Whaler: Zazpívá Dally další „Hit“?

Na úvod se ale vrátím k minulému víkendu, zejména k nešťastnému St. Leger. Původně jsem se k tomuto tématu nechtěl vyjadřovat, ale protože jsem v různých diskuzích zaslechl nějaké názory ke klopýtnutí vítěze za cílovou čárou, uvede zde svůj pohled na věc.

Jak se dalo očekávat, k doběhu se vyjadřovala i média, která normálně o dostizích nepíšou. V diskuzích pod takovými články se pak scházeli dostihoví hateři, aby si tam sdělovali své poznatky, jaký je to krutý sport. Já jsem tyto výlevy přeletěl jen v rychlosti, a ani mě nepřekvapilo, že se zde objevilo i obviňování žokeje Palíka. Prý za fatální úraz může hlavně on a jeho oslavné gesto. Řekl jsem si: „Co očekávat od někoho, kdo nikdy nejel na koni, dostihy nesleduje, a když už, tak jen v očekávání, zda-li se tam nestane něco podobného…?“

Co mě ale překvapilo o něco víc, že tento názor jsem pak uslyšel i od lidí, kteří se v tématu dostihového sportu orientují výrazně lépe. Proto jsem se rozhodl, že k tomu taky něco napíšu. Já myslím, že podobné věci se (bohužel) prostě stávají, a netřeba za každým takovým neštěstím hledat konkrétního viníka. Žokejové vítězná gesta dělají, a to ne jen u nás, ale všude na světě. I když já nejsem fanouškem nějakých „teátrů“ na dostihové dráze (k čemuž jsem se i vyjádřil v přímých přenosech, kdy jsem za toto kritizoval Mikaela Barzalonu), dokážu to pochopit. Žokej je takovým posledním kamínkem v mozaice, která může být složena úspěšně nebo se úplně rozsypat. Není třeba dodávat, že zejména u velkých dostihů se nejedná jen o tu minutu až dvě na dostihové dráze. Obzvlášť u těch největších a nejdůležitějších zkoušek se jedná i o několikaměsíční snažení celého týmu lidí, které pak ten v sedle může dotáhnout do úspěšného konce (či naopak).

Žokejové jsou pod velkým tlakem a nelze se jim divit, že když projedou vítězně cílem, a vše z nich spadne, vystřelí jim jedna ruka do vzduchu. Já jsem se většinou gestům vyhýbal, ale i tak mi to někdy „uletělo“ (jako třeba s Golden Eaglem, což bylo jedničkové vítězství po dlouhé době). Je to prostě věc okamžiku, kterou nelze ovlivnit. Jsou žokejové klidnější a uzavřenější, kteří to tak neprožívají, jiní jsou zas temperamentnější, u kterých jsou oslavy v sedle na „denním pořádku“, a nebylo by nic těžkého z nich sestříhat videoklip.

Tím chci říct, že takové gesto není nic výjimečného a za sezónu jich po světě uvidíte desítky.  Přesto si nevzpomínám na případ, kdy by kvůli tomu došlo ke zranění koně. Myslím, že pokud by takové jednání bylo nebezpečné, už dávno by to bylo dostihovými autoritami zakázáno. Jediná země, o které vím, že je tam oslava vítězství pokutována, je sousední Slovensko. Žokej tedy musí zaplatit sankci, ani tam to ale zakázané není.

Četl jsem i názor, že v takovémto případě je důležitá „rovnováha“ (tedy těžiště). Ovšem zůstat v tomto bodě prostě není možné, protože pokud se žokej vztyčí v třmenech, na nějaký okamžik se mimo těžiště ocitne (to se ale může stát i při pobízení bičíkem v cílové rovině). A jestliže právě v tento okamžik kůň klopýtne, nemůže s tím ten nahoře dělat zcela nic.

Tím bych tedy tuto úvahu ukončil, je zde ale ještě jedna věc z minulé neděle, ke které bych se chtěl vyjádřit. A tou je prezentace posledního klasického dostihu na sociálních sítích. Jak známo, v St. Leger se utkali dva Derby – vítězové, Gontchar a Timekeeper. To mi přijde jako dostatečně silné téma, aby se dalo nějak „uchopit“. Najít článek o tomto duelu ale nebylo zas tak snadné.

Mě ani nepřekvapuje, že FB chuchelského pořadatele se nesl hlavně v duchu „Dostihu legend“. Centrální závodiště už dávno rezignovalo na to, že by na dostihy mohli diváci přijít hlavně kvůli dostihům. Z hlediska pořadatele bych to snad dokázal i pochopit, prostě potřebují něco, čím ten den „prodají“, jakkoliv to může znít bizarně. Představte si, že na fotbalové derby Sparta – Slavia budete upozorněni plakáty s nápisy „Penaltový rozstřel legend: Poborský vs. Šmicer“. O tom, že se tato akce uskuteční v přestávce jednoho z nejočekávanějších matchů sezóny ani zmínka.

Z hlediska prezentace vrcholných dostihových dnů je zajímavé, že pořadatelé European Jockey Cupu lákají na „špičkové koně se špičkovými žokeji“, a závodiště praská ve švech. Jak už jsem ale napsal, z marketingového hlediska dokážu jednání Chuchle pochopit (jakkoliv mi to připadá zvrácené). Kde mě ale podobné jednání zaráží, je FB Jockey Clubu. Na stránkách naší dostihové autority nemají podle mě podobné doprovodné akce co dělat. Někdo může říct, že se jedná „jen“ o FB, tato sociální stránka má ale takový dosah, že nad ní v žádném případě nelze mávnout rukou.

Tím bych tedy rozjímání nad děním minulým ukončil a vzhůru k tomu následujícímu. V obou dvou nedělních komparačních zkouškách se sice postaví na start menší pole, to je ale kompenzováno kvalitou, a určitě je na co se těšit. Začnu vytrvaleckou Velkou cenou českého turfu. Tady bude nejsledovanější trojice koní, kteří se spolu o Derby dni utkali ve Zlatém poháru. Nakonec i jejich kurzy se odvíjejí od toho, v jakém pořadí koncem června proběhli cílem.

Nejblíže vítězi byl tenkrát Always on Sunday (2,6:1). Jak je vidět z jeho letošních výsledků, postupně se dostává do formy, a o trenéru Holčákovi je známo, že dokáže své svěřence na podobné vrcholy připravit. O místo za ním dokončil ve Zlatém poháru Icar (3,3:1), který si mezitím odskočil do Francie. Ani tam se neztratil a ve čtyřech letech může mít ještě jistý prostor k progresu.

Až za nimi následuje v sázkové nabídce Aztek (4,5:1), jenž se ovšem v aktuální sezóně hledá a ve zmiňovaném červnovém vrcholu pro vytrvalce nebyl téměř vidět. Také už figuroval minulý týden na startovní listině dostihu přes proutěné překážky, jeho realizační tým ale překážkovou premiéru prozatím odsunul. Možná tomuto koni prospěla změna tréninku a při zaskakování přišel na jiné myšlenky. Stejně jako o dříve zmíněných o něm ale platí, že k optimálnímu výkonu potřebuje poctivé tempo dostihu.

Při pohledu na startovní listinu ale žádného tempaře nevidím, takže se tady můžeme dočkat překvapení. Už tři vítězství na našem území letos zaznamenal Solar Eclipse (6:1), a i když se jednalo jen o dostihy III. kategorie, porazil pár kvalitních soupeřů. Z jeho projevu se dá usoudit, že pokud by se šlo v pomalejším tempu, tak jistou akcelerací disponuje.

Na jeho štítě zůstala sice v květnu Lužnice (8,5:1), ta od té doby ale zaznamenala výkonnostní progres. Po triumfu ve Dvojnásobné míle si poradila se soupeři na karlovarské dráze i následně ve dvojkovém dostihu. I tehdy se v průběhu taktizovalo, což je zkušenost, která se jí tady může hodit. Sestavu doplňují Inés (7,5:1) a veterán Omnibus (13:1), kteří tehdy dokončili na pátém a třetím místě. Tříletý Alpheus (13:1) měl v předchozích startech problém s dýcháním a těžko odhadovat, jestli se to jeho týmu podařilo odstranit. Vzhledem k tomu, že dokázal ve Frankerbergrově memoriálu zvítězit start – cíl, tak mi tady přijde jako jediný, kdo by mohl dostih snad rozjet.

Možná ještě zajímavější sestava se utká v následující Velká ceně Prahy. Tady čelo sázkové nabídky okupuje mezinárodně prověřená dvojice, Tamarind Cove (3,3:1) a Dumnonia (3,5:1). Prvně jmenovaný už má letos na kontě umístění v black type dostizích v Itálii, dojem udělal ale především čtvrtým místem v Gd. 3 dostihu v Chantilly, který byl ovšem na dva kilometry. Otazník vyvolává ale jeho poslední běhání v Hoppegartenu, kde jako třetí favorit neměl v průběhu světlejší okamžik. Jedinou omluvou pro toto zaváhání může být snad pomalejší tempo dostihu.

To svěřenkyně trenéra Tůmy už dokázala „Tamaru“ pokořit, když v na prvního máje v Milánu byl mezi nimi rozdíl téměř dvou délek. Vzhledem k tomu, že klisna se naposledy prezentovala pěkným druhým místem ve francouzském Vichy, nebylo by žádným divem, kdyby i tentokrát měla nad favoritem navrch. O obou dvou mám ale jisté pochyby, že míle je pro ně příliš krátká, takže šance by měli mít i další v řadě.

Mezi těmi bych viděl na prvním místě Dally Hit (5:1), o níž už bylo v této rubrice napsáno víc než dost. Letos v pěti startech neporažená „Železná lady“ si naposledy doslova pohrála se soupeři v Dolejšího memoriálu ve Varech, když i kvalitní Aldzarb na své ideální distanci na ní ztratil víc jak 10 délek. Z jejích letošních forem se dá těžko odhadovat, kde je její strop, každopádně, favorité se před ní musí mít na pozoru. V aktuální sezóně je jejím partnerem Jiří Palík, s kterým si vyhovují ideálně, a i vzhledem k žokejovi bych si přál, aby jejich vítězná šňůra trvala.

Samozřejmě nelze přehlížet ani ostatní. Vítěz dvou VJC Lagaro (5,5:1) se následně držel statečně v listed dostihu v Saint – Cloud. Okolo letošního tříletého ročníku se ale vznáší už dlouho pochyby a v této sestavě je nebude jednoduché rozptýlit. To platí i o Partyday (9:1), jež opanovala analogii pro klisny a Derby jí už bylo dlouhé. Tady se představí poprvé pod novým trenérem.

Pokud bych měl zmínit někoho přehlíženého, je jím Arif (11:1). Ten zvítězil v prestižní mílové zkoušce o Derby dni, když žokej Janáček ho v konci pobízel jen brýlemi. O necelý měsíc později sice zklamal v Bratislavě, tamní dráha nemusí sednout každému, takže z toho bych takovou vědu nedělal. Tam byl sice nad jeho síly Shamalgan (6:1), který je i po návratu z chovu stále kvalitním koněm, tady mu ale na vítězství moc nevěřím.

Tím bych proud mých myšlenek ukončil, pokud by měl někdo málo, další naleznete tradičně v rozborech. O víkendu hodně štěstí!