Whaler: V Pardubicích „Gracie“, v Chuchli Cassie

Whaler: V Pardubicích „Gracie“, v Chuchli Cassie

Nadcházející víkend slibuje turfmanovi mnoho zážitků, minimálně to, že bude na roztrhání. V sobotu I. kvalifikace v Pardubicích, v neděli dvě klasiky v Irsku a Bratislavě a souboj klisen v Praze, kterému nesluší označení II. kategorie. Dalo by se toho najít i víc, takže vzhůru na věc!

Minulý týden jsem se bohužel k psaní nedostal, i když i o uplynulém víkendu byly k vidění zajímavé dostihy. Vyzdvihnout musím zejména hattrick Chardonney Tcheque ve Velké květnové a tradiční výborný výkon Omnibuse v Mostě. Prvně jmenovaného si pamatuji ještě z dob působení u trenéra Šatry. Byl to vždy velký „pohodář“ (míním koně samozřejmě…), sice moc často jsem se do jeho sedla v práci nedostal, a i když jsem na něj neměl vsazeno, tak mě jeho triumf potěšil. Čím člověk sleduje dostihy déle, tím víc si těchto „držáků“ váží. Ono jich také moc není a s kamarády jsme se bavili o tom, že Omnibusovi by snad mohli na jeho milovaném mosteckém závodišti postavit sochu. Jistě by to vypadalo lépe, než ty plastové figuríny, co na tam postávají teď.

Musím ale zmínit i jeden zážitek, který na pěkném minulém víkendu zanechal negativní stopu. Já jsem v neděli plnil pracovní povinnosti, ale aspoň na poslední dostih jsem si udělal vyjížďku na kole. V podstatě jsem tak dorazil na chuchelské závodiště v okamžiku, kdy v oblouku „u internátu“ spadli dva koně. Následně se spekulovalo o tom, že tempo bylo  v inkriminovaný okamžik moc rychlé a podobně. Mě se to zas až tak přehnané nezdálo a ve finále si myslím, že je to jedno.

Každý, kdo někdy jezdil na koni vám potvrdí, že ztratit nad ním kontrolu trvá chvilku, a pak už je s tím těžké něco dělat. A zrovna tak hodně účastníků (nebo i jen návštěvníků) chuchelských dostihů ví, že právě v úseku mezi internátem a „kanály“ to občas klouže. Těch pádů už tam bylo víc, nejznámější je asi ten, který ovlivnil Velkou červnovou v roce 2009, kdy dostih bez svých jezdců dokončili tři koně, mezi nimi i favorit Mariydi. Ze záznamu je patrné, že první kůň šel k zemi v téměř stejném místě, jako se to stalo tentokrát.

Důvodem incidentů v tomto úseku je jistě to, že dráha tam má „opačný“ sklon, tedy svažuje se od bariéry k venkovnímu okraji dráhy. Zákeřné je ale to, že nikdy se nedá předem odhadnout, kdy to tam bude klouzat. Někdy to „ustřeluje“ když prší, minulou neděli bylo ale sucho a podklad pevný. A přesto oba dva koně upadli nezávisle na sobě, Austin ztratil nohy dokonce dvakrát, když první podklouznutí ještě ustál. Velkým štěstím bylo to, že za ním cválající Portugal přes padajícího soupeře nějakým zázrakem přeskákal, jinak to mohlo skončit ještě hůř. Pády, kdy nečekáte žádné nebezpečí patří mezi ty nejhorší, v jeden okamžik jste metr a půl nad zemí a za sekundu rolujete po zemi jako kus dřeva.

Dostihy jsou i tak adrenalinový i nebezpečný sport, a netřeba chodit ještě riziku „naproti“. Já myslím, že s úsekem u mety 1800 metrů by se mělo něco dělat. Je tomu nejspíš už víc jak 10 let, kdy jsem o tom napsal zprávu na Jockey Club. Ta už by se asi dnes nenašla, ale nepíšu to zde proto, aby všichni věděli, že: „Já to říkal…“.

Co tedy s tím? V probíhající sezóně se jistě nedají dělat na dráze nějaké velké úpravy, ale možná by stačila i maličkost, která by snížila riziko nevyzpytatelných pádů. Jistým příkladem můžou být Karlovy Vary, kde někdy dochází k pádům v oblouku do cílové roviny. Tak tomu bylo třeba i vloni, kdy na to ve Dvojnásobné míli doplatil poměrů neznalý francouzský žokej. Po dostizích jsem s několika žokeji mluvil s panem Janatkou, který nechal pro příští mítink celý oblouk posypat pískem. Po zbývající dostihové dny už tam nikdo neupadl. Řešení je to jednoduché (a funkční), nevyžaduje velké finanční náklady, a proč by to nemohlo fungovat i v Chuchli? 

Tak to jsem se na úvod trochu rozepsal na téma, které mi leželo na srdci. Obdržet „polibek“ od matičky Země není nic příjemného a nedělá mi dobře, když tyto okamžiky vidím. A je jedno, jestli je to kamarád, bývalý kolega nebo někdo, koho neznám. Teď už ale k tomu, na co se těšit o víkendu. Pro tip jsem si vybral pardubickou kvalifikaci a hlavní chuchelský dostih, začnu ale zahraničím.

V Irsku se v 2000 Guineas v rolích favoritů utkají dva nedávní soupeři z britské edice tohoto dostihu, Gleneagles (1,4:1) a Ivawood (5,5:1). I tentokrát vypadá situace lépe pro O´Brienova svěřence, do karet mu hraje i očekávaná pevnější dráha. Já se ale na tento dostih rád kouknu, obzvlášť proto, že jsem měl tu čest se s oběma „seznámit“ při přenosu Nova Sport, kde na mě druhý jmenovaný udělal sympatický dojem.

To v Bratislavě je čekatelů na triumf víc, jsem zvědavý zejména na to, jaký progres udělal od posledního představení jeden ze spolufavoritů našeho Derby, Kifaaya (4:1). Distance by pro něj měla být moc krátká, a tak jako lepší šance vypadá Henrytheearoplane (5:1). Ten se v trialu „upuloval“, ale třeba na něj zkušený coach něco vymyslí a v trenérském duelu Holčáků věřím tomu staršímu. Nejvíc jsem ale zvědavý na koně, který mi padnul do oka v naší VJC, s přiléhavým jménem Speed Machine (3,5:1). V Praze neměl moc štěstí, když naběhal hodně metrů navíc a skoro celý průběh byl pod tlakem soupeřů. Typově mi ale do Bratislavy sedí, umí být rychle na nohách, a tak by ani nemuselo vadit nejvyšší startovní číslo. Navíc žokej Lukášek už má na tamní dráze pár slušných úspěchů.

No a když už jsem u těch oblíbenců, musím zmínit i chuchelský čtvrtý dostih, kde nastoupí poněkud krkolomně pojmenovaný Wobull Se Now (3,5:1). Ten mě zaujal už při svém pozdním debutu, a také jsem pátral po tom, co jeho jméno znamená. Tudíž vězte, že první část je zkratka jeho původu, druhá se týká města Šenov. Já osobně kvůli jeho vzhledu mu přezdívám „Bejk“ a po loňské zdravotními problémy poznamenané sezóně je radost ho sledovat. Myslím, že i tentokrát má dobré šance na další triumf. Značnou zátěž na svých zádech by neměl mít problém unést, sázku na něj ale zvážím ještě podle toho jaká bude dráha. Měkko už by mohlo být komplikací, zatím ale tolik dešťů nad Chuchlí nespadlo. To tedy k několika nedělním „highlights“ a teď už je řada na tipy, když ten první je o den dřív.

Pardubice 23. 5., 16:05, Universe of Gracie @ 6:1 V (betino), 1 bod

Kdo tuto rubriku sleduje déle, ví, že o tomto koni už jsem zde psal před „Velkou“. V hledáčku už jsem ho měl dříve, a tak jsem nemohl odolat kurzu na něj 66:1. Each – way sázka platila do čtvrtého místa, takže po dostihu panovala spokojenost. Samozřejmě jsem ho sledoval i nedávno při Úvodní steeplechase Koroka a byl jsem zvědavý na jeho spolupráci s novým žokejem. Musím říct, že to byla opravdu paráda tuto dvojici sledovat, i když v cíli z toho bylo „jen“ druhé místo. „Gracie“ dostih rozjel v pěkném tempu, na skocích téměř nechyboval a vůbec, byla tam taková ta „fluency“ (nějak mi tam tohle slovo pasuje líp než „plynulost“). Prostě oproti loňsku znatelný pokrok, což následně potvrdil i jeho trenér Kousek.

Důležité pro kvalifikaci je i to, že tenhle kůň chodí rád z čela a nemá moc rád, když mu do toho někdo „kecá“. Není náhodou, že králem kvalifikací je Trezor (2,75:1). Je jasné, že tady to chce většina týmů ve zdraví přejít a na výsledku až tak moc nezáleží. Trezor je oprávněným favoritem, přece jen ale, už toho má za sebou dost, a mám takový dojem, že se chystá výměna generací.

Nehodlám se probírat celým dvacetičlenným polem, ale pokud je zde ještě jeden kůň, na kterého se těším, pak je to vítěz prvního velkého pardubického dostihu, Ribelino (7:1). I on vytvořil se svým novým žokejem Kašným perfektní dvojku, a i on je tím typem, který má rád, když může cválat. Jen si u něj nejsem úplně jistý, jak mu sedne delší distance, zatímco u Universe of Gracie je to jasné plus. Zbývá tedy poslední pohled, a to na klisny v Chuchli.

VCH 24. 5., 16:00, Cassie @ 6:1 V (betino), 1 bod

Jak už jsem napsal hned na úvod, vzhledem k sestavě jaká se zde schází, je označení II. kategorie skoro až neslušné. Máme tu zde dvě vítězky posledních ročníků, klisnu, která obstojí i proti silnějšímu pohlaví a třetí a pátou z JCK. To mluvím jen o šancovějších, ale popořadě.

Favoritkou je „železná lady“ Dally Hit (2,5:1). Ta vloni brala dotace ve dvou Oaks, v Ceně prezidenta, zvítězila v Petrlíkově memoriálu, což lze brát za jakési pokračování nedělní zkoušky. Do sezóny vstoupila výborným třetím místem v Dubnové a jediným otazníkem je tak u ní týden stará účast ve Smolíkově memoriálu v Mostě. Tam byla poslední, byl to ale hlavně zpočátku „antidostih“, který nemusel vonět každému. Únavu bych tedy nebral v potaz (také jsme pořád na začátku sezóny), kurz mi ale přijde nízký spíš kvůli kvalitě soupeřek.

Na startu bude též spolehlivá Sapsiree (3:1), která ukázala kvalitní formu na příliš dlouhé distanci a také obhájkyně Marushka (6:1). Ta sice vloni zůstala trochu za očekáváním, před týdnem ale podala dobrý výkon v Mostě, kde zas na ní distance mohla být příliš krátká. Ze starších jsem nezmínil Money for Danny (3,5:1), ta mi sem ale nějak nepasuje a kurz na ní už vůbec ne. Dang Gia (10:1) startovala vloni na Slovensku jen třikrát a povedl se jí jen první start, takže těžko říct, co od ní očekávat.

Dostávám se tedy ke klasickému ročníku. Ocara (4,5:1) byla třetí v trialu i v samotné JCK. Kvůli váze ale nebude mít tentokrát k dispozici Jirku Chaloupku a jeho pevné nervy, a nedokážu odhadnout, jak se to může projevit. Každopádně lepší nabídkou je pro mě vítězka předzkoušky Cassie, která v klasickém vrcholu musela asistenci svého stálého žokeje Foreta oželet. Průběh pak měla dost nešťastný, když se ocitla v mlýnici uprostřed pole, pulovala a u distance jí došly síly. I tak ale nebylo konečné páté místo tak špatné. Myslím, že tady by měla s návratem klidného průběhu mít dobré šance na reparát, a kurz na ní je pro mě hodnotný. O víkendu hodně štěstí!