Whaler: Tažení veteránů potrvá: „Rock on, Ruby!“

Přesto se musím k minulému víkendu alespoň pár slovy vrátit. To, že jsem se nevrhnul do boje o uvolněný trůn krále „rychlých“ steeplerů se nakonec ukázalo jako moudré rozhodnutí. Tradiční Tingle Creek chase v Sandownu se nakonec stala dost neočekávaně kořistí Dodging Bullets (10:1), a i když jsem na něj vsazeno neměl, přesto mi jeho triumf udělal radost. Až nedávno jsem totiž zjistil, že jeho chovatelem je jeden z mých nejoblíbenějších žokejů, „Frankie“ Dettori. Jeho odchovanec na rovinách moc nezaujal, na překážkách se mu ale pod vedením trenéra Nichollse vede víc než dobře. Je to o to zajímavější, že na ostrovech se na překážkách daří spíš koním se „specializovanými“ překážkovými původy a úspěšných „předělaných novinářům“, jak jsme zvyklí u nás, není moc velké procento. No, každopádně jsem zvědav, jestli se u nás jednou najde nějaký pokračovatel „Frankieho breedera“ z řad žokejů…

Musím se ale zmínit i o nedělních dostizích, které kvůli nabytému sobotnímu programu spíš vypouštím. Nedělní vrcholy se konají hlavně v Irsku a to mě zas nikdy až tak nezaujalo. Nepopírám, že odtud vzešla řada mých oblíbenců, hlavní irské dostihy ale přílišnou atraktivitou neoplývají. Tady jsem se ale čistou náhodou dostal ke sledování John Durkan Memorial chase v Punchestownu, kde se měl představit právě jeden z mých „objevů“, Boston Bob (o tomto koni jsem přesvědčen, že má určitě navíc, než dosud ukázal, bohužel jeho kariéra je stíhána řadou zdravotních problémů). Proti němu jako hlavní soupeř nastoupil Don Cossack, jehož jsem si všimnul při jednom z předcházejících startů. Už tenkrát na mě potomek s tradičním německým původem z Gestütu Etzean (v Německu ale nestartoval) udělal slušný dojem. Minulou neděli tento dojem ještě vylepšil a tomu, kdo má možnost, doporučuji si zmiňovaný dostih určitě přehrát. Momentálně je pro Ryanair Chase nabízen v kurzech okolo 8:1, a i když nejsem velkým příznivcem „ante – post“ sázek, tady zvažuji výjimku, i když do března je ještě daleko.

I poslední dostih, o kterém se chci zmínit, se odehrál v neděli a jednalo se též o tradiční, i když ne tak významnou zkoušku Peterborough Chase v Huntingdonu. Už při psaní jednoho ze svých prvních podzimních článků jsem psal o tom, jak se v aktuální sezóně vede veteránům, jako Menorah nebo Wishfull Thinking. No a právě druhý jmenovaný mi v poslední době už podruhé tak trochu vyrazil dech. Před dostihem mu nebyla věnována pozornost, když ta se soustředila na dva „mladíky“, kterými byli Eduard a Wonderfull Charm. Už téměř dvanáctiletý veterán naservíroval svým mladším kolegům to, čemu se říká na ostrovech „perfect round of jumping“, a to ještě ve velmi ostrém tempu. Když na závěrečné překážce s přehledem odrazil jejich nápor, běhal mi z toho mráz po zádech. Pro ty, kdo mají možnost si dostih přehrát, určitě opět doporučuji!

Takže to ohlédnutí za minulým týdnem a teď už vzhůru za další sobotou. Tady vynechám opět dostih s The New One (1,6:1), kterému by podmínky v Cheltenhamu měly hrát do not. Podívám se ale na předcházející handicap a následující Reelkel Hurdle.

Cheltenham 13. 12., 15:00, Ericht @ 11:1 V/M (místo 3,25:1, bet 365), 1 bod

Jeden z tradičních cheltenhamských handicapu nese trochu zvláštní název Caspian Caviar Gold Cup (já si ho pamatuji spíš pod názvem December GC, jestli se nepletu) a má favorita právě ve vítězi „předchozího dílu série“, Caid du Berlais (4,5:1). Zmíněný díl byl samozřejmě Paddy Power GC a je třeba říct, že favorizovaný Nichollsův svěřenec se v něm prosadil po těžkém boji závěrečným spídem načasovaným na poslední chvíli. Z tohoto pohledu je podle mě jasné, že nabízený kurz zas tak velké terno není.

Proto jsem hledal mezi dalšími, ale jak už to bývá, i u ostatních koní s jednocifernými kurzy jsou jisté otazníky. To se týká hlavně dvojice Barakilla (6:1) a No Buts (7:1). Ti za sebou skončili jako třetí a čtvrtý v Sandownu v handicapu začátkem listopadu, ale protože No Buts následně dokázal zvítězit v jiném dostihu, tady ponese víc kilo. Je to takový nohatý kůň, co se někdy trochu žene, takže v tomto případě bych se přikláněl víc na stranu Barakilly.

Měl jsem tedy původně v plánu zvolit Attaglance (11:1), který v Cheltenhamu běhá konzistentně a v březnu na Festivalu mu vítězství uniklo i trochou smůly. O něm už jsem dokonce i psal před Paddy Power GC, kůň byl ale škrtnut asi hodinu poté, co jsem článek uložil. Jeho trenér už prohlásil, že pokud bude dráha moc „soft“, tak ho škrtne i tentokrát, a tak už jsem opatrnější.

Vybral jsem si tedy zástupce prominentní dvojice Geraghty – Henderson, kterým je Ericht. I on se tady v aktuální sezóně představil v obou předcházejících handicapech, a i on měl trochu smůly. V říjnu se v poměrně slušné pozici přetlačoval s pozdějším vítězem Johns Spirit, a i když neříkám, že by zvítězil, jistě ho to stálo lepší než třetí místo. V „Paddy Power“ měl dostih rozjetý možná ještě lépe, po chybě na předposlední překážce bylo ale rychle po nadějích. Myslím, že po dvou takových představeních není třeba nad ním lámat hůl. Je to kůň, který chodí rád blízko čelu dostihu, na rychlejší dráze by mu to mělo pasovat a kurz je oproti výše zmíněným soupeřům slušný.

 Cheltenham 13. 12., 16:45, Rock on Ruby @ 2,5:1 V (bet 365), 2 body

V titulku se zmiňuji o jakémsi „tažení veteránů“, které popisuji dále v úvodníku, no a myslím, že v Relkeel Hurdle na to může můj tip navázat. Samozřejmě sluší se ještě zmínit jednoho z veteránů, kterého jsem opomněl a tím je Hurricane Fly. I ten ve svém věku ukázal, že i na v podstatě sprinterské trati je s ním stále třeba počítat a v Punchestownu vrátil porážku z Champion Hurdle populárnímu „Ježkovi“ Jezkimu.

A abych pokračoval ve slušnosti, musím se také zmínit o hlavních soupeřích „Rubyho“. Tím hlavním by měl být Volnay de Thaix (2,65:1), trenéra Hendersona. Jeho svěřenec na sebe sice v minulé sezóně nijak výrazně neupozornil, to ale velmi rychle zlomil v handicapu v Huntingtonu. Při jeho triumfu na něj žokej Geraghty nemusel sáhnout a zvítězil lehoučce o 3 délky. Tím tedy naznačil velké rezervy a jeho tým ho poslal do boje za dalších 11 dnů. V Haydocku už to taková sláva nebyla, když na tří mílové trati dokončil čtvrtý. Mohla se na něm projevit i únava nebo byla distance příliš dlouhá, spíš bych tedy toto běhání nebral moc v potaz. Ani to předchozí mi ale nedovoluje ho hodnotit ve stejném světle jako „Rubyho“.

Co se týče druhého vážného soupeře, to je spíš opačný případ. Lac Fontana (4,5:1) na sebe upozornil v závěru minulé sezóny, vítězstvím v handicapu na březnovém Festivalu na místní dráze a toto ještě vylepšil následně v Aintree. Tam skóroval v Gd. 1 dostihu pro nováčky, za to ale teď musí nést nejvyšší váhu. Mě ale zatím nějak neoslovil, což se potvrdilo i naposledy v Ascotu, kde dokončil třetí. Sice šlo o těžké soupeře (vítěz Faugheen), výkon Lac Fontany byl ale takový „nemastný neslaný“.

Rock on Ruby byl na vrcholu slávy hlavně v letech 2012 – 13 (vítěz a druhý v Champion Hurdle), jeho ústup ale zapříčinil hlavně pokus o přechod na těžké skoky. Už od začátku ale bojoval spíš víc s těmi velkými překážkami, než se soupeři, i když svojí třídou je udolal. Neslavný experiment skončil letos v březnu v Cheltenhamu, kdy se jako třetí favorit postavil na start Arkle Chase, ale už na třetí překážce se málem přerazil a bylo po nadějích. Jeho tým naštěstí usoudil, že tudy cesta nevede a vrátil ho zpět na proutěnky. Myslím, že z jeho dvou následujících startů je vidět, že ze svého umu moc neztratil. V dubnu svedl tuhý boj v Aintree s The New One (tedy jedním z nejlepších rychlých proutěnkářů nastupující generace) a na úvod nové sezóny ve Wincantonu dokončil s mamutí váhou třetí. Myslím, že je sice už starší, ale právě čtyřkilometrová distance by mu tak měla svědčit a na místní dráze se mu vždy líbilo. Někdo možná může namítnout, že kurz není nic moc, ale já prostě „Rubyho“ s jeho zkušenostmi nemůžu vidět v podobném světle, jako jeho dva největší soupeře. Hodně štěstí!