála, to však bylo dáno i tím, že byla evidentně ještě hodně při síle. Po takovém seběhnutí cílové roviny musela jistá varianta „přehozu“ viset ve vzduchu. Podle mě to byl ukázkový příklad situace, kdy mají rozhodčí k protestu „ex offo“ sáhnout. Sobě by dopřáli několik minut klidu k opětovnému přehrání záznamu a všem ostatním na závodišti (a vlastně i u televizních obrazovek) by dali signál, že něco nebylo v pořádku. Bohužel netrvalo dlouho, výsledek byl schválen (na tom nic nemění ani pokuta pro Petra Foreta), což následně vyvolalo podobné ohlasy, jako v případě dostihu dvouletých. Stejná pravidla neplatí pro všechny, proti Váňovi se nikdo neodváží jít a podobně…

I když se jedná o zdánlivé maličkosti, způsobené pravděpodobnou nepozorností rozhodčích, nemyslím si, že by to bylo něco, nad čím je možné mávnout rukou. Každý sport by měl dbát na to, aby byl v očích všech zúčastněných (majitelů, sázejících nebo prostých diváků) i širší veřejnosti „čistý“. Rozhodčí jsou ostatně placeni od toho, aby zajistili, že se bude hrát „na rovinu“. Samozřejmě není možné, aby s jejich verdikty byli spokojeni úplně všichni, ale zmíněné dva dostihy nejsou ten případ. Pro důvěryhodnost dostihového sportu je nejhorší možnou reklamou každý, kdo po skončení odpoledne odchází ze závodiště s pocitem křivdy nebo nespravedlnosti. I takový sport jako je u nás fotbal už zjišťuje, že výroky jako: „tady už mě nikdy neuviděj´“ nebo: „do toho už nedám ani korunu“ si nemůže dovolit. Ten je ale ve výrazně jiné situaci, než český dostihový sport.

Ferdinand Minařík (Whaler)