Whaler: Víkend s překážkami, bratislavskou klasikou i sprinterskou Chuchlí

A protože tipů bude tentokrát více, nebude se v úvodu dlouze rozepisovat. Musím se ale aspoň na chvíli vrátit k minulé neděli. Oba dva hlavní dostihy byly velmi kvalitně obsazené a nabídly i napínavou podívanou. Provázelo je ale také mrmlání, že tam účast mohla být větší a taky časy kvalitnější. K tomu bych tedy poznamenal pár vět. To, že podobné vrcholné zkoušky nebývají příliš početně obsazené je úplně normální. Stačí se podívat do zahraničí, i tam v takových dostizích startuje průměrně 7 až 8 koní, někdy i včetně vodiče. Prostě, pokud se přihlásí opravdové hvězdy, počet jejich vyzyvatelů se logicky snižuje. Ona ani ta absolutní špička u nás tak široká není, což se musí mít vliv. Ve Francii, Anglii či Německu je základna několikanásobně početnější, ani tam se to ale v počtu startujících v takových dostizích neprojeví.

Co se týče časů, to je trochu jiná věc. Jistě že letošní vytrvalecké zkoušky nebyly příliš pohledné a už pohled na startovní listinu Ceny turfu napovídal, že ani tady to nebude jiné. Předpovědi se nakonec naplnily, stejně si ale nemyslím, že by to nějak snižovalo kvalitu dostihu. Nakonec pořadí v cíly bylo asi takové, jako mělo být „na papíře“. Pokud realizační týmy (tedy hlavně majitelé a trenéři) předem na něco podobného přistoupí, nelze jim nic vytýkat. Jsou to jejich koně a jejich investované peníze. Žokejové pak už jen plní ordre, neboť za to jsou placeni.

Nakonec ani toto není žádná novinka, pokud se „hraje“ o hodně, pak se také taktizuje. Mě se třeba nelíbily dostihy v Dubaji, obzvlášť v období, kdy se tam běhalo na syntetickém povrchu zvaném tapeta. Ten byl sám o sobě hodně rychlý, ale protože dostihy byly o závratné balíky peněz, stejně se taktizovalo. Některé zkoušky byly doslova přehlídkou v pulování a převracení hlav, ve snaze hlavně se nedostat na špici. Vrcholem tohoto byl asi Dubai World Cup v roce 2011, kdy zvítězil Victoire Pisa. Tenkrát se pole koní pár set metrů po startu téměř zastavilo, aby ho v procházkovém tempu minul japonský vyslanec v sedle žokejem Demurem. Na rychlém povrchu pak neměl problém udržet vedení až do konce. Jistě že výsledný čas 2,06 nebyl nijak hrůzostrašný, pořád se ale musí přihlédnout k tomu, že se jednalo o téměř nejlepší koně světa na distanci na 2000 metrů, kterým byly poskytnuty ideální podmínky.

Nevzpomínám si, že bych se tenkrát někde dočetl o „nedůstojném“ či kdovíjakém tempu. U zahraničních serverů bych to neočekával, ale ani ty české z toho nepadaly do mdlob. Asi o měsíc později zaběhl ve Varech jakýsi Connex čas o téměř 3 vteřiny lepší, na stejné distanci a jistě ne za takových podmínek, jaké měli koně v Dubaji. Třeba někdo v tom může vidět něco zajímavého, já teda ne.

Nemám rád takové řeči, zavání mi to komunistickými časy, kdy se trestalo za pomalé tempo. Pokud  je v „banku“ hodně, může si každý zvolit taktiku, jakou chce. Je to jeho rozhodnutí a na jeho základě může zvítězit nebo „ostrouhat“. Ale v takových případech se nejedná jen o dostihy. Pokud fotbalový tým potřebuje k postupu do vyšších pater Champions League bezbrankovou remízu, tak jí také uhraje. I komentátor Bosák usíná, divák trpí nebo přepne na jiný program. No a? Já třeba sleduji atletiku a z nedávného MS v Pekingu jsem si nenechal ujít skoro nic. Vzpomínám na finále žen na 1500 metrů, které absolvovaly první čtyřstovku za 1,17, mezičas na osmistovce se zastavil asi na dvou a čtvrt minutách. To si troufám říct, že bych zvládnul i já ve své momentální kondici, kterou za poslední rok utužuji tlačením kočárku po radotínských ulicích. Přesto si nemyslím, že by „soudružky atletky“ zaběhly závod nedůstojný, byť se jednalo o mistrovství světa.

To teda k věcem minulým, a teď už vzhůru k tomu, co nás o víkendu čeká. Začnu zahraničím, v sobotu je na programu v Doncasteru St. Leger, v irském Leopardstownu pořadatel doufá v hvězdnou sestavu v Champion Stakes a v neděli je v Longchamp hlavním tahákem Prix Vermeille s Treve v hlavní roli. Podotýkám, že podle předběžných startovních listin by měla pole čítat plus mínus osm startujících. Myslím, že i přesto je na co se těšit. V Doncasteru se v poslední klasice ukáže můj „Epsom tip“, Storm the Stars (3,5:1), který nedávno porazil ve stejném kurzu nabízeném O´Brienova Bondi Beach. Bylo to ale vítězství na hraně pravidel, a i když nejsem příznivcem „přehozů“ v pořadí, v tomto případě byl pro mě morálním vítězem právě druhý zmiňovaný. Co se týče irského taháku, tam je hlavní otázkou, jestli se fanoušci konečně dočkají souboje Golden Horn (2,87:1) a Gleneagles (6:1). I vzhledem k předpovídané průtrži jde kurz na druhého jmenovaného nahoru a moje sympatie má nedávno smolně poražený Derby vítěz.

To stručný pohled do zahraničí a teď zpět do našich reálií. Sobota bude patřit překážkářům v Pardubicích a hlavně poslední kvalifikaci. V té je spolufavoritem jeden z letošních objevů Universe of Gracie, jehož hlavním soupeřem by měl být „král kvalifikací“ Trezor (oba v kurzu 2,5:1). Kdo sleduje tuto rubriku pravidelně, ví, že „Universe“ už mi padl do oka vloni a kurz na něho už je zajímavý. Obzvlášť při účasti Trezora, který se vrátil naposledy ke své úspěšné start – cíl taktice. To by právě mohlo hrát do karet Kouskovu svěřenci, jenž by si tentokrát nemusel udávat tempo. Je tady ale i skutečnost, že už je do „Velké“ kvalifikován a tudíž pro něj vítězství v tomto dostihu jistě není prioritou. Pokud by se ale jeho kurz pohnul ještě o kousek nahoru, už by to asi za pokus stálo.

I v ostatních pardubických dostizích se objeví pár zajímavých koní. Tím je třeba Ribelino (2,25:1), ovšem i ten už má kvalifikaci splněnou a půjde především na přípravný start. Sledovat budu i souboj veteránů v kratším krosu, což je trochu rarita. Jak Terebesz (2,25:1) tak Shaman (2,5:1) už mají svůj věk, v této disciplíně ale pořád mají co nabídnout. Myslím, že tady je kurz na favorita oprávněný, i když minule ve Varech trochu zklamal. Uvidíme, jak se situace vyvine, možná to může být inspirace k nějaké akovce, já se ale zaměřím na jiný dostih. V Pardubicích jím bude Zlatý pohár, nevynechám ale ani bratislavské Oaks a chuchelskou Svatováclavskou.

Pardubice 12. 9., 15:55, Makléř @ 4:1 V (betino), 1 bod

Na souboj trojice favoritů se moc těším, myslím, že tohle bude jedna z nejkvalitněji obeslaných klasických steeplechase na našem území. V čele sázkové nabídky je Luminator (1,7:1), který na pardubickém závodišti ještě neprohrál. Naposledy získal druhé místo na italských „siepi“ v Meranu, přesto mi přijde jeho kurz trochu podhodnocený. Pro mě je takovým rychlým překážkářem, tady ho ale čeká delší distance. Také konkurence není zanedbatelná. Khalshani (2,6:1) zvítězil ve Váňově poháru ve Varech, tady jsou ale soupeři o poznání těžší. Rovněž bych řekl, že delší distance pro něj není plusem.

Zvolím tedy třetího v řadě, kterým je Makléř. Vzpomínám si, jak jsme se o něm bavili s Pepou Bartošem při jednom z vysílání Galopp TV. Ten ho tenkrát označil za typického „huntera“ na delší trať a těžší skoky. To bylo v roce 2013 ve Varech a Makléř zaostal za Khalshanim o propastných 15 délek. Od té doby už ale nějaký čas utekl a myslím, že tady je vhodný čas na odvetu. Reprezentant stáje Pegas udělal od té doby pár zajímavých výsledků, které přerušila zdravotní pauza. Letos se ale dokázal vrátit a hned při nedávném startu v Meranu ukázal, že ze svého umění moc neztratil. I když mu byla distance moc krátká, dokázal neuvěřitelným závěrem získat druhé místo. Myslím, že tentokrát mu budou podmínky pasovat lépe a kurzy hlavní trojice bych viděl vyrovnanější, než jak jsou vypsány. A než se podívám do Chuchle, ještě na skok do Bratislavy.

Bratislava 13. 9., 17:05, Dumnonia @ 3,8:1 V (betino), 1 bod

Ve slovenských klasikách sázích německé vyslance rád, tady ale půjdu proti. Svěřenkyně trenéra Schiergena Rose Rized (1,5:1) je stále nezvítězivší, což už je jistým důvodem, proč se tady držet stranou. Pravda, naposledy získala osmé místo v Preis der Diana, což by tady asi mělo stačit. Dráha v Düsseldorfu je ale velmi specifická a právě tato klisna zde absolvovala většinu letošních startů, takže v tomto ohledu měla oproti ostatním soupeřkám jistou výhodu. Jinak se jedná o nesnadně ovladatelnou klisnu a žokeje jistě nečeká snadná úloha. Na bratislavské dráze už si vylámali zuby němečtí reprezentanti v posledních dvou Derby a já jsem přesvědčen, že pokud by se tenkrát nalézal v sedle někdo, kdo tamní dráhu zná, mohlo to stačit na vítězství. Tolik tedy k rizikům sázky na favoritku, u níž jsem přesvědčen, že kurz je dost nízký.

Pro mě je největší šancí Dumnonia, které sice nevyšlo Oaks v Mostě, jenže tam to šlo na vrub přetaktizovanému průběhu. Pozdější vítězce Amga River dala na protilehlé rovině náskok snad 10 délek, aby na ní v cíli ztrácela minimum. Na bratislavské dráze nějaké taktizování nepřepokládám, tam je třeba odskočit mezi prvními a vydržet do cíle. Dumnonia už má tuto dráhu v nohách a v sedle bude mít „specialistu na Oaks“, Jana Ráju. Pro mě optimální dvojice na tento dostih a vypsaný kurz musím brát. Tolik tedy k slovenské klasice a teď už vzhůru do Chuchle.

VCH, 15:05, Dodybud @ 6:1 V (betino), 1 bod

Ve Svatováclavské ceně je favoritem Mikesh (2,25.1), ovšem jeho kurz mě trochu zaskočil. Vzhledem k jeho nedávným německých počinům jsem tady očekával o dost nižší kurz. Takhle by to byla dost slušná „value“, proto jsem zapátral, co vedlo bookmakera k tak odvážnému kroku. Podle informací z Chuchle je tamní dráha už od posledních dostihů velmi intenzivně zavlažována, takže v neděli se dá očekávat spíš měkčí dráha. Což je přesně to, co Mikesh nemá rád. Na takovém podkladu prohrál v Maškově memoriálu (i když tam to šlo i na vrub delší distance), výraznější porážku zaznamenal o Derby dni. Tenkrát byla dráha v Chuchli účastníky označena za „měkkou až těžkou“, čemuž nakonec odpovídaly i výsledky. Nebyl byl velký div, kdyby podobná půda čekala na koně i tuto neděli. Pak by se samozřejmě otvíraly velké šance pro Nine Ou Four (2,5:1), jenž si v bahnitém podkladu doslova libuje. Možná by se vyplatilo vsadit už teď, protože je jistá možnost, že „kocour“ bude raději šetřit síly na nadcházející Jockey Cup.

Já ale zvolím slovenského hosta, kterým je Dodybud, a jenž by tyto podmínky také mohl ocenit. Viděl jsem pár jeho slovenských startů a většinu z těch posledních nestíhal tempo po startu, aby v cílové rovině přiletěl pěkným závěrem. Myslím, že chuchelská dráha s delší rovinou by se mu mohla líbit víc. Možná lepší výsledky zatím zaznamenal na trati 1400 metrů, takže čím bude dráha měkčí, tím lépe. Když to zjednoduším, Dodybud je pro mě podobnou variantou, jako „904“ trenéra Luky, jen v o dost lepším kurzu. Na úplný závěr se vrátím nad překážky.

VCH 16:40, Bazalka @ 3:1 V (betino), 1 bod

„Malá klisna s velkým srdcem“ samozřejmě nemůže v tipu chybět, i když tady narazí na velmi těžkého soupeře. Tím je samozřejmě kůň s těžko vyslovitelným jménem Fafintadenient (1,7:1). Ten vloni převálcoval konkurenci v pardubické Stříbrné trofeji. Z tehdejší konkurence jistě stojí za zmínku Gejzír, jenže přišlo mi, že tenkrát neměl svůj den. Další starty absolvoval Váňův svěřenec ve Francii a Itálii, přičemž nedávno měl krátkou zdravotní pauzu. Nesnižuji jeho kvality, ale myslím, že Bazalka mu bude minimálně vyrovnaným soupeřem.

Já už jsem tady o ní napsal, že je zajímavé, že za překážkami sice není skoro vidět, ale přesto je zdolává čistě a s lehkostí. V karlovarských startech si se soupeři doslova pohrála a její strop se dá těžko odhadovat. Prodloužení distance bych se neobával, naposledy byla podporována už dlouho před cílem a přesto byl její finiš drtivý. Jestli mi něco dělá vrásky, je to právě očekávaná měkká dráha. Na té právě zvítězil před rokem v Pardubicích favorizovaný „Fofola“ (omlouvám se, ale opravdu mu nemůžu přijít na jméno) a je logické, že pro subtilní klisnu to nebude jednoduché. Zas ale ponese přijatelnou váhu a na chuchelské „malé trávě“ se běhá jen minimálně. I jinak je o dost pevnější než ta „velká“, takže ani to by nemělo bránit Bazalce  v prodloužení vítězné šňůry . O víkendu hodně štěstí na všech frontách!